Pravá krev - Všichni mrtví

Celé dva dny cesty jsem umírala hrůzou. Bála jsem se, že mě zastaví policie a nebude mi věřit, že mi tohle auto půjčila jeho majitelka. Měla jsem strach, že si Frannie všechno rozmyslí a vybájí si, že jsem ho ukradla. A děsila jsem se, že se mi třeba stane nehoda a budu muset Quinnově sestře vynahradit škodu na autě. Frannie měla starého červeného mustanga, který se skvěle řídil. Nikdo mě nezastavil a celou zpáteční cestu do Louisiany vydrželo pěkné počasí. Myslela jsem si, že uvidím kus Ameriky, ale podél mezistátních dálnic vypadá všechno stejně. Představovala jsem si, že v každém městečku, kterým jsem projížděla, je bar U Merlotta a v něm pracuje další Sookie. číst dál

Vím, že existuje spousta horších věcí než vzbudit se v posteli vedle člověka, kterého moc neznáte. Když jsem však to ráno váhavě otevřela oči, celých pět dlouhých minut mě žádná z nich nenapadla. Cítila jsem, že Barry je vzhůru. Poznám, když mysl přijde k vědomí. K mé úlevě beze slova vylezl z postele a odešel do koupelny. Po chvíli se ke mně doneslo bubnování kapek vody ve sprchovém koutu. číst dál

Oči se mi otevřely stejně rychle jako rolety s příliš pevným pérkem. číst dál

Upírka Jodi působila nesmírně impozantně. Připomínala mi Jáel, kterou jsem znala z bible. Tu energickou izraelskou ženu, která vrazila stanový kolík do hlavy nepřátelskému kapitánovi Síserovi, pokud si to dobře pamatuju. Když Jáel ten čin spáchala, Sísera spal, stejně jako spal i Michael, když mu Jodi zlomila ten špičák. Přestože mi Jodiino jméno připadalo komické, spatřovala jsem v ní energickou odhodlanou ženu a okamžitě jsem se postavila na její stranu. Doufala jsem, že se soudci nenechají ovlivnit Michaelovým bědováním nad nějakým zatraceným zubem. číst dál

Ve čtyři hodiny ráno jsem konečně usnula a probudila se až v poledne. Těch osm hodin spánku nebylo nijak příjemných. Neustále jsem se probouzela a měla jsem pocit, že nedokážu ovládat svou tělesnou teplotu. Možná to nějak souviselo s tou krví, které jsem se napila… a možná také ne. Sužovaly mě noční můry a dvakrát se mi zdálo, že slyším vcházet do pokoje Carlu. Jenomže když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že nikde není. Podivné světlo, které pronikalo do pokoje skrz výrazně zbarvená skla, jež se nacházela v celém patře vyhrazeném lidem, vůbec nepřipomínalo sluneční paprsky. Děsilo mě. číst dál

„Jste odsud?“ zeptala jsem se, aby řeč nestála, a přitom jsem co nejnenápadněji sledovala ostatní hosty. Neměla jsem ponětí, co si s těmihle dvěma počnu, teď když jsem se dozvěděla jejich jména. číst dál

Batanya zabila vraha vrhací hvězdicí. Stála čelem k davu, takže viděla, jak upír opustil své místo hned potom, co všichni ostatní obezřetně zalehli na podlahu. Tenhle upír nevystřeloval šípy z luku, on je prostě vrhal, což byl důvod, proč nevzbudil žádnou pozornost. Dokonce i mezi těmito bytostmi by totiž osoba s lukem vyvolala jistý podiv. číst dál

„Byla to bomba,“ prohlásil Todd Donati. „Silná a primitivně vyrobená. Doufám, že až policie dokončí ohledání místa, řekne mi víc.“ Velitel ostrahy seděl v královnině apartmá. Já jsem se zase konečně zbavila královnina kufru a uložila ho vedle jedné z jejích pohovek. Ani si nedovedete představit, jak se mi ulevilo. Sophie-Anne mi vůbec nepoděkovala, že jsem jí ho přinesla, ale když to tak vezmu, ani jsem to od ní nečekala. Pokud máte k dispozici poskoky, posíláte je prostě plnit úkoly a nemusíte jim za to být vděční. Proto se jim říká poskoci. Vždyť jsem ani nevěděla, jestli je ten krám skutečně její. číst dál

Prostě jsem nějak nemohla strávit, co se právě odehrálo. Neshodovalo se to s představou, kterou jsem si o sobě vytvořila, ani s mým normálním chováním. Hlavou se mi honila jenom jediná věta: Měl jsi tam být. Ale ani ta nezněla příliš přesvědčivě. číst dál

Chtěla jsem se tak rychle vypařit z přeplněného obřadního sálu, že jsem vrazila do nějakého upíra tak zprudka, až se mi zatmělo před očima. Otočil se a popadl mě za ramena. Měl vousy dlouhé jako zrádný doktor Fu-Manchu a na hlavě tak bohatou hřívu, že by se o ni mohlo klidně podělit hned několik koní. Na sobě měl klasický společenský oblek. Za jiných okolností bych setkání s takovou směsicí pozoruhodností možná uvítala, ale teď jsem chtěla jenom jedno − aby mi zmizel z cesty. číst dál