Období: srpen 2011

Murloughovo tělo jsme nacpali do velkého igelitového pytle. Pak je pohodíme někde v těch krvavých chodbách, které tak miloval. Vhodnější hrobku pro něj stejně těžko najdeme. číst dál

Murloughovy nože proťaly vzduch, proletěly jím do míst, kde by Debbie bývala měla hrdlo, a pak se zaťaly do měkké látky polštářů a matrace. Do Debbie ale ne. Debbie tam totiž nebyla. číst dál

Chodbami a kanály jsme prošli rychle. Murlough za chůze dělal škrábanci nehtů na stěnách značky. Nejdřív nechtěl, ale pověděl jsem mu, že jinak ruším dohodu. Takhle budu moct při návratu jít lehko po značkách. Bude to podstatně jednodušší než rozpomínat se na všechny odbočky a zákruty. číst dál

Po mojí nechutné nabídce se rozhostilo ohromené ticho. Jako první je prolomil Evra. „Ne!“ vyrazil. „To nedělej! To nemůžeš!“ číst dál

Murlough mi stáhl hlavu dozadu. Ucítil jsem, jak se mi čepel nože tiskne k měkké kůži na krku. Ztuhl jsem a čekal, kdy mě řízne. Nejradši bych křičel, ale nůž mi v tom bránil. A je po všem, pomyslel jsem si. Je konec. Proč musím zemřít zrovna takhle uboze a zbytečně? číst dál

Když jsem se probral, zjistil jsem, že se dívám přímo na lidskou lebku. Ale ne na nějakou starou, na téhle pořád bylo maso a z jednoho důlku visela oční bulva. číst dál

Medvěd mě chtěl zabít, o tom nemohlo být pochyb, a taky by mě zabil, nebýt vlčete, které odvážně seskočilo ze stromu. Přistálo medvědovi na hlavě a na chvilku ho oslepilo. číst dál

O Štědrém večeru pozdě k noci, dole v kanálech. číst dál

Když jsem zavolal domů k Debbii, vzal to Jesse. Požádal jsem ho, jestli s ní můžu mluvit. „Mohl bys, kdyby byla vzhůru.“ zasmál se. „Víš vůbec, kolik je?“ číst dál

Pana Hroozleyho nepřekvapilo, že Murlough hlídal u hotelu, to tak trochu očekával, ale ohromilo ho, že jsem se vracel na náměstí. „Kam jsi dal rozum?“ štěkl na mě. „Neupozorňoval jste mě, ať tam nechodím,“ odpověděl jsem. číst dál