Období: únor 2011


Budík jsem měla nařízený na pátou odpoledne (pro mě je to ráno – nezapomeňte, že mláďata mají prohozené noc a den a škola nám začíná v osm večer a končí ve tři ráno), ale vlastně to bylo zbytečné. Tou dobou už jsem byla dávno vzhůru. Když začal zvonit, zrovna jsem hladila Nalu a snažila se nemyslet na Starka, Erika ani Heatha.
Jen napůl při vědomí jsem se začala ploužit po pokoji. Oblékla jsem si džíny a černou mikinu. Chvíli jsem na sebe zírala do zrcadla. No nazdar. Fuj. Už jsem se potřebovala pořádně vyspat, i moje kruhy pod očima měly kruhy pod očima.
Nala se nahrbila a zasyčela. Vzáp... číst dál

... číst dál


„Cos to říkal? Žes ho zabil?“ Musela jsem se určitě přeslechnout.
„Jo, přesně tak. Způsobil to můj dar.“ Stark mluvil úplně klidně, jako by vlastně ani o nic nešlo, ale jeho oči říkaly něco jiného. Naplnily se takovou bolestí, že jsem se musela odvrátit. A cítila to zjevně i Hraběnka, protože odklusala k pánovi, sedla si vedle něj a opřela se mu o nohy. Upřela na něj láskyplný pohled a tiše zakňučela. Stark ji automaticky začal hladit po hlavě. „Stalo se to při Letních hrách. Těsně před finále. Will a já jsme vedli s pořádným náskokem, takže bylo jasné, že zlato a stříbro se bude dělit me... číst dál

Všichni mlčeli. To ticho mi připadalo dlouhé, ale ve skutečnosti nemohlo trvat víc než pár nesnesitelných vteřin. Vidět Neferet v takovém stavu bylo dost zvláštní, a i když jsem věděla, že se zřekla Nykty a chystá něco zatraceně zlého, stejně mě polekalo, že se takhle sesypala. číst dál

No nazdar. Chaos i láska jsou totéž, ale vlastně nejsou. Neferet je pořád mocná, ale už Nyx neposlo„uchá. A snaží se probudit něco nebezpečného. Jak to myslela? ‚Probudit‘ v abstraktním smyslu, jako že chce vyvolat válku s lidmi, nebo se doslova pokouší probudit nějakou hnusnou příšeru, která nás všechny sežere? Třeba jako to strašidlo, co mě škráblo, a na které jsem se mimochodem vůbec nestačila zeptat. Sakra, sakra, sakra!“ blábolila jsem páté přes deváté, poté co jsme s Afroditou vyběhly z koleje. Bylo skoro jisté, že na schůzi rady přijdeme pozdě. číst dál

Zvedla jsem oči od svíčky a zadívala se na Afroditu. Byla bledá a rty měla stisknuté do tenké bezkrevné čárky. „Tys od té chvíle, co ti zmizelo znamení, nezkusila přivolat svůj živel?“ zeptala jsem se opatrně. číst dál

„Potřebujeme s tebou mluvit, Červenko,“ řekl Damien. číst dál

„Jo, musíš zachránit svět, Červenko, ale my budeme pořád s tebou,“ prohlásila Stevie Rae a zas sebou plácla vedle mě na postel. číst dál

„Zatraceně,“ řekla jsem. Potom mi podklesla kolena a musela jsem si sednout na postel. V uších mi divně hučelo a nemohla jsem pořádně dýchat. číst dál

Sotva jsem se u svého pokoje dotkla kliky, dveře se otevřely a Afrodita mě popadla za ruku. „Tak pohni, do háje. Jsi pomalá jak tlustoprd na berlích, Zoey.“ Vtáhla mě dovnitř a rázně za námi zabouchla. číst dál