Akademie Evernight- Na druhé straně

Rychlostí blesku jsem se ocitla ve skupince lidí, kteří se shromáždili kolem Lucasova těla. Ležel celý zakrvácený nehybně ve sněhu a na prsou a na čele měl hluboké rány. Dana mu podepřela hlavu a Balthazar mu přejel prstem po okraji rány a trhl s sebou. Vic s Maxií, která se pořád drželi za ruce, postávali opodál, zatímco Ranulf si k hrudi tiskl sekeru jako nějaké vyděšené dítě. Zdálo se, že Lucas je v hlubokém bezvědomí. číst dál

Nemohla jsem se pohnout; nedokázala jsem uniknout. Nebyla jsem schopna ničeho jiného než zírat na Bethanyovou - v tu chvíli doslova jedinou věc v mém životě. číst dál

,,Jak je možné, že v tak malém městě, jako je Riverton, pořád ještě existuje klasické kino?" zeptal se Lucas, když stál před světly blikajícími nad vchodem. číst dál

,,Nemůžu uvěřit, že jsem se choval tak děsivě." Vic seděl na schodech altánku, kde jsme se sešli, když utichl zmatek. Přestože ještě nebyla půlnoc, Podzimní ples definitivně skončil. ,,Pouštěl jsem z očí oheň nebo něco podobně ujetého?" číst dál

Později té noci jsme nahoře v archivu řekli ostatním, co jsme viděli. Takže místo toho, abychom byli v šoku jsme my dva s Lucasem, seděli jsme všichni beze slova asi hodinu. Pokus Bethanyové - navrácení života upírovi - popíral všechny fyzikální i nadpřirozené zákony, které jsme znali, a přesto jsme nemohli popřít, čeho jsme byli svědky. číst dál

Sledovala jsem Lucase do domu Bethanyové. Přestože jsem na něj mohla zavolat a pokusit se ho zastavit, něudělala jsem to. číst dál

,,Paní Bethanyová je tvoje žena," opakovala jsem. Přestože jsem to uhodla sama, nedokázala jsem se s tím tak úplně smířit. Vůdce přízraků ženatý s jednou z nejmocnějších, nejkrutějších upírek v dějinách? ,,Proč tedy přízraky tolik nenávidí?" Byla jsem si jistá, že když má za muže přízrak, měla by je mít aspoň trochu ráda. Ale možná ne. Třeba se rozešli ve zlém. číst dál

Dana s Raquel zrovna pobývaly na předměstí Bostonu, nedaleko od míta, kde Raquel vyrůstala. A navíc si s sebou při útěku vzaly jedu z dodávek Černého kříže. číst dál

,,Tati," zašeptala jsem. Slyšela jsem ho - i kydž ,,slyšet asi nebylo to pravé slovo. Spíše jsem skrze hrom a vzdouvající se studený vítr cítila jeho strach a úzkost. číst dál

,,Teď, když jsi jednou z nás, se všechno změní." Maxie doslova zářila štěstím. ,,Počkej a uvidíš." číst dál