Pravá krev - Bezpochyby mrtví

Nazítří večer, krátce po setmění, se Amelia přehrabovala v komoře, která jí sloužila jako šatna. Slyšela jsem, jak neustále posouvá ramínka, která visela vzadu na tyči, ale najednou se v malé místnůstce rozhostilo ticho. číst dál

„Jak to tedy bylo s tou Jade Flowerovou?“ zeptala se mě Amelia následující den. Everett seděl za volantem vypůjčené dodávky a za ním jela Amelia se mnou ve svém malém autě. Quinn ráno odjel, ještě než jsem se vzbudila, a nechal mi vzkaz, že mi zavolá, jakmile sežene někoho místo Jakea Purifoye a dokončí dohodnutou zakázku v Huntsville v Alabamě − mělo to být nějaké slavnostní povýšení nebo co. Ten vzkaz zakončil nesmírně osobní poznámkou o limetkových šatech, kterou tady nebudu opakovat. číst dál

Jakmile si Quinn ujasnil co podnikne, nic ho nedokázalo zastavit. Hůř už jsme snad ani nemohli dopadnout, takže si řekl, že bychom měli jít dál. Zatímco já jen tiše šlapala za ním, abych se mu nepletla do cesty, Quinn začal větřit všechny vůně v okolí. Nakonec ho už dlouhé plížení v podřepu přestalo bavit a prohlásil: „Proměním se.“ Rychle se svlékl, složil oblečení do úhledného (mokrého) komínku a podal mi je. S potěšením jsem zjistila, že moje představy o jeho nádherném těle se do puntíku vyplnily. Když se Quinn začal svlékat, vůbec o tom nepřemýšlel, ale jakmile si všiml, že ho pozoruju, zastavil se a nechal mě, abych si ho prohlédla. Quinnova postava představovala hotový klenot, který kazilo jen několik škrábanců. Od krku až k lýtkům to byla hotová hora svalů. číst dál

K tomu, aby mě chytili, jim stačili dva muži, přestože jsem celou dobu ze všech sil kopala, křičela, kousala a mlátila kolem sebe rukama. U Quinna uspěl až čtvrtý, ale jenom díky tomu, že použil uspávací střely. Jinak by jich dokázal klidně zlikvidovat i šest nebo osm, a ne jen ty tři, které zpacifikoval, než ho čtvrtý přemohl. číst dál

Spala jsem jako zabitá. No, zase ne tak docela, ale hlouběji jsem už jako člověk spát nemohla. Ale i ve spaní jsem slyšela, jak se na dvůr doploužila čarodějnická čtyřka a v alkoholovém opojení si vzájemně gratulovala ke svému výkonu. Mezi lněným povlečením (které se teď používalo spíš vzácně, se mi předtím podařilo najít jedno z poctivé bavlny. Ty černé hadry z umělého saténu jsem hodila do pračky. Hned se mi spalo lépe. číst dál

„Vaše Výsosti, musíme to ukončit,“ prohlásila Amelia. Královna mávla rukou, což se dalo vyložit jako souhlas. číst dál

Vydechla jsem úlevou. číst dál

Královně patřil celý blok budov v centru New Orleansu, zhruba tři ulice od hranic Francouzské čtvrti. Už z toho je naprosto zřejmé, jak na tom panovnice byla po finanční stránce. S Claudine jsme si daly časnou večeři − uvědomila jsem si, že mám hlad jako vlk − a potom mě moje kmotřička víla vysadila asi dva bloky před cílem, protože v blízkosti královnina sídla zhoustla doprava a všude se hemžili turisté. Široká veřejnost sice neměla nejmenší tušení, že je Sophie-Anne Leclerqová královna, ale znala ji jako nesmírně zámožnou upírku, která vlastní setsakramentsky početnou sbírku nemovitostí a utrácí mraky peněz. Kromě toho se o její bezpečnost starali strážci všech možných odstínů pleti, kteří měli zvláštní povolení nosit na území města zbraně, takže její sídlo, z něhož řídila své aktivity a ve kterém zároveň bydlela, figurovalo na seznamu turistických atrakcí a návštěvníci je vyhledávali především v noci. číst dál

Probudila jsem se celá malátná, s nepříjemným pocitem, že se na mě valí samé hrozivé věci. číst dál

Rozhodně jsem musela sehnat krabice. Potřebovala jsem i spoustu izolepy, fixy a možná také nůžky. A pak jsem si musela obstarat auto, které by všechno odvezlo do Bon Temps. Mohla jsem zavolat Jasonovi, aby sem přijel se svou dodávkou, nebo si nějaký vůz pronajmout. Také jsem se mohla zeptat pana Cataliada, jestli neví o někom, kdo by mi ho mohl půjčit. Pokud by mi zůstalo hodně věcí, mohla bych si v půjčovně sehnat auto s přívěsem. Ještě nikdy jsem to neudělala, ale na tom přece nemůže být nic těžkého, ne? Nepřijela jsem do New Orleansu vlastním autem, takže jsem si sama nemohla nic odvézt. Ale mohla bych zatím začít s tříděním všech věcí, protože čím dřív tady budu hotová, tím rychleji se vrátím do práce a zbavím se místních upírů. V koutku duše jsem byla Billovi vděčná, že jel se mnou. Ať už jsem se na něj zlobila sebevíc, alespoň jsem ho znala. Byl to přece jen první upír, kterého jsem potkala, a doteď mi to připadalo jako zázrak. číst dál