Druhý den byla celá střední škola opět svolána do kaple, tentokrát však z přízemnějšího důvodu. Chystala se beseda o výběru povolání. Ani nešťastné úmrtí jedné ze studentek nemohlo narušit pevně daný rozvrh přednášek. Škola se snažila představit studentům co nejvíc možností do budoucna. V kapli už mluvil slavný kardiochirurg, šéfredaktor prestižního časopisu, ředitel velké společnosti, známý filmový režisér. Většina přednášejících vystudovala školu madame Duchesneové nebo sem chodily jejich děti. Studentům se obvykle hodinu a půl dlouhá přestávka mezi vyučováním líbila, protože si mohli zdřímnout v zadních lavicích, což bylo mnohem pohodlnější než poklimbávání ve třídě.
„Dnes pro vás máme něco extra,“ oznámila vedoucí studijního oddělení. „Přišla za námi Linda Farnsworthová z agentury Farnsworth Models.“ Shromáždění studenti natěšeně zahučeli.
Farnsworth Models, to byl v modelingovém světě pojem. Přednáška, kterou agentura ve škole madame Duchesneové pořádala každého půl roku, byla jen záminka pro vyhledávání nových modelů a modelek mezi studenty. Jakkoli to bylo divné, bylo zároveň nepopiratelné, že škola madame Duchesneové se stala líhní nových talentů. Studentky se nakrucovaly ve videoklipech, chodily po molu v přehlídkách v Bryant Parku a objevovaly se v televizních i tištěných reklamách. Nejvíc se jich vyskytovalo v katalozích Abercrombie & Fitch a J. Crew. Typ, který se ve škole hojně nacházel – vysoká, štíhlá, blonďatá, aristokratická a ryze americká dívka –, byl teď v módě.
Linda Farnsworthová byla menší, podsaditá žena s vlnitými vlasy a vypadala staromódně. Nosila brýle tvaru půlměsíce a třaslavým hlasem líčila do mikrofonu výhody a nevýhody modelingové kariéry. Vykládala o výhodách (Úžasné fotografie! Cestování na exotická místa! Báječné večírky!) a jedním dechem dodávala, jak tvrdá práce stojí za každou tou úžasnou fotografií. Když skončila, ozval se zdvořilý potlesk.
Po skončení přednášky uspořádala Linda ve třetím patře casting a pozvala všechny studentky, které měly zájem, aby to přišly zkusit. Téměř všechna děvčata a dokonce i několik chlapců se postavili do fronty, aby zjistili, zda by na to měli.
Poté, co bylo několik rozmrzelých prváků odehnáno ke straně, předstoupila Mimi. Oblékla se pro tu příležitost velmi pečlivě, do přiléhavého trička C&C California a bokových džínů Paige. Doneslo se jí, že modelky by se na castingy měly oblékat co nejjednodušeji, aby vypadaly jako čisté plátno, na něž si návrháři a kreativci z reklamních agentur mohou snadno promítnout svou vizi. Poté, co včera v noci opustila vyčerpaného Itala v jeho luxusním příbytku, cítila se osvěžená a plná energie.
„Jdi ke konci schodiště a zpátky, prosím,“ požádala ji Linda.
Mimi odrázovala chodbou a na konci schodiště předvedla perfektní otočku.
„Máš ideální proporce, drahoušku, a přirozený talent. Nejdůležitější je krásná chůze. Měla bys zájem stát se modelkou?“
„Samozřejmě!“ vypískla Mimi a zatleskala radostí, že byla vybrána. Však bylo na čase, aby rozšířila řady profesionálních krasavic!
Další byla Bliss. Proběhla chodbou a mávala kolem sebe rukama. Ještě pořád jí bylo nevolno z toho, jak se v noci krmila syrovým masem, ačkoli se pak cítila lépe. Také jí připadalo divné, jak snadno BobiAnne incident přešla.
„Chůze by potřebovala doladit, ale to bude snadné. Ano, tebe v agentuře rozhodně potřebujeme,“ konstatovala Linda.
Mimi a Bliss se vítězoslavně objaly. Bliss spatřila Dylana, jak je pozoruje z kouta síně. Nesměle se na něj usmála a on ji pozdravil gestem ruky. Doufala, že si na ní v Metropolitním muzeu nevšiml ničeho divného. Doktorka Patová jí vysvětlila, že během syndromu regenerující paměti je část jejího já stále v přítomnosti, ale její vědomí je v minulosti. Výpadky paměti nebudou trvat dlouho – nejvýš čtyři, možná pět minut. Dělalo jí starosti, že ta část, která by si pamatovala, zda se políbili nebo ne, byla v kritickém okamžiku zrovna nepřítomná. Ani nevěděla, jak se k němu má chovat – chodí spolu, nebo ne? Jsou jen přátelé? Rozčilovalo ji nevědět, jak si stojí u chlapce, jenž se jí líbil. Měla ho tak ráda, že ji dokonce přestávalo zajímat, co si o jejich vztahu pomyslí Mimi.
Bliss Mimi trochu pohrdala. I když jí vděčila za svůj společenský život a status, nemínila se jí zodpovídat úplně ze všeho.
Zvonek oznámil další hodinu a kolem provizorního castingu proběhla rozčepýřená dívka, aniž by se na shromážděné studenty podívala. Schuyler celou přednášku prospala, protože v noci předtím toho moc nenaspala.
Linda Farnsworthová ji okamžitě vytrhla z myšlenek. „Dobrý den! A ty jsi kdo?“
„Schuyler Van Alenová?“ odpověděla Schuyler. Proč pořád mluvila takovým tázavým tónem? Nemohla být sebevědomější? „Vlastně, jsem Schuyler,“ dodala rychle a odhrnula si z očí ofinu.
„Zajímá tě modeling?“
„Ona a modelka?“ vyprskla Mimi, která právě vyplňovala smlouvu s agenturou, a zlověstně si Schuyler přeměřila.
„Psst,“ zasyčela Bliss. Mimiina reakce jí byla tak trapná, že do ní šťouchla loktem.
Schuyler je neposlouchala. Podívala se na sebe – na svoje roztrhané černé punčochy s uteklými oky na kolenou (už to ji posouvalo někam mezi provinilce proti řádu), volné květované šaty jako po babičce, tlusté šedé ponožky, protože černé nemohla najít, kecky opravené izolepou a brýle tvaru půlměsíce. Vlasy si naposledy myla před několika týdny. Ale stejně netoužila být modelkou, takže Mimi se mohla přestat obávat. V duchu jí to sice náramně zalichotilo, i když se snažila nebýt příliš marnivá.
„Ani ne,“ odpověděla a omluvně se usmála.
„Vždyť vypadáš jako mladá Kate Mossová!“ nedala se Linda Farnsworthová. „Můžu si tě vyfotit?“
Než mohla Schuyler zaprotestovat, Linda si ji vyfotografovala polaroidem.
Schuyler si zastínila oči. „Tak dobře…“
„Napiš mi sem své číslo. Nemusíš nic podepisovat, ale kdybychom našli návrháře, který by tě chtěl, zavolám ti, může být?“
„Jak chcete.“ Schuyler bez dalšího přemýšlení napsala Lindě svůj telefon. „Podívejte, už musím fakt jít.“
Mimi probodla Schuyler pohledem, zvedla nos do vzduchu a odkráčela. Bliss se ještě zdržela a zachytila Schuyleřin pohled. „Gratuluju,“ řekla tiše. „Mě taky vybrali.“
„Aha, fajn, tak dík,“ pravila Schuyler, šokovaná tím, že s ní je někdo z Mimiina okolí vůbec ochotný mluvit.
„Jdeš na výtvarku?“ zeptala se Bliss přátelsky.
„No…,“ zaváhala Schuyler, protože netušila, co ta Texasanka chce. Pak si s úlevou všimla Olivera, který na ni čekal u vodotrysku, a bez dalšího vybavování s Bliss zamířila k němu.
„Ahoj,“ pozdravila ho.
„Ahoj, Schuyler,“ odpověděl na pozdrav a ovinul jednu paži kolem jejích útlých ramenou. Vystoupali po zadním schodišti schovaném v chodbě administrativní části budovy do podkrovního ateliéru na hodinu výtvarné výchovy. Dylan už tam byl a zubil se na ně zpoza hrnčířského kruhu. Kolem pasu měl uvázanou zástěru a ruce až k loktům pokryté hlínou.
„Není to úžasné, moct se pořádně zapatlat?“ pronesl.
Oliver se Schuyler se souhlasně zahihňali a posadili se k němu. Schuyler si připravila stojan a Oliver vytáhl své dřevoryty. Nikdo z nich si nevšiml Bliss Llewellynové, která je upřeně pozorovala z druhé strany místnosti.
Mezi tahy štětcem zvedla Schuyler oči a všimla si Jacka Forcea, jak se shýbá nad stolem Kitty Mullinové a obdivuje její sochu siamské kočky. Kitty měla na krku cucflek.
Nebyla jediná, kdo si jich všiml. Oliver zvedl obočí, ale nic neřekl a Schuyler byla ráda. Vypadalo to, že Jack si našel přítelkyni. Jestlipak jí také posílá o hodinách psaníčka? Moc dlouho mu to teda netrvalo. Cítila, jak se jí zmocňuje podrážděnost, ale zahnala ji pryč.
Oliver udělal gesto, jako by do Jacka zasekával imaginární sekeru. Schuyler potlačila smích a vymetla Jacka Forcea z hlavy jednou provždy.
2024 ©