Období: září 2011

Norman Birdwell klopýtavě uhnul doprava, aby se nenechal rozmačkat naloženou krosnou, a narazil ramenem do statného mladíka v kožené bundě s nápisem York University, načež se ocitl znovu na chodbě před přednáškovým sálem. Sevřel pevněji prsty kolem plastikového držadla kufříku, narovnal úzká ramena a zkusil to znovu. Vždycky zastával názor, že odcházející študenti by měli být donuceni vycházet ve vyrovnaných radách po levé straně dvoukřídlých dveří tak, aby študenti, kteří přicházejí na následující přednášku o něco dříve, mohli bez potíží vejít pravou stranou. číst dál

Zvedl jí paže a přejel jazykem po měkkém mase na vnitřní straně zápěstí. Zasténala, hlavu zvrácenou dozadu, a ztěžka oddechovala. číst dál

Ian vrazil ruce hluboko do kapes a zamračeným pohledem přelétl prázdné nástupiště metra. Ruce mu mrzly, měl po čertech špatnou náladu a vůbec netušil, proč souhlasil s tím, že se s Coreen setká v jejím bytě. Přesunul pohled k digitálním hodinám u stropu. 12:17. Ze západního Eglintonu to do stanice Wilsonova trvá třináct minut, pak šest bloků dlouhá jízda autobusem a ještě tři další bloky běhu ke Coreen. To nešlo stihnout. číst dál

Heath číst dál

Stark číst dál

:o) já vím, jsem zlá, že jsem vám to načasovala naschvál, až skoro na půlnoc :o) číst dál

„Noro?“ číst dál

Rixon mě chytil za zápěstí a pevně mě stisknul. „Buď opatrná v tom, do čeho strkáš nos.“ Jeho čelist se chvěla hněvem a jeho nosní dírky se rozšířily. „Možná je tohle věc, kterou děláš Patchovi, ale mých jizev se nikdo nedotýká.“ Zvednul na mě smysluplně obočí. číst dál

Když jsme se přiblížili ke šklebící se hlavě klauna, umístěného na předních dveřích Domu legrace, vzdálené výkřiky byly nahrazeny strašidelnou karnevalovou hudbou, jako z hrací skříňky. Hlasitě vyřvávala z útrob Domu legrace. Přistoupila jsem blíž k ústům a podlaha se posunula. Držela jsem rovnováhu a opřela se o zeď, ale ta se pod mýma rukama otočila. Když si moje oči zvykly na světlo, které procházelo ústy klauna za mnou, uvědomila jsem si, že jsem na otáčivé ploše, která vypadala jako by tu byla už věky. Plocha byla natřená střídajícími se červenými a bílými pruhy. Byly rozmazané a někde se smíchaly v růžovou. číst dál

Pomalu se nebem proplétala tma a zakrývala i poslední bledé pruhy, které směřovaly k obzoru. Spěchala jsem k východu z parku. Viděla jsem před sebou bránu. Byla jsem skoro tam. Tlačila jsem se skrz dav, když jsem se najednou zastavila. číst dál