Krevní pouto - Mercy Thompson

V Paseu jsem našla další upírský brloh, tentokrát jsem na to ale šla chytřeji. Vrátila jsem se příštího dne v poledne a proměnila jsem se v kojota, protože ve zvířecí podobě mám lepší čich. číst dál

„Ještě nebyl postaven před soud?“ číst dál

Něco studeného a hořkého mi kapalo do úst. Vyplivla bych to, ale stálo by to příliš mnoho námahy. Něžné prsty studené jako led se dotýkaly mé tváře a někdo mi šeptal láskyplná slova. číst dál

Po většinu času, co žiji v Tri-Cities, chodívala paní Hannaová se svým nákupním vozíkem po stejné trase. Nikdy jsem ji nesledovala, ale zahlédla jsem ji na několika místech, takže jsem měla hrubou představu, kudy asi její každodenní cesta vede. Netušila jsem ale, jak ji teď změnila, proto jsem se musela podívat na všechna místa. číst dál

Na příjezdové cestě parkoval naleštěný Harley Davidson, který tam včera v noci nebyl. Zastavila jsem za ním. Můj ubohý starý rabbit se do tak vznešeného sousedství vůbec nehodil. číst dál

„Ne, pane, není…“ Gabriel vzhlédl, když jsem vešla do dílny. „Počkat. Už je tady.“ číst dál

Andre na mě čekal na parkovišti vedle jednoho z mnoha černých mercedesů klanu, aby mě odvezl ke Stefanovi domů − jako bych byla natolik pitomá, že nasednu do auta k upírovi, kterého neznám. číst dál

Přestože už byla skoro půlnoc, parkoviště baru U strýčka Mikea bylo plné a já tak musela zaparkovat před skladištěm vedle. Můj malý rabbit tu nebyl sám, ale mezi všemi SUV a trucky vypadal ustaraně. Nevím, proč mají fae tak rádi velká auta, ale žádného neuvidíte za volantem geo metra1. číst dál

„Hej, Mercy. Na čem to děláš? Vypadá to jako miniaturní corvetta.“ číst dál

Nechala jsem Samuela spát. K večeři jsem připravila sendviče s tuňákem a schovala je do ledničky pro případ, že by se probudil hladový, ten večer už ale z pokoje nevyšel. číst dál