Sága prokletých - Propast

Přišla zima a dny ubíhaly. číst dál

Sol našla tu chalupu. Zakrýval ji les a poblíž nestála žádná další obydlí. Ledovýma rukama těžce zabušila na dveře. číst dál

Sol neúnavně prohledávala ulice Osla a honila se za svým pánem a vládcem z podzemí. Nemohla se dostatečně uvolnit, aby dokázala trávit dlouhé hodiny v Livině novém domě, jakkoli vzrušující by mohlo být nově ho zařizovat a zdobit. číst dál

Jednoho dne, když všichni čtyři sourozenci a Meta pomáhali při sklizni Areových tuřínů, uviděli na silnici jezdce, který mířil do Lipové aleje. číst dál

Vrátila se za šera. číst dál

Následující ráno zanechaly Sol s Metou velmi rozrušeného Jacoba Skilleho stát na břehu v Helsingborgu. Plavba byla dlouhá a nepříjemná, ale dopluly do Osla o půl dne dříve, než měl dorazit Dag. Na břeh vystoupily před polednem. číst dál

Když se všichni vzpamatovali, seděli a povídali si až do rána. Noční stíny bledly, jak se blížil úsvit, na trávu padla rosa a ptačí zpěv přivítal nový den. číst dál

Ačkoli slunce už zašlo, stále ještě bylo trochu vidět, když Sol doklopýtala na okraj hluboké rokle, která se nacházela daleko od jakékoli osady a uvnitř neprostupné zalesněné divočiny. číst dál

Zatímco se Sol toulala pod světle zeleným příkrovem bukových lesů. Liv stála u okna svého elegantního domu a sledovala špinavé ulice Osla, zatímco do skla nekonečně bubnoval déšť. číst dál

Bratři a sestry se rozešly každý svou cestou. Are zůstal doma na statku v Lipové aleji a krom jiného se svým otcem a Charlotte řešil možnosti lesnictví. Dag pilně studoval v Kodani a čekal, až mu začnou zkoušky, zatímco Sol se projížděla po Skåne, donucená opustit dánské hlavní město kvůli svému čarodějnictví. Přesto tihle tři byli v podstatě šťastní a užívali si života. Naneštěstí pro ubohou Liv, která si možná nejvíce zasloužila radost ze života za své neutuchající přátelství a péči o svého muže, se situace nevyvíjela nijak dobře. číst dál