Zkřížené hnáty - Mercy Thompson

Následující sobotu jsme natřeli garáž. Wulfe splnil slib a odstranil ze dveří zkřížené hnáty. Mohl aspoň přetřít dveře, ale odstranil jenom kosti a graffiti se nedotkl. Vsadila bych se, že to udělal proto, aby mě naštval. číst dál

„Mohla bych si od tebe krev prostě vzít, až budeš spát, drahá,“ řekl duch. „Jen jsem chtěla, aby to byl dar. Když mi ji dáš, pomůžu ti.“ Vypadala jako žena, kterou byste si najali na hlídání dětí. Sladká, milující, lehce blahosklonná. číst dál

Muselo uběhnout alespoň patnáct minut, než následky odezněly a já opět začala fungovat. První závěr, ke kterému jsem dospěla, byl, že ať už mě zasáhl čímkoli, nebyl to obyčejný taser. To v žádném případě. Bylo mi zle a celá jsem se třásla, choulila se ve vibrujícím kufru a snažila se vymyslet nějaký plán. číst dál

Marsilie na okamžik ztuhla a jen zírala na místo, kde ještě před chvílí stál Stefan. Potom na mě upřela tak záštiplný pohled, že jsem jen tak tak neucouvla, přestože nás od sebe dělila polovina obrovské místnosti. číst dál

Nakonec jsem od Stefana odešla. Potřebovala jsem vstát brzy a vrátit se do práce, takže by bylo příjemné se aspoň trochu vyspat. Když jsem se otočila, abych na něj naposledy ustaraně pohlédla, byl pryč. Doufala jsem, že se nevrátil zpátky do svého domu − nebylo by to zrovna nejchytřejší − ale udělá, co bude chtít. V tom ohledu byl jako já. číst dál

Když jsem se následující odpoledne probudila, seděl v nohách mé postele Adam. Opíral se o stěnu a četl si ohmataný výtisk knihy Miyamota Musashiho. Opíral si ji o hřbet Médey. Ta hlasitě předla a vrtěla pahýlem ocasu, který používá spíše jako pes než jako kočka. číst dál

Počkala jsem do setmění, potom jsem se tiše vyplížila zadními dveřmi na dvorek. číst dál

„To ale bylo rande,“ zamumlal Adam. Nezáleželo na tom, jak tiše mluvil; oba jsme věděli, že nás většina smečky, která byla uvnitř domu, poslouchá, stáli jsme totiž na zadní verandě. číst dál

Ani jeden z mužů, kteří vešli do domu, nebyl pohledný. Menší plešatěl a měl buclaté ruce, které zdobily tři silné zlaté prsteny. Oblek sice pocházel z obchodu, zato z drahého obchodu. Jeho oči byly bleděmodré, skoro tak světlé jako oči Samuelova vlka. Díky této podobnosti jsem ho chtěla mít ráda. Stál skoro stydlivě stranou, zatímco druhý muž objal Amber. číst dál

Rozneslo se, že jsem zpátky v dílně, a pravidelní zákazníci se začali zastavovat, aby mi projevili soustrast a podporu. Graffiti celou věc jen zhoršilo. V devět už jsem se schovávala v garáži s velkými rolovacími dveřmi staženými, i když to znamenalo, že uvnitř panovalo takové horko, že se tu skoro nedalo dýchat a účet za elektřinu bude pořádně mastný. číst dál