Když už skoro všichni odešli, hodil Adam faeskou pušku na zadní sedadlo svého pick-upu."Uvidím, jestli se mi nepodaří zjistit něco ze sériového čísla," řekl. "To, že tady pušku nechala, asi znamená, že si je jistá, že ji nedokážeme vystopovat, ale bylo by hloupé neprověřit to.""Buď opatrný," řekla jsem mu."Zlatíčko..." Sklonil se kc mně a políbil mě. "Já jsem vždycky opatrný.""Co dostanu, když na něj dám pozor?" Nešlo o to, co Ben řekl, ale jak to řekl. Nemám zdání, jak se mu podařilo, že jeho slova vyzněla podmanivě, ale zvládl to.Adam po něm střelil pohledem. Ben se bezostyšně zakřenil, prosmýkl se na opačnou stranu pick-upu a naskočil dovnitř."Právě jsem jel za prací, když mi zavolali, že se něco děje," řekl mi Adam. "Musím se vrátit.""Žádný strach," řekla jsem. "Zamknu to tu. Nemyslím si, že bych dneska ještě nčco udělala."Otevřel dveře a s odvrácenou tváří zůstal stát. "Omlouvám se za ten pult."Udělala jsem několik kroku vpřed, přitiskla mu nos na záda a objala ho. "A já se omlouvám za spoustu věcí. Ale jsem ráda, že tě mám."Objal mé paže. "Já taky.""Sežeňte si pokoj," ozval se Ben z pick-upu."Sklapni." Adam se otočil, políbil mě a naskočil do auta.Se Samem jsme se dívali, jak odjíždí.
číst dál