Brisingr

míst a některých zvláštností číst dál

Jazyk kočovných kmenů číst dál

Ascûdgamln – ocelové pěsti číst dál

Adurna rïsa – Vodo, zvedni se. číst dál

Když Eragon s Aryou odváděli paní Loranu z místnosti ve věži, potkali cestou Blödhgarma s jedenácti dalšími elfy, jak utíkají do věže a berou schody po čtyřech. číst dál

Blödhgarm s ostatními elfy se již seskupili kolem Eragona a Safiry na nádvoří, ale Eragon si jich nevšímal a hledal Aryu. Když ji zahlédl, jak utíká vedle Jörmundurova hřebce, zavolal na ni a zamával štítem. číst dál

Safira přitiskla křídla těsně k tělu, začala střemhlav klesat a řítila se k temným budovám města. Eragon sklonil hlavu před proudem větru, který se mu opíral do tváře. Svět se kolem nich otočil, když se dračice překulila doprava, aby se vyhnula střelám lučištníků. číst dál

Z Ellesméry letěli Safira a Glaedr bez přestávky nad prastarým elfským lesem vysokých, temných borovic. Někdy se stromy rozestoupily a Eragon uviděl jezero nebo klikatou řeku vinoucí se krajinou. Občas na břehu zahlédl stádo malých srnců, kteří se zarazili a zvedli hlavy, aby sledovali draky letící vysoko nad nimi. Většinu času si ale krajiny příliš nevšímal, protože v duchu postupně odříkával všechna slova starověkého jazyka, která ho Oromis naučil, a když nějaké zapomněl nebo udělal chybu ve výslovnosti, elf ho nechal slovo opakovat, dokud si je nezapamatoval. číst dál

Uvnitř šedého vlněného stanu svítila jediná svíčka, což byla jen chabá náhražka slunečního světla. číst dál

Z Rhunönina domu Safira s Eragonem letěli zpátky do svého stromového domu. Eragon si posbíral z ložnice své věci, osedlal Safiru a vylezl zpátky na obvyklé místo za jejím krkem. číst dál