Modrokrevní 1 - Modrá krev

Druhý den byla celá střední škola opět svolána do kaple, tentokrát však z přízemnějšího důvodu. Chystala se beseda o výběru povolání. Ani nešťastné úmrtí jedné ze studentek nemohlo narušit pevně daný rozvrh přednášek. Škola se snažila představit studentům co nejvíc možností do budoucna. V kapli už mluvil slavný kardiochirurg, šéfredaktor prestižního časopisu, ředitel velké společnosti, známý filmový režisér. Většina přednášejících vystudovala školu madame Duchesneové nebo sem chodily jejich děti. Studentům se obvykle hodinu a půl dlouhá přestávka mezi vyučováním líbila, protože si mohli zdřímnout v zadních lavicích, což bylo mnohem pohodlnější než poklimbávání ve třídě. číst dál

Když Schuyler odpoledne dorazila do bílé ordinace doktorky Patové, umístěné v prosklené budově na Páté avenue, ještě stále přemýšlela nad tím, co jí Jack řekl. Zeptal se jí, proč ignorovala jeho vzkaz, a ona mu vysvětlila, že ho pokládala za vtip. „Aggiina smrt ti připadá vtipná?“ zeptal se omráčeně. Snažila se bránit – ale to už ji zavolala babička a ona musela odejít. Ten jeho pohled nedokázala vymazat. Jako by ho hluboce zklamala. Hlasitě si odfoukla ofinu. Proč na ni tak působil? Proti ní seděla vyhublá žena v kabátu z liščí kožešiny a upřeně ji sledovala. Schuyler její pohled bojovně opětovala. číst dál

Pohřeb Aggie Carondoletové měl všechny rysy výjimečné společenské události. Carondoletovi patřili mezi bohaté newyorské rodiny a Aggiina předčasná smrt se stala soustem pro bulvární noviny. ŠKOLAČKA NALEZENA MRTVÁ V KLUBU. Její rodiče tím byli zhnuseni, ale nemohli nic dělat. Město bylo posedlé krásnými a bohatými a jejich tragédiemi. (Čím víc krásy, bohatství a tragédie, tím větší titulky.) Toho rána stál u školní brány zástup fotografů, čekajících na truchlící matku (důstojná Sloane Carondoletová, debutantka roku 1985) a nejlepší přítelkyni, kterou nebyl nikdo jiný než slavná Mimi Forceová. číst dál

Když škola skončila, Schuyler chytila autobus na Devadesáté šesté ulici, protáhla bílou studentskou kartu štěrbinou automatu a našla si volné místo vedle unavené matky s dvojkočárkem. Schuyler byla jedna z mála studentek školy madame Duchesneové, která jezdila hromadnou dopravou. číst dál

Jako druhou vyučovací hodinu toho dne měla Schuyler etiku, seminář otevřený pro druháky a třeťáky, kteří si ho mohli zapsat v rámci povinných společenských věd. Jejich učitel, pan Orion, kudrnatý absolvent Brownovy univerzity s povislým knírem, malými brýlemi v kovových obroučkách, cyranovským nosem a slabostí pro velké bachraté svetry, jež na něm visely jako na strašákovi do zelí, seděl uprostřed místnosti a vedl diskusi. číst dál

Být Mimi Forceovou znamenalo ledacos, ale nejlepší bylo, že si nikdo nemohl být jistý vaší přízní. Po zprávě o Aggiině smrti Mimiina popularita nebývale vzrostla – protože teď už nebyla jen krásná, byla také zranitelná – byla lidská. Jako když Tom Cruise opustil Nicole Kidmanovou; Nicole okamžitě přestala budit dojem ledové královny, zaměřené jen na kariéru, a stala se další odkopnutou manželkou, s níž se všichni mohli ztotožnit. Dokonce plakala v talkshow Oprah Winfreyové. Aggie byla Mimiina nejlepší kamarádka. Vlastně ne docela přesně. Mimi měla hodně nejlepších kamarádek. Spočíval v tom základ její popularity. Spousta lidí měla pocit, že je jí blízká, přestože Mimi se necítila být blízká nikomu. Přesto pro ni Aggie byla výjimečná. Vyrostla s ní. Bruslily spolu na stadionu, braly lekce etikety v Plaze, jezdily na léto do Southamptonu. Carondoletovi byli stará newyorská rodina; její rodiče se přátelili s Mimiinými rodiči. Jejich matky chodily do stejného kadeřnictví k Henrimu Bendelovi. Měla ryzí modrou krev jako ona. číst dál

Škola madame Duchesneové se nacházela v bývalém sídle Floodových na rohu Madison avenue a Devadesáté první ulice, v řadě soukromých středních škol, naproti Daltonu a vedle kostela Nejsvětějšího srdce. Dříve tu bydlela Rose Elizabeth Floodová, vdova po kapitánovi Armstrongu Floodovi, který založil Floodovu ropnou společnost. Roseiny tři dcery vzdělávala Marguerita Duchesneová, belgická guvernantka, a když všechny tři zahynuly při potopení lodi SS Endeavor během plavby v Atlantiku, zničená Rose se vrátila na středozápad a dům odkázala slečně Duchesneové, aby zde mohla založit svou vysněnou instituci. číst dál

Nikam nezapadala. Netušila proč. Mohlo být něco podivnějšího než roztleskávačka se sociální fobií? Dívky jako ona žádné problémy nemívaly. Předpokládalo se, že budou dokonalé. Ale Bliss Llewellynová se necítila dokonale. Připadala si divně a jako by se nikam nehodila. Sledovala, jak její takzvaná nejlepší kamarádka Mimi Forceová popichuje bratra a ignoruje svůj doprovod. Celkem typický večer ve společnosti dvojčat Forceových – v jednu chvíli se hádala a vzápětí se k sobě div netulila, zvlášť když je popadlo to divné chování, kdy se dívala jeden druhému do očí, a bylo vidět, že spolu komunikují beze slov. Bliss se vyhýbala Mimiinu pohledu a snažila se rozptýlit sama sebe tím, že se smála vtipům herce, jenž seděl po její pravici, ale nic z toho – ani to, že dostali nejlepší stůl v klubu, nebo že ji ten model od Calvina Kleina, který seděl vlevo, požádal o telefonní číslo – jí nezabránilo cítit se bídně. číst dál

Hned vedle Banky stál úplně odlišný manhattanské noční klub. Byl to ten klub, jaký se vyskytne jen jednou za deset let – místo, kam chodí bohové z médií a módního světa a celebrity a společně vytvářejí jedinečně famózní prostředí. Tak jako Studio 54 v polovině sedmdesátých let, Palladium na konci osmdesátých a Moomba na začátku devadesátých let, i Blok 122 vstoupil do slavné říše, která určovala směr, životní styl, celou generaci. Klientela sestávající z těch nejpohlednějších, nejznámějších a nejmocnějších, kterým všichni záviděli, si ho pokřtila jako svůj klub – prostředí svého přirozeného výskytu, svůj rybníček – a jelikož bylo jednadvacáté století, éra superexkluzivity, platili za to privilegium dokonce astronomickou částku. Jen ať lůza zůstane venku. Uvnitř toho požehnaného útočiště, u nejvyhledávanějšího stolu, obklopena pozlátkem nezletilých modelek, dospívajících filmových hvězdiček a synů a dcer ze známých rodin, seděla nejúžasnější dívka v historii New York City: Madeleine Forceová, zvaná Mimi. Šestnáctiletá holka, které zřejmě táhlo na třicet čtyři, jak dokazovala injekce botoxu mezi očima. číst dál

Banka byla sešlá kamenná budova na samém konci Houston street, na hranici drsné East Village a divočiny Lower East Side. Kdysi tu sídlilo vedení vážené investiční a makléřské firmy Van Alenových a budova byla impozantní a podsaditá, typický příklad secesního stylu s klasickým průčelím se šesti sloupy a strašidelnou řadou „zubů“ – jako břitva ostrého vroubkování na frontonu. Dlouhá léta stála na rohu Houstonské a Essexské, oprýskaná, prázdná a opuštěná, dokud na ni jednoho zimního večera nenatrefil promotér nočního klubu. Měl pásku přes oko a právě povečeřel hot dog v bistru u Katze. Hledal vhodné místo, kde by mohl představit novou hudbu svých DJ – temný, přízračný kousek, jemuž říkali jednoduše „Trance“. číst dál