Vzhlédla jsem a pak je spatřila. Naaranžoval je v oknech jako bledé sochy. Ženy. Byly jich tam nejméně dva tucty, stály na okenních římsách strnule, pořád v potrhaných zakrvácených šatech. Některé z nich byly mrtvé na první pohled, jiné… několik mrtvol se houpalo na velkém řetězu nataženém ze střechy. Všechny vypadaly podobně, okradené o duši a s totožným výrazem strachu, jenž jim křivil tváře. Když jsem sledovala to místo zpoza zdi, ještě tady nebyly.
číst dál