Hned vedle Banky stál úplně odlišný manhattanské noční klub. Byl to ten klub, jaký se vyskytne jen jednou za deset let – místo, kam chodí bohové z médií a módního světa a celebrity a společně vytvářejí jedinečně famózní prostředí. Tak jako Studio 54 v polovině sedmdesátých let, Palladium na konci osmdesátých a Moomba na začátku devadesátých let, i Blok 122 vstoupil do slavné říše, která určovala směr, životní styl, celou generaci. Klientela sestávající z těch nejpohlednějších, nejznámějších a nejmocnějších, kterým všichni záviděli, si ho pokřtila jako svůj klub – prostředí svého přirozeného výskytu, svůj rybníček – a jelikož bylo jednadvacáté století, éra superexkluzivity, platili za to privilegium dokonce astronomickou částku. Jen ať lůza zůstane venku. Uvnitř toho požehnaného útočiště, u nejvyhledávanějšího stolu, obklopena pozlátkem nezletilých modelek, dospívajících filmových hvězdiček a synů a dcer ze známých rodin, seděla nejúžasnější dívka v historii New York City: Madeleine Forceová, zvaná Mimi. Šestnáctiletá holka, které zřejmě táhlo na třicet čtyři, jak dokazovala injekce botoxu mezi očima.
Mimi byla ztělesněním popularity. Vypadala úžasně a měla opálené, cvičením zpevněné končetiny, jaké musela mít každá královna roje – Mimi však tento stereotyp přesahovala a zároveň byla jeho esencí. Měla padesát pět centimetrů v pase a malou nožku. Každý den jedla hamburgery a sladkosti, a nepřibrala ani deko. Večer se neodličovala, přesto se ráno budila bez jediného pupínku, s pletí čistou stejně jako její svědomí.
Mimi chodila do Bloku 122 každý večer a pátek nebyla výjimka. Spolu s Bliss Llewellynovou, vysokou, dlouhonohou Texasankou, která se nedávno přistěhovala, strávila odpoledne přípravou na večer. Nebo spíš Bliss strávila odpoledne posedáváním na posteli a pochvalným mručením, zatímco si Mimi zkoušela všechno, co měla v šatníku. Nakonec se shodly na topu, který byl sexy, ovšem v ležérním bohémském stylu, s ramínky skoro padajícími z ramenou, džínové ultraminisukni, samozřejmě od Earnest Sewn, a třpytivé kašmírové šále od Ricka Owense. Mimi ráda cestovala s doprovodem a v Bliss našla vhodnou společnici. Skamarádila se s ní na otcovu žádost, senátor Llewellyn byl jeho důležitý kolega. Nejdřív se Mimi bránila, ale nakonec si to rozmyslela. Zjistila totiž, že Blissin zvláštní koňský půvab doplňuje a podtrhuje její vlastní éterickou krásu. Mimi zbožňovala vhodné kulisy. Opřela se do polštářů a věnovala Bliss souhlasný pohled.
„Na zdraví,“ řekla Bliss a cinkla svou skleničkou o Miminu, jako by jí četla myšlenky.
„Na nás,“ přikývla Mimi a dopila zbytek zářivě fialového koktejlu. Byl to dnes už pátý, ale přesto byla stále stejně střízlivá, jako když si objednávala první. Bylo na pováženou, jak dlouho jí teď trvalo se opít. Jako by na ni alkohol neměl žádný vliv. Výbor říkal, že k tomu dojde – jen tomu tehdy nechtěla věřit. Zvlášť když neměla dovoleno dostatečně často požívat tu druhou, mnohem silnější alternativu. Výbor stanovil příliš mnoho pravidel. V téhle chvíli prakticky řídil její život. Netrpělivě mávla na servírku, aby přinesla další rundu – luskla prsty tak hlasitě, že málem rozbila skleněný kávový stolek před sebou.
Jaký mělo smysl chodit v New Yorku ven, když jste se nemohli ani trochu opít? Natáhla si nohy na gauč a položila je bratrovi do klína. Její pánský doprovod, devatenáctiletý dědic farmaceutické společnosti a momentální investor do klubu, předstíral, že to nevidí. Těžko ovšem říct, jestli byl vůbec při vědomí, protože měl hlavu opřenou o Mimino rameno a slintal.
„Nech toho,“ okřikl ji Benjamin Force a odstrčil ji. Měli stejné, světle blonďaté vlasy, stejnou průsvitnou pleť a přimhouřené zelené oči, a také stejné dlouhé a štíhlé končetiny. Povahou se však zásadně lišili. Mimi byla bezstarostná a hravá, kdežto Benjamin – jako dítě dostal přezdívku Pirát Jack, protože se neustále vztekal, a později se mu říkalo Jack – byl málomluvný a nic mu neuniklo.
Dvojčata Mimi a Jack byla jedinými dětmi Charlese Force, šedesátiletého magnáta s ocelově šedivými vlasy, jenž vlastnil úspěšnou televizní stanici, kabelovku se zprávami, populární bulvární noviny, několik rádiových stanic a vydavatelské impérium, které vydělávalo na životopisech hvězd ze Světové wrestlingové federace. Jeho žena, která se dříve jmenovala Trinity Burdenová, byla nekorunovanou královnou newyorské společnosti a předsedala nejprestižnějším charitativním výborům. Pomáhala také založit Výbor, jehož členy Jack a Mimi byli. Forceovi žili na jedné z nejlepších adres ve městě, v luxusním domě, který zabíral celý blok naproti Metropolitnímu muzeu umění.
„Ale prosím tě.“ Mimi našpulila rty a okamžitě položila nohy zpět do bratrova klína. „Potřebuju si natáhnout nohy. Bolí mě. Sáhni si.“ Chytila se za šlachovité lýtko a nutila ho, aby si sáhl na napjatý sval. Kondiční flirt dance byl záhul na klouby.
Jack se zamračil. „Povídám, dej pokoj,“ zamumlal vážně a Mimi okamžitě odtáhla opálené končetiny, zastrčila je pod sebe a podrážkami svých bot od Alaïy na deseticentimetrových jehlách nadělala na bílé semišové pohovce špinavé škrábance.
„Co je s tebou?“ zeptala se. Její bratr dorazil před minutou a už ve špatné náladě. Poslední dobou kazil každou legraci. Na setkání Výboru už prakticky nechodil, rodiče by zuřili, kdyby to zjistili. Neměl ani holku; vypadal unaveně a byl neustále podrážděný. Mimi napadlo, kdy si asi dal naposledy.
Jack pokrčil rameny a vstal. „Jdu na vzduch.“
„Dobrý nápad,“ pronesla Bliss a rychle vstala. „Potřebuju si zakouřit,“ vysvětlila omluvně a zamávala Mimi před obličejem krabičkou cigaret.
„Já taky,“ ozvala se Aggie Carondoletová, další dívka ze školy. Patřila k Mimiiným dvorním dámám a vypadala přesně jako ona, včetně melíru za pět set dolarů a nakvašeného výrazu.
„Nepotřebujete snad moje svolení,“ odpověděla Mimi znuděně, přestože opak byl pravdou. Z Mimiiny přítomnosti se neodcházelo jen tak – Mimi propouštěla jako královna.
Aggie se ušklíbla, Bliss se nervózně usmála a zamířily za Jackem do zadní části klubu.
Mimi pokrčila rameny. Nikdy se neobtěžovala dodržovat pravidla a zapálila si, kde se jí chtělo – v jednom bulváru kdysi zlomyslně zveřejnili pěticifernou částku, kterou tvořily její pokuty za kouření. Dívala se, jak trojice odchází a mizí mezi těly, která sebou pohazovala na parketu do rytmu obscénního rapového textu.
„Nudím se,“ zakňourala a konečně obrátila pozornost na chlapce, který se od ní celý večer nehnul. Chodili spolu už dva týdny, což byla pro Mimi věčnost. „Dělej něco.“
„Co by se ti líbilo?“ zamumlal ospale a olízl jí ucho.
„Mmm,“ zachichotala se Mimi, dala mu ruku pod bradu a sáhla si, jak mu pulzují žíly. Lákavé. Ale možná později, tady ne – aspoň ne na veřejnosti. Zvlášť když jí posloužil zrovna včera… a bylo to proti pravidlům… Lidští dárci nesmějí být zneužíváni, bla, bla, bla. Potřebují nejméně čtyřicet osm hodin na regeneraci… Když on tak krásně voněl… voda po holení od Armaniho… a pod tím… mužně a živě… kdyby mohla aspoň trošku ochutnat… jedno maličké… kousnutí… ale Výbor zasedal přímo tady, pod Blokem 122. Klidně tu mohlo být několik Strážců, právě teď ji mohli sledovat. Přistihli by ji. Ale opravdu? Ve VIP místnosti byla tma… Kdo by si v tomhle davu do sebe zahleděných narcistů všiml?
Ale nakonec by to zjistili. Někdo by jim to řekl. Bylo až děsivé, kolik toho o vás věděli – jako by byli pořád nablízku, jako by vás sledovali přímo ve vaší hlavě. Takže možná příště. Nechá ho, aby se vzpamatoval z minulé noci. Projela mu rukou vlasy. Byl tak roztomilý – hezký a zranitelný, přesně jak to měla ráda. Momentálně však zcela k ničemu. „Omluv mě na vteřinku,“ řekla.
Vyskočila z pohovky tak rychle, že se jí číšnice, která nesla ke stolu podnos s martini s liči, lekla. Lidé okolo zamrkali. Přísahali by, že před vteřinou ještě seděla. Vzápětí už byla uprostřed místnosti a tančila s jiným chlapcem – protože Mimi si vždycky našla nějakého jiného kluka, a pak dalšího a dalšího, který byl šťastný, že s ní může tancovat. Vypadalo to, jako by tančila celé hodiny – její nohy se snad ani nedotýkaly země – omračující blonďaté tornádo v botách za osm set dolarů.
Když se vrátila ke stolu – obličej jí zářil nadpozemským světlem (nebo to snad bylo díky reflektorům?) a její krása byla téměř nesnesitelná –, našla svého společníka spát opřeného o kraj stolu. Škoda.
Mimi zvedla telefon. Právě si uvědomila, že Bliss se nevrátila z pauzy na cigaretu.
2024 ©