Darren Shan - Demonata

Otupěle dělám, co je třeba. Honem skočím do domu pro nové svíčky. Pak smetu stranou trosky - zbytky šachovnic a figurek. Dělám to metodicky. Zametu to do poslední třísky a do posledního střípku. Nadělám úhledné hromádky smetí u stěn. Musím se udržet v činnosti. Nesmím se zaobírat hrou ani bojem - natož Dervishem. Když se vrátila realita, zhmotnilo se i jeho tělo. Ale právě jen to - mysl ne. Stojí u stěny vlevo ode mě, je netečný, nereaguje, oči má skelné. číst dál

Lord Lítost na středové šachovnici obklíčil mého krále - mat. Král se rozpouští, já se řehtám. Loužička ještě nepřestala bublat - a já už táhnu jezdcem na šachovnici napravo, pak se pohodlně usadím, točím si palci mlýnek a pohvizduju si. číst dál

Céva se plíží ke mně. Artérie se plazí za svou démonickou sestrou. Oba tiše předou. Můj křik tichne, změní se ve zděšené kňučení. S morbidním zájmem se dívám, jsem smířený se svým koncem. číst dál

Dervish zastaví na místě, kde končí podlaha a začíná pavučina, rozhodí paže a vykřikne něco nesrozumitelného. Od konečků prstů mu zapraská modrým plamenem. Přiloží ruce k sobě, pak se dotkne husté pavučiny. Modrý plamen vyběhne po vláknu do míst, kde se spojuje s jiným vláknem. Jako blesk přeskakuje z vlákna na vlákno, klene se stále blíž k pánovi démonů a k jeho fámulům. Lord Lítost nedá najevo žádný strach. Modrý plamen dospěje k němu, syčí a praská kolem něj, ale on se jen usměje, mávne rukou, oheň zaprská a uhasne. číst dál

Sklep. Bill-I mlátí do mříží klece krvavou končetinou, kterou oderval z jelena, a vyje jako šílený. Dervish kontroluje šachy a zbraně a nevšímá si ho. Nejradši bych, aby mi to rozmluvil, aby mi pověděl, že to je šílenství, aby mou nabídku odmítl. číst dál

„Ty ses zcvoknul!“ řvu. „Jseš totálně zmagořenej!“ číst dál

Dervish položí Meeru na jednu z mnoha postelí v domě. Znovu ji prohlédne, tentokrát důkladněji. Pokusí se ji probudit, volá na ni jménem, lehce jí zatřese. Když se mu ji probrat nepovede, zajde do koupelny a vrátí se se sklenicí vody, do té pak namočí prsty a stříká jí kapky na obličej. Meera se ani nepohne. číst dál

Dlouhé ticho. Nejradši bych se na Dervishe rozeřval, že je lhář, ať to vezme zpátky. Jenže on nemá nejmenší důvod o něčem takovém lhát. A v očích mu nevidím nic než smutek a upřímnost. číst dál

„Bille-I?“ skučím. Vztekle se na mě dívá, abnormální zvířecí oči jsou plné nenávisti. „Bille-I... to jsem já... Grubbs.“ číst dál

Vyklouzneme z domu. Krademe se kolem stodol. Vcházíme do lesa. Jdeme opatrně, Bill-I v čele. Noc je jasná. Znepokojivě kulatý úplněk zastiňuje jenom velice málo oblaků. Ale pod stromy je tma. Spousta místeček, kde by mohla číhat nějaká potvora. číst dál