Období: rok 2010

Věci by mohly být tak jako dřív,“ řekla Caroline vřele, natáhla se a stiskla Bonnii ruku. číst dál

pondělí 16. prosince číst dál

Elena sledovala Damona v tiché hrůze. Ten znepokojivý úsměv znala až příliš dobře. Ale i když už podléhala zoufalství, jakýsi hlásek v její mysli jí našeptával posměšnou otázku: A jaký je v tom rozdíl? Ona a Stefan umřou stejně. Od Damona by bylo jenom rozumné, kdyby se hleděl zachránit. A nebylo správné očekávat, že se bude chovat proti své přirozenosti. číst dál

Bílá sova… dravý pták… šelma… tygr. Hraje si s tebou jako kočka s myší. Jako kočka… velká kočka… koťátko. Bílé koťátko. číst dál

Ty myslíš, že se máme podívat dovnitř?“ zeptal se Matt. číst dál

Stefan pohlédl na Elenu a vločky se mu pomalu usazovaly ve vlasech. „Co je s Mattem?“ číst dál

Elena sledovala, jak panu Smallwoodovi odletěla puška do trávy. Vychutnávala si výraz na jeho tváři, když se otočil a hledal, co to bylo. A pocítila odkudsi z osvětleného kruhu záblesk Damonova souhlasu, intenzivního a žhavého jako pýcha vlka na první kořist vlčete. Ale když uviděla Stefana ležet na zemi, zapomněla na všechno ostatní. Doběla rozžhavená zuřivost ji připravila o dech. Přiskočila k němu. číst dál

čtvrtek 12, prosince, ráno číst dál

Co to? Uf, to seš ty!“ Bonnie sebou vyděšeně škubla, když ucítila dotek na rameni. „Vyděsil jsi mě k smrti. Vůbec jsem tě neslyšela přicházet.“ číst dál

No, alespoň se mě to nezmocnilo,“ ulevila si Bonnie. „Ale stejně už mám těchhle nadpřirozených věcí plné zuby; jsem z toho unavená. Tohle bylo naposled, naprosto naposled.“ číst dál