Bratstvo černé dýky - Probuzený milenec

O dvacet měsíců později... číst dál

Jo, no, mohl jsem vypustit to s tím omdléváním," číst dál

O dva měsíce později... číst dál

Následujícího večera si Zsadist navlékl čisté kožené kalhoty. Byl celý ztuhlý, ale připadal si neuvěřitelně silný a věděl, že ho pořád ještě živí Bellina krev, která mu dodává plnou energii, sceluje ho. číst dál

Když Zsadist přišel k sobě, první popud mu velel posadit se. Sakra Špatnej nápad. Jeho rameno zařvalo a vystřelila do něj bolest tak prudká, že se mu zase zatmělo před očima. číst dál

Bella seděla v křesle ve stylu Ludvíka XIV., nohy zkřížené v kotnících, ruce v klíně. V mramorovém krbu po její levici praskal oheň a u lokte jí stál šálek čaje Earl Grey. Marissa seděla naproti na jemné pohovce a provlékala vlákno žlutého hedvábí vyšívacím rámečkem. Nebylo slyšet vůbec nic. číst dál

John ležel na posteli, na boku, svinutý do klubíčka, číst dál

Některé dny trvají celou věčnost, říkal si Pluny mnohem později. A když slunce zapadne, ještě pořád jim není konce. číst dál

„To se mi ulevilo. Kdo jsi?" číst dál

Pan O vyšel z domovních dveří sídla a nechal je za sebou dokořán. Kráčel po příjezdové cestě a sníh vířil ve studeném větru. číst dál