Období: květen 2012

Peeta pouští toulec a zabodává nůž opici do zad, takže tvor posléze rozevírá tesáky. Peeta odkopává mutanta stranou a ohlíží se po dalších. Už mám jeho šípy a jsem připravená vystřelit. Finnick za námi těžce oddechuje, ale nikdo na něj neútočí. číst dál

Malé, palčivé puchýřky. V místech, kde se mé kůže dotkly kapičky mlhy. číst dál

„Peeto!“ křičím. Třesu s ním silněji, a dokonce ho i pleskám přes tvář, jenže k ničemu to není. Selhalo mu srdce. Zbyla z něj jen prázdná schránka. „Peeto! číst dál

„Dámy a pánové, nechť sedmdesáté páté Hladové hry započnou!“ zaburácí hlas Claudia Templesmithe, hlasatele Hladových her. Mám necelou minutu, abych se zorientovala. Pak zazní gong a splátci budou moct sestoupit z kovových plošin. Jenže kam? číst dál

Ještě trochu doutnám, takže se ke mně Caesar natahuje jen velice opatrně. Bílá látka zmizela a já mám tvář zakrytou černým závojem, který mi dosahuje až k výstřihu. „Pírka,“ říká Caesar. „Jsi jako pták.“ číst dál

Jméno bývalého vrchního tvůrce her má na porotu okamžitý a uspokojivý účinek. Několik porotců vyjekne a dalším vyklouznou z ruky sklenky s vínem, které se s libozvučným cinknutím tříští o podlahu. Dva vypadají, že každou chvíli omdlí. Všem se ve tváři zračí šok. číst dál

Haymitch mi svírá zápěstí, jako kdyby se bál, co udělám, ale já dokážu jen oněměle zírat. Haymitch mi jednou vysvětlil, že ka-pitolští mučitelé nějak umrtvují jazyky avoxů, aby už nikdy nemohli promluvit. V duchu slyším Dariův příjemný a zvonivý hlas, kterým mě tak často škádlil. Ne tak jako mě škádlí ostatní vítězové Hladových her, ale protože jsme si byli doopravdy sympatičtí. Kdyby ho viděl Hurikán… číst dál

Flavius, Venia a Octavia mě líčili už tolikrát, že to mělo být jen další obyčejné setkání. Nepředvídala jsem ale citové vypětí a utrpení, které mě čekalo. Každý z nich se aspoň dvakrát rozplakal a Octavia prakticky celé dopoledne naříkala. Oni si mě opravdu oblíbili a pomyšlení, že se vrátím do arény, je úplně zdeptalo. Když se k tomu ještě připočítá skutečnost, že po mé smrti přijdou o vstupenky na nejrůznější společenské akce, zejména na mou svatbu, celá situace pro ně naroste do naprosto nesnesitelných rozměrů. Nikdy je nenapadlo, že by mohli dodávat sílu někomu jinému, a tak se dostávám do pozice, v níž musím konejšit a uklidňovat já je. Jelikož jsem to já, koho brzy zmasakrují, je to trochu otravné. číst dál

Zůstávám stát u okénka, i když výhled na můj domov dávno zakryly lesy. Tentokrát nemám sebemenší naději na návrat. Vloni jsem slíbila Prim, že udělám všechno, abych se vyhrála, a teď jsem přísahala sama sobě, že udělám všechno, abych udržela naživu Peetu. Nikdy už tudy nepojedu zpátky. číst dál

Moje tělo reaguje rychleji než mozek a v další vteřině se řítím ze dveří, přes trávníky Vesnice vítězů do tmy. Do ponožek se mi vsakuje vlhkost z promáčené země a vnímám ostré poryvy větru, ale nezastavuji. Kam? Kam mohu jít? Do lesa, samozřejmě. Dobíhám k plotu, než mi hučení elektřiny připomíná, že jsem v pasti. Ustupuji, lapám po dechu, otáčím se a znovu utíkám. číst dál