Období: březen 2011

"Pořád s tebou nesouhlasím," řekla Lenobia. číst dál

"Benátky jsou odtud vzdáleny sedm hodin," vysvětlila Lenobia. Protáhla nás VIP bezpečnostní kontrolou. "Když se tam dostanete, bude pozdní odpoledne. Snažte se spát co nejvíce, jak to jen v letadle půjde. Vysoká rada se bude konat těsně po setmění. Budete připraveni tam být a budete ve střehu." číst dál

Když jsme se probudili krátce před soumrakem, už jsem déle nedokázala myslet na sen s Kalonou, a tak jsem se vrhla na Heatha. "Dobře, je čas zavolat tvojí mamce a tátovi, aby ti mohli říct, ať naklušeš domů." číst dál

Byl to ten samý hrad. O tom nebylo pochyb. Pomerančovníky překypovaly ovocem. Foukal tu chladný vánek. Ve středu stála kašna ve tvaru nahé ženy se zvednutýma rukama. Už jsem ji viděla podruhé. Najednou jsem si uvědomila, proč je mi tak povědomá. Připomínala mi Nyx, nebo alespoň tvář, kterou jsem viděla byla stejná, jako měla bohyně. A pak jsem si vzpomněla, co jsem slyšela o tomhle místě-bylo to starověké sídlo upíří Vysoké rady. Dávalo tedy smysl, že kašna vypadala jako naše bohyně. Chtěla jsem si vedle ní sednout a zhluboka vdechovat vůni citrusových plodů a mořského vzduchu. Nechtěla jsem se otočit, ale moje střeva mi říkala, abych se otočila-a uviděla, koho jsem si myslela, že uvidím. Ale stejně, jako když se valí z kopce velká ledová koule, jsem se nemohla zastavit. Otočila jsem se směrem, kterým mě vedla má duše. číst dál

"Ach, nebuď tak hnusná, Afrodito," řekla Stevie Rae. "Víš, že všechna mláďata dostanou pasy, jakmile jsou Označeni. Je to součást celého procesu ´Jsem emancipovaný teenager´." číst dál

"Nelíbí se mi to," řekl Stark. číst dál

"Chceš taky Colu?" Zavolala jsem přes rameno na Starka, který na mě netrpělivě čekal ve velmi tiché a velmi podivné hlavní místnosti na dívčí koleji. Říkám podivné, protože tam bylo ticho, i když tam byla spousta mláďat. Holky i kluci, seděli ve skupinkách na židlích a koukali na plochou televizi. Vážně. Jen seděli a zírali. Nemluvili. Nesmáli se. Nic. Vzhlédli, když jsme se Starkem vešli do místnosti. Vlastně jsem si byla jistá, že někteří z nich se na nás nenávistně podívali, ale nic neřekli. číst dál

"Heathe, co tady děláš?" číst dál

Probuzení bylo těžké. I v tenké oblasti mezi vědomím a nevědomím, ještě předtím, než se plně projevila bolest, která soužila jeho tělo, Rephaim stále cítil její vůni. číst dál

"Ne! Nepotřebuju žádný lůžko v nemocnici," opakovala jsem už potřetí Starkovi, který kolem mě pořád běhal a strachoval se. "A navíc už tady nejsou žádné přistýlky." číst dál