Škola noci 4 - Nezkrotná

... číst dál


„Cos to říkal? Žes ho zabil?“ Musela jsem se určitě přeslechnout.
„Jo, přesně tak. Způsobil to můj dar.“ Stark mluvil úplně klidně, jako by vlastně ani o nic nešlo, ale jeho oči říkaly něco jiného. Naplnily se takovou bolestí, že jsem se musela odvrátit. A cítila to zjevně i Hraběnka, protože odklusala k pánovi, sedla si vedle něj a opřela se mu o nohy. Upřela na něj láskyplný pohled a tiše zakňučela. Stark ji automaticky začal hladit po hlavě. „Stalo se to při Letních hrách. Těsně před finále. Will a já jsme vedli s pořádným náskokem, takže bylo jasné, že zlato a stříbro se bude dělit me... číst dál

Všichni mlčeli. To ticho mi připadalo dlouhé, ale ve skutečnosti nemohlo trvat víc než pár nesnesitelných vteřin. Vidět Neferet v takovém stavu bylo dost zvláštní, a i když jsem věděla, že se zřekla Nykty a chystá něco zatraceně zlého, stejně mě polekalo, že se takhle sesypala. číst dál

No nazdar. Chaos i láska jsou totéž, ale vlastně nejsou. Neferet je pořád mocná, ale už Nyx neposlo„uchá. A snaží se probudit něco nebezpečného. Jak to myslela? ‚Probudit‘ v abstraktním smyslu, jako že chce vyvolat válku s lidmi, nebo se doslova pokouší probudit nějakou hnusnou příšeru, která nás všechny sežere? Třeba jako to strašidlo, co mě škráblo, a na které jsem se mimochodem vůbec nestačila zeptat. Sakra, sakra, sakra!“ blábolila jsem páté přes deváté, poté co jsme s Afroditou vyběhly z koleje. Bylo skoro jisté, že na schůzi rady přijdeme pozdě. číst dál

Zvedla jsem oči od svíčky a zadívala se na Afroditu. Byla bledá a rty měla stisknuté do tenké bezkrevné čárky. „Tys od té chvíle, co ti zmizelo znamení, nezkusila přivolat svůj živel?“ zeptala jsem se opatrně. číst dál

„Potřebujeme s tebou mluvit, Červenko,“ řekl Damien. číst dál

„Jo, musíš zachránit svět, Červenko, ale my budeme pořád s tebou,“ prohlásila Stevie Rae a zas sebou plácla vedle mě na postel. číst dál

„Zatraceně,“ řekla jsem. Potom mi podklesla kolena a musela jsem si sednout na postel. V uších mi divně hučelo a nemohla jsem pořádně dýchat. číst dál

Sotva jsem se u svého pokoje dotkla kliky, dveře se otevřely a Afrodita mě popadla za ruku. „Tak pohni, do háje. Jsi pomalá jak tlustoprd na berlích, Zoey.“ Vtáhla mě dovnitř a rázně za námi zabouchla. číst dál

„Fajn. Takže, máš hlad?“ zeptala jsem se Starka, když Neferet s ostatními dospělými odešli. číst dál