Darren Shan - Upíří hora 4

Zavládlo dlouhé a zamyšlené mlčení. „Ano,“ špitl konečně Paris Nebess. „Zkoušky pro chlapce.“ číst dál

Tři přítomní vládci upírů se jmenovali Pans Nebess, Mika Ver Leth a Šíp (Ten nepřítomný se jmenoval Vandža Pochod.) číst dál

Dvě noci po mém utkání s Arrou jsme byli s panem Hroozleym povoláni před upíří knížata. Byl jsem ještě ze souboje celý ztuhlý a pan Hroozley mi musel pomoct s oblékáním. Když jsem zvedl ruce nad hlavu, zaskučel jsem: byly od ran celé modré a černé. číst dál

Shodil jsem boty a vylezl jsem na kladiny. Minutku dvě jsem si na ně zvykal, šoural se sem a tam, zkoušel jsem si hlavně rovnováhu, ale jen opatrně. Vyzkoušel jsem si pár ran a málem jsem hned spadl. číst dál

Tělocvičné síně byly obrovské a plné hlasitě pokřikujících, veselých a nadšených upírů. Přesně to jsem potřeboval pro povzbuzení po té znepokojivé návštěvě Síně zpopelnění z Síně smrti. číst dál

Uteklo několik dlouhých a klidných nocí. Harkata si nechali v Knížecí síni a vyptávali se ho. Gavner měl nějaké generálské povinnosti a vídali jsme ho, jen když se přivlekl ke své rakvi a ukládal se ke spánku. Já jsem se většinou držel u pane Hroozleyho, který musel dohánět spoustu povídání se starými přáteli, s nimiž se roky neviděl. Pobývali jsme v Síni Chledona Lurta nebo se Sebou Nilem dole ve skladech. číst dál

Po snídani jsme se s panem Hroozleym šli vysprchovat, protože jsme po cestě byli celí špinaví. Řekl, že tady se moc často mýt nebudeme, ale dát si na začátek sprchu je dobrý nápad. Síň Perthy Vin-Grahla byla veliká jeskyně s malými stalaktity a dvěma přírodními vodopády, které tekly blízko u sebe vpravo od vchodu. Shora voda padala do nádrže, kterou zbudovali upíři, a pak odtékala otvorem v nejnižší části jeskyně. Mizela a vlévala se do jiných vodních toků pod zemí. číst dál

Když jsem se vzbudil. Harkat stál vedle své rakve a zelené oči měl otevřené. Protáhl jsem se a popřál jsem mu dobré ráno. Chvíli mlčel, pak potřásl hlavou a podíval se na mě. „Dobré ráno,“ odpověděl. číst dál

Jeden ze strážných v zeleném nás doprovodil do Síně Osky Velma, což byla uvítací síň. Většina síní nesla jména po slavných upírech. Tohle byla spíš menší jeskyně stěny měla boulovaté a černé od sazí a popela, co se tu nahromadily za desetiletí. Vytápělo a osvětlovalo ji několik krbů a vzduch od nich příjemné houstl kouřem, který pomalu odcházel přirozenými otvory a puklinami ve stropě. číst dál

Prošli jsme nad otvorem, kterým říčka vytékala z hory ven. Dunělo to, až uši zaléhaly, obzvlášť supercitlivé uši upíra. A tak jsme spěchali, co nejvíc to šlo. Kameny klouzaly a na některých místech jsme museli udělat, řetěz. Na jednom hodně ledovaném místě jsme s Gavnerem uklouzli. Já byl vepředu, držel jsem se pana Hroozleyho, ale po pádu to škublo tolik, že jsem se pustil. Naštěstí se Harkat Gavnera udržel a oba nás vytáhl zpátky. číst dál