„Potřebujeme s tebou mluvit, Červenko,“ řekl Damien.
„A jsme moc rádi, že tahleta se zrovna chystá vypadnout.“ Shaunee se nevraživě zadívala na Afroditu.
„Jo, hejbni tím svým kostnatým zadkem a ztrať se,“ pronesla Erin.
Všimla jsem si, jak se to Afrodity dotklo. „Fajn, já jdu,“ řekla.
„Nikam nechoď.“ Počkala jsem, až dvojčata přestanou nevěřícně prskat, a pokračovala. „Afrodita je důležitá pro Nyx. Věříte úsudku naší bohyně?“ zeptala jsem se a podívala se jim do očí.
„Ovšemže věříme,“ promluvil za všechny Damien.
„V tom případě musíte Afroditu brát jako jednu z nás.“
Nastalo dlouhé ticho. Dvojčata, Jack a Damien si vyměnili významné pohledy a jejich mluvčí nakonec prohlásil: „Dobře, připouštíme, že Afrodita má pro bohyni zvláštní význam, ale upřímně řečeno, nikdo z nás jí nevěří.“
„Já ano,“ řekla jsem. Jasně, nevěřila jsem jí úplně na sto procent, ale o jejím poutu s Nyktou jsem nepochybovala.
„To je trošku ironie. Ty totiž naši důvěru taky zrovna nemáš,“ ozvala se Shaunee.
„Vy pakoni, posloucháte se vůbec, sakra?“ štěkla Afrodita. „Vykládáte tady, jak věříte Nyktě, a hned v další větě prohlašujete, že nevěříte Zoey. Zoey je vyvolená. Nikdo, dospělý ani mládě, ještě nikdy nedostal od Nykty tolik darů jako ona. Tak se proberte!“ Obrátila oči v sloup.
Ostatní zůstali ohromeně zírat. „Na tom něco je,“ připustil Damien po chvilce.
„No nekecej,“ odvětila sarkasticky. „Teď bacha, mám pro vás ještě jednu bombu – ve svojí nejnovější vizi jsem viděla, jak Zoey někdo zabil a svět se pak ocitl v totálním chaosu. A hádejte, kdo za vraždu vaší kámošky mohl?“ Udělala pauzu, zvedla obočí, přejela Damiena a holky významným pohledem a sama si odpověděla. „Vy všichni. Zoey zabili, protože jste se na ni vykašlali.“
„Ona tě viděla umřít?“ zeptal se mě Damien. Najednou byl bledý jako stěna.
„Jo, dokonce dvojím způsobem. Ale obě ty vize byly hodně zmatené. Viděla je totiž z mojí perspektivy, takže to bylo dost nepříjemné. Ale to je fuk, stačí, když se budu vyhýbat vodě a…“ Zbytek věty jsem na poslední chvíli spolkla, protože jsem málem řekla a Neferet. Naštěstí se slova zase hned ujala Afrodita.
„Musí se držet co nejdál od vody a nesmí zůstat sama,“ řekla. „To znamená, že je načase podat si ruce a odpustit si. Ale počkejte s tím, až budu pryč, protože to bude scéna, ze které by se mi určitě zvedl kýbl.“
„Naštvala jsi nás, Červenko,“ řekla Shaunee, skoro stejně bledá jako Damien.
„Ale nechceme, abys umřela,“ doplnila Erin. Taky vypadala pěkně otřeseně.
„Jo, to bych nepřežil,“ pípl plačtivě Jack a vzal Damiena za ruku.
„Tak si hezky přestaňte hrát na ukřivděné a dejte tu svoji příšernou správnou pětku zase dohromady,“ poradila jim Afrodita.
„Odkdy tobě záleží na tom, jestli je Zoey naživu nebo ne?“ odsekl Damien.
„Od té doby, co poslouchám Nyx. Jí na Zoey záleží, takže mně taky. A to je její jediné štěstí. Máte být nejlepší kámoši, ale stačilo jedno dvě tajemství, nějaké pitomé nedorozumění a odkopli jste ji.“ Otočila se ke mně a zafrkala. „Krucinál, Zoey, jestli tohle jsou tvoji kamarádi, tak můžeš být fakt ráda, že už ti nejdu po krku.“
Damien se od ní odvrátil a zavrtěl hlavou. Vypadal spíš dotčeně než naštvaně. „Já nerozumím hlavně jedné věci. Je zcela evidentní, že všechno to, co neříkáš nám, klidně vykládáš jí.“
„Klídek, buzíku. Neboj se, že bych tě snad chtěla vyšoupnout z tvého předplaceného místa po jejím vznešeném boku. Mluví se mnou o všem prostě proto, že mi dospělí nedokážou číst myšlenky.“
Překvapeně zamrkal. Pak se mu rozsvítilo v hlavě a podíval se na mě. „A tobě taky ne, viď?“
„Přesně,“ odpověděla jsem.
„Do pytle!“ vykřikla Shaunee. „Takže nám nic říct nemůžeš, protože v tu ránu by bylo tajemství v tahu nebo co?“
„Dospělí přece nevidí mláďatům do hlavy zas až tak dobře,“ namítla Erin. „Kdyby jo, spousta z nás by byla věčně v průšvihu.“
„Počkej. Když potají zdrháš do města nebo s někým spíš, za to tě možná nepotrestají,“ pronesl Damien váhavě, jako by si to mezi řečí teprve dával dohromady. „Dospělým na nějakém tom porušení pravidel zas až tak nesejde, když jde jenom o normální pubertální vylomeniny, a proto nemají tu svoji telepatii, nebo jak tomu chcete říkat, zapnutou pořád.“
„Ale co kdyby si mysleli, že se děje něco vážnějšího, a podezírali určitou skupinu mláďat, že o tom něco vědí?“ nadhodila jsem.
„Zaměřili by se na ně,“ usoudil Damien. „Ty nám skutečně některé věci nemůžeš říkat!“
„Krucinál,“ řekla Shaunee.
„To je vopruz,“ vzdychla Erin.
„Vám taky než něco dojde…“ poznamenala Afrodita.
Damien si jí schválně nevšímal. „Tohle nějak souvisí se Stevie Rae, viď?“
Přikývla jsem.
„Hele, když už o ní mluvíme…“ nakousla Shaunee.
„Co se s ní stalo?“ dokončila Erin.
„Nic zvláštního,“ odpověděla Afrodita. „Dohonila mě. Pak se mi znovu objevilo znamení, přestala jsem vyšilovat a vrátila se sem.“
„A kam šla ona?“ zeptal se Damien.
„Myslíš, že jsem nějaká její chůva nebo co? Jak mám do hajzlu vědět, kam se vaše kovbojka zdekovala? Říkala, že nemůže jít se mnou, protože má nějaký problém. Což mimochodem není žádná novina.“
„Jestli se nepřestaneš navážet do Stevie Rae, budeš mít taky problém, konkrétně rozbitou hubu,“ zavrčela Shaunee.
„Já ti ji podržím, aby se necukala, ségra,“ nabídla se Erin.
„Vy dvě máte dohromady jenom jeden mozek nebo co?“ kontrovala Afrodita.
„Ježíšmarjá, nechte už toho!“ zaječela jsem. „Hrozí mi, že umřu. Dvakrát. Dneska se na mě venku vrhlo nějaké strašidlo a já jsem úplně podělaná strachy. Nemám ponětí, co se doopravdy děje se Stevie Rae, a Neferet svolala schůzi rady, aby jí předestřela svůj válečný plán – jenomže vstoupit do války by byla hrozná chyba. A vy na sebe akorát pitomě štěkáte! Mám z vás v hlavě úplný guláš a začínám být fakt nasraná!“
„Radši toho necháme. Napočítala jsem jedno sprosté a dvě skoro sprostá slova. Myslí to vážně,“ řekla Afrodita.
Dvojčata měla co dělat, aby se neusmála. Ježíši, proč všem připadá tak hrozně vtipné, že nerada mluvím sprostě?
„Dobře. Budeme se snažit s Afroditou vycházet,“ prohlásil Damien.
„Kvůli Zoey,“ řekl Jack a rozkošně se na mě usmál.
„Kvůli Zoey,“ pronesly unisono holky.
Při pohledu na moji partu se mi sevřelo srdce. Už zase byli na mojí straně. Ať se stane cokoli, budu se o ně moct opřít.
„Děkuju,“ vypravila jsem ze sebe a zamrkala, abych se nerozbrečela.
„Jé, obejmeme se. Všichni naráz!“ zajásal Jack.
„Jen přes mou mrtvolu,“ řekla Afrodita.
„Nestává se to často, ale souhlasím s Afroditou,“ ozvala se Erin.
„Jo, už musíme jít,“ připomněla Shaunee.
„Vlastně máte pravdu, my už taky musíme, Damiene. Slíbil jsi Starkovi, že se za ním podíváme, než půjdeš na tu schůzi,“ vyhrkl Jack.
„No jo,“ řekl Damien. „Ahoj, Zoey. Uvidíme se za chvilku.“
Kluci spolu s dvojčaty vyšli na chodbu. Holky na mě ještě zavolaly něco na rozloučenou, a když se od nich Damien s Jackem oddělili, začaly rozebírat Starkovy přednosti. Já zůstala s Afroditou.
„Moji kámoši nejsou zas tak zlí, co říkáš?“ podotkla jsem.
Upřela na mě chladné modré oči. „Tví kámoši jsou pakoňové,“ odvětila.
Zakřenila jsem se a šťouchla ji do ramene. „Tím pádem jsi taky pakoň.“
„To mě právě nejvíc děsí,“ řekla. „A když už řešíme tyhle vážné věci – pojď se mnou ke mně. Potřebuju si před tou schůzí něco ujasnit a bez tebe to nepůjde.“
Pokrčila jsem rameny. „Fajn, tak jdeme.“ Abych pravdu řekla, bylo mi do zpěvu. Přátelé už se mnou zase mluvili a vypadalo to, že při troše snahy budou vycházet i s Afroditou. „Hele,“ spustila jsem po cestě. „Všimla sis, že na tebe dvojčata byla ke konci vyloženě milá?“
„Dvojčata trpí těžkou symbiózou. Pevně doufám, že si pro ně brzo přijedou z nějaké laboratoře a začnou na nich provádět pokusy.“
„S tímhle přístupem si moc nepomůžeš,“ varovala jsem ji.
„Co kdybychom se radši soustředily na důležité věci?“
„Jako třeba?“
„Jako třeba na mě a na to, s čím potřebuju pomoct.“ Otevřela dveře a vstoupily jsme do jejího paláce. Tak jsem tomu aspoň v duchu říkala. Nedivte se, vypadalo to tam, jako kdyby obšlehla zařízení z časopisu Styl podle Super drbny – pokud teda nějaký takový existuje. Bohužel asi jo. (Tím nechci říct, že nemám Super drbnu ráda! Mám, a jak!)
„Afrodito, už ti někdo řekl, že asi trpíš nějakou poruchou osobnosti?“
„Pár zbytečně drahých cvokařů. Ať se jdou bodnout.“ Přešla místnost a otevřela ručně malovaný (zřejmě starožitný a šíleně drahý) sekretář, který stál vedle ručně vyřezávané (evidentně starožitné a šíleně drahé) sloupkové postele s nebesy. Začala se štrachat v zásuvkách. „Jo, mimochodem, musíš vymyslet nějakou výmluvu, aby rada tobě, a bohužel taky mně a tvému stádu pakoňů, dovolila chodit do města.“
„Ehe?“
S povzdechem se ke mně otočila. „Tobě to fakticky nedochází? Potřebujeme záminku, abychom mohli občas vypadnout ze školy a zjistit, co má za lubem Stevie Rae a její zrůdy.“
„Už jsem ti říkala, že nedovolím, aby ses do Stevie Rae navážela. Ona za lubem nic nemá.“
„Já si myslím přesný opak, ale ty zjevně o rozumnou diskuzi právě teď nestojíš, a proto tu větu přeformuluju. Musíme zjistit, co mají za lubem ty příšery z kanálů. Co když máš pravdu a Neferet je chce použít proti lidem? Já si na lidi dvakrát nepotrpím, ale válka se mi naprosto hnusí. Podle mě bys to měla blíž prozkoumat.“
„Já? Proč já? A proč mám navíc vymýšlet výmluvy, abychom mohli ven ze školy?“
„Protože ty jsi superhrdinka. Já jsem jenom tvoje mnohem hezčí parťačka. A pakoní stádo představuje tvoje věrné poskoky.“
„Paráda,“ řekla jsem.
„Neber si to tak. Určitě něco vymyslíš. V tom jsi dobrá.“
Překvapeně jsem zamžikala. „Tvoje důvěra mě doslova šokuje.“ A nemyslela jsem to ironicky. Ona se totiž vážně tvářila, jako by si byla jistá, že z toho zmatku vybruslím.
„To mi teda není jasné proč.“ Zase se začala hrabat v přecpaném sekretáři. „Já vím líp než kdo jiný, jakou mocí tě bohyně obdařila. Všechno to nadání, živly, bla, bla, však víš. Takže logicky něco vymyslíš. No konečně! Ach jo, proč nemůžeme mít posluhovačky. Když si musím uklízet sama, nikdy nemůžu nic najít.“ Narovnala se a v ruce držela hezký zelený broušený kalíšek se zelenou svíčkou a ozdobný zapalovač.
„Ty potřebuješ pomoct zapálit svíčku nebo co?“
„Ale ne, ty chytrá. Občas přece jenom pochybuju, jestli si Nyx vybrala dobře.“ Podala mi zlatý zapalovač. „Pomůžeš mi zjistit, jestli jsem ztratila nadání pro zemi.“
2024 ©