Škola noci 3 - Vyvolená

„Kristova noho!“ vyjekla Shaunee a klopýtla. Musela se chytit Erin, aby neupadla. číst dál

„Pusťte mě. Okamžitě.“ Hlas mojí nejlepší kámošky zněl drsně, napjatě a vůbec se k ní nehodil. Zabralo to dokonale. Damien i dvojčata ji bez otálení přestali objímat. číst dál

Když se ozvaly kroky, myslela jsem, že se vrací Darius, aby mě zkontroloval. Pokusila jsem se trochu ovládnout, otřela si rukávem oči a potlačila slzy, jak jen to šlo. číst dál

Vzhlédla jsem k němu, úplně ztuhlá úlekem. Pořád jsem si nezvykla na jeho znamení. Vypadalo osobitě, nádherně a byl s ním ještě hezčí. číst dál

Ležela jsem na Lorenovi omámená sladkým oparem smyslnosti. Pohladil mě po zádech a pak začal přejíždět prsty po mém tetování. číst dál

Na rozdíl od chvíle, kdy umírala Stevie Rae, jsem neztuhla ani nezaváhala. číst dál

Přesvědčovala jsem samu sebe, že tenhle rituál proběhne úplně v pohodě. Prostě rychle vyvolám kruh, pomodlím se za profesorku Nolanovou, oznámím, že Afrodita se vrací do Dcer temnoty (i když to bude všem jasné, jakmile prokáže svoje nadání pro zemi) a že jsem se rozhodla odložit nominaci potencionálních členů rady prefektů na konec školního roku, protože jsme teď všichni moc ve stresu a nehodí se to. Bude to úplně jednoduchý obřad, chlácholila jsem pořád dokola svůj rozbouřený žaludek. Vůbec ne jako minulý měsíc, když umřela Stevie Rae. Dneska se nic podobného nestane. Převlékla jsem se a řekla si, že líp už se stejně připravit nedokážu, a tak jsem otevřela dveře – a vrazila do Afrodity. číst dál

Samozřejmě mě nachytali, jak se plížím zpátky do školy. Přeletěla jsem zeď (ano, doslova přeletěla, bylo to absolutně boží) a poměrně slušnou rychlostí zamířila ke koleji, když vtom jsem jim vběhla přímo do náruče. Cestu mi zahradila skupina dospělých upírů a starších studentů obklopená nejmíň desíti skálopevnými bojovníky (zahlédla jsem tam i dvojčata s Damienem, což jasně dokazovalo, že Neferet hodlá využít moji radu prefektů). Strnule jsem zůstala stát ve stínu velkého dubu, zadržela dech a modlila se, ať mě zachrání moje zbrusu nová schopnost být neviditelná (i když lepší výraz by asi byl „mlhavá“). Smůla. Neferet se najednou zarazila a s ní se poslušně zastavili i všichni ostatní. Velekněžka naklonila hlavu ke straně a přísahám, že zavětřila jako bloodhound. Potom sjela očima ke stromu, za kterým jsem se schovávala, a zavrtala pohled přímo do mě. V tu chvíli jsem ztratila koncentraci. Po kůži mi přeběhl záchvěv a to už jsem věděla, že s neviditelností je konec. číst dál

No, to jsem teda fakt moc nezvládla. Nejen že jsem se s Heathem nerozešla, ale ještě jsem asi náš otisk zesílila. A navíc jsem možná zavinila smrt dvou lidí. Zachvěla jsem se. Bylo mi pěkně mizerně. Co to do mě proboha vjelo? Sála jsem Heathovu krev a parádně si to užívala (ach jo, stává se ze mně pěkná rajda), když se k tomu připletli ti otravní chlapi a v tu chvíli jako by mě někdo přepnul z normální Zoey na šíleného upířího zabijáka. Souvisí to nějak s otiskem? Začnou upíři vidět rudě, když je jejich lidský partner v nebezpečí? číst dál

„Heathe, neodbíhej od tématu.“ Horko, které se mi rozlilo po těle, jen umocnilo moji netrpělivost. „Podzemí. Chtěla jsem, abys mi pověděl, co si pamatuješ.“ číst dál