"Ach, nebuď tak hnusná, Afrodito," řekla Stevie Rae. "Víš, že všechna mláďata dostanou pasy, jakmile jsou Označeni. Je to součást celého procesu ´Jsem emancipovaný teenager´."
"Dobře, já mám pas," řekl Heath. "I když nejsem označený."
Snažila jsem se na Heatha nezakřičet "Ty nikam nepojedeš-určitě by tě zabili" a tím ho totálně nezesměšnit. Radši jsem vsadila na logiku. "Je tu někdo kdo ví, jak se dostat do Itálie?"
"První třídou, doufám," zamumlala Afrodita.
"To bude ta lehčí část. Nejdřív se budeme muset dostat ze školy noci." řekla Lenobia. "Nebo spíš ty a tvoje parta. Já to zařídím, ale nemůžu jet s vámi."
"Nepojedeš s námi?" Můj žaludek se stáhnul. Lenobia byla moudrá a uznávaná v upíří komunitě. Dokonce i Shekinah jí respektovala. Potřebovali jsme, aby šla s námi. Potřebovala jsem, aby šla s námi!
"Nemůže," řekl Jack. Překvapeně jsme se na něj podívali. "Musí tady zůstat s Drakem a ujistit se, že škola kompletně nepřejde na Temnou Stranu. Protože cokoliv Kalona dělá, i když tady není, děje se to pořád."
Lenobia se na Jacka usmála. "Máš naprostou pravdu. Nemůžu teď opustit Školu noci." Prolétla pohledem místnost a podívala se na každého z nás. Pak skončila pohledem na mě. "Můžeš je vést. Už si je dřív vedla. Jen dělej to, co jsi dělala předtím."
Ale já to zpackala! Víc než jednou! Ani nevím, jestli můžu věřit sobě, když jsem u Kalony! Chtěla jsem zakřičet. Místo toho jsem se snažila mluvit dospělým hlasem. "Ale někdo musí Vysoké radě říct, co se doopravdy děje s Neferet a Kalonou. Nemůžu to být já. Jsem ještě mládě."
"Ne, Zoey. Ty jsi naše velekněžka. Začínající velekněžka. Budou tě poslouchat, protože na tvé straně stojí Nyx. Vím to. Věděla to Shekinah. Budou to vědět i oni."
Nebyla jsem si tím jistá, ale všichni se na mě povzbudivě usmívali. Jen tím podporovali mou nevolnost. Místo zvracení nebo mé druhé volby pláče jsem řekla: "Kdy vyrazíme?"
"Tak brzo, jak to bude možné," řekla Lenobia. "Nevíme, jak velkou škodu Kalona právě teď způsobuje. Myslete na katastrofy, které se mu podařilo udělat během pár dní."
"Skoro svítá. Budeme muset počkat, dokud nezajde slunce." Starkův hlas byl napjatý frustrací.
"Myslím, že když je teď ledová bouře u konce, slunce bude skutečně svítit. To znamená, že by se Stevie Rae usmažila, než by se dostala do letadla."
"Počkáte tedy na západ slunce," řekla Lenobia. "Do té doby si zabalte, najezte se a odpočiňte si. Postarám se o povolení."
"Nemyslím si, že by Zoey měla zůstat na ostrově San Clemente," řekl Stark. Obrátil se k Dariovi a prosil o podporu. "Souhlasíš s tím, že je špatný nápad, aby zůstala zrovna tam, kde jí Afrodita viděla se utopit?"
"Starku, Afrodita mě taky viděla tady v Tulse, jak mi sťali hlavu. Nestalo se to, jelikož se ke mně moji přátelé neobrátili zády. Kde budu není tak důležité jako to, že vím, že jsem v nebezpečí a že jsem obklopena lidmi, kteří mi budou krýt záda."
"Ale ona mě viděla s tebou. Když tě nemůžu ochránit já, tak kdo může?"
"Já můžu," řekl Darius.
"Vzduch může taky," řekl Damien.
"Oheň mu může nakopat zadek taky," řekla Shaunee.
"Mám na starost vodu a sem si sakra jistá, že Zoey nenechám utopit." řekla rozhořčeně Erin.
"A země bude vždy Zoey chránit," řekla Stevie Rae, ačkoliv její oči byly smutné.
"Jsem sice jen obyčejný člověk, ale stále se se mnou musí počítat. Pokud se někdo dostane přes Daria a zbytek stáda, bude se muset dostat taky přese mě." řekla Afrodita.
"A přidejte k těm mláďatům a upírům ještě jednoho člověka," řekl Heath.
"Vidíš," řekla jsem Starkovi. Zamrkala jsem, abych zahnala slzy, které naplnily mé oči a začaly přetékat. "Není to všechno na tobě. Jsme v tom společně."
Stark na mě stále upíral svůj pohled. Mohla jsem vidět, jak byl zmučený. Zabití velekněžky je pro každého bojovníka, který ji složil přísahu, noční můra. Stačilo, že ho Afrodit a viděla vedle mě, když jsem zemřela a úplně to otřáslo jeho sebedůvěrou.
"Bude to v pořádku. Slibuju," řekla jsem.
Přikývl a pak se odvrátil, jako by nesnesl se mi dívat déle do očí.
"Tak dobře. Dejte se do práce. Sbalte si, dokud je světlo. Nebudete mít čas nosit příliš mnoho zavazadel. Každý z vás si vezme jednu tašku s osobními věcmi," řekla Lenobia. Viděla jsem Afroditu, jak se zhrozila a musela jsem smích zakrýt kašlem. "Sejdeme se v jídelně při západu slunce." Došla až ke dveřím, a pak se obrátila. "Zoey, ujisti se, že nebudeš spát sama. Držme od tebe Kalonu co nejdále. Nechceme, aby měl představu, že po něm jdete."
Těžce jsem polkla, ale přikývla jsem. "Jo, dobře."
"Buď požehnána," řekla.
"Buď požehnána," odpověděly jsme všichni, i Heath.
Lenobia zavřela dveře. Nikdo nic neřekl několik okamžiků. Myslím, že jsme všichni byly trochu omráčení a tak docela jsme nepochopili skutečnost, že vlastně jedeme do Itálie promluvit před upírskou Vysokou radu. Nebo jsme se alespoň chystali promluvit. Ach, sakra. Chystala jsem se mluvit před upírskou Vysokou radou. Možná se tam dostanu. Před všechny ty silné a staré upíry a pak se mi udělá zle a dostanu průjem. Jo. To by na radu opravdu udělalo dojem. "Unikátní" by bylo jen jedno ze slov, jakými by mi pak říkali.
Jack mi jeho otázkou překazil moje hysterické myšlenky. "Co budeme dělat s Hraběnkou a kočkami?"
Podívala jsem se dolů na Nalu, která vrněla vedle mě a řekla: "Uh-oh."
"Nemůžeme je vzít," řekl Stark. "Neexistuje způsob, jak by to bylo možné." A pak znějící mnohem víc jako on dodal: "Budou pořádně naštvaný, až se vrátíme. Zejména kočky. Kočky mohou cítit zášť."
Afrodita si odfrkla. "To mi povídejte. Potkali jste už mojí kočku? Když už o ní mluvíme, jdu s ní strávit nějaký kvalitní čas. Pak popadnu něco k jídlu a půjdu si zabalit." Zdrženlivě se na Daria usmála. "Pokud bys chtěl taky strávit nějaký kvalitní času, jsi vítán."
"To mi nemusíš říkat dvakrát," řekl. "Buď požehnaná, kněžko." řekl mi, vzal Afroditu za ruku a zamířil do jejího pokoje, aby..bohyně koho zajímá, co tam budou dělat.
"My se taky jdeme postarat o naše věci," řekl Damien.
"Nemůžu uvěřit, že si můžeme vzít jen jednu tašku oblečení. Kam si mam dát všechny moje boty?" zeptal se Jack.
"Myslím, že by sis měl vzít jen jeden pár bot," řekl ochotně Heath.
Jack hrůzou zalapal po dechu a odešel s Damienem.
Zůstala jsem tam jen se Stevie Rae, Starkem a Heathem. Předtím, než by se to mohlo stát mega-trapné, mě Stark překvapil tím, že řekl: "Heathe, mohl bys spát se Zoey?"
"Hej chlape, pokud jde o mě, vždycky budu spát se Zoey moc rád."
Šťouchla jsem ho do ruky, ale on se stále tvářil jako ňouma.
"Co budeš dělat ty?" zeptala jsem se Starka.
Podíval se mi do očí. "Chci zkontrolovat areál před svítáním a uvidím, jestli Lenobia nepotřebuje pomoct s povolením. Pak si půjdu pro něco k jídlu."
"Kde budeš spát?"
"Ve tmě." Otočil se ke mně a formálně se uklonil s pravou pěstí na hrudi. "Požehnána buď má paní." Než jsem mu stačila odpovědět, odešel.
Ohromeně jsem mlčela.
"Vystrašilo ho to Afroditino vidění," řekla Stevie Rae, když se zvedla z postele a přehrabovala se v zásuvce, která byla její než umřela a pak vstala z mrtvých. Byla jsem ráda, že jsem přesvědčila Neferet, aby mi upíři nějaké její věci vrátili zpět, takže se opravdu svými věcmi přehrabovala.
"Nedopusť, aby Stark zranil tvoje city, Zo." řekl Heath. "Je naštvaný na sebe, ne na tebe."
"Heathe, jsem ráda, že chceš, abych se cítila líp, ale je divné, když jsi na Starkově straně."
"Hey, já jsem vždycky na tvojí straně baby!" Šťouchl mě do ramene a pak se protáhl s tím, že kolem mě nenápadně omotal svou paži.
"Ehm, Heathe, mohl bys mi prokázat laskavost?" zeptala se Stevie Rae.
"Jasně!"
"Mohl bys jít prosím dolů do kuchyně, společenskou místností doprava, a pokusil se splašit něco k jídlu? Mají v ledničkách vždycky spoustu sendvičů. Můžeš se podívat po chipsech, ale najdeš spíš preclíky nebo ty pro nás dobré pečené hranolky."
"Fuj," řekl Heath i já ve stejnou dobu.
"Takže je to v pořádku? Mohl bys to udělat?"
"Jo, Stevie Rae, žádný problém." Haeth mě objal a dal mi nedbale na čelo pusu předtím, než vyskočil z postele. U dveří se obrátil, zazubil se na Stevie Rae a řekl: "Až příště budeš chtít mluvit se Zo sama, všechno co musíš udělat je říct mi to. Jsem člověk a hraju fotbal, ale nejsem hloupý."
"Budu si to pro příště pamatovat." řekla.
Mrkl na mě a vyrazil.
"Bohyně, má strašně energie," řekl jsem.
"Z, nemůžu s vámi jet do Itálie," vyhrkla Stevie Rae bez upozornění.
"Cože? Ty musíš jet! Ty jsi zem. Potřebuju tam celý kruh."
"Už jste to beze mě zvládli dřív. Afrodita může zasáhnout, když jí pomůžeš."
"Nemůže být země. Praští jí to." řekla jsem.
"Já vím, že jsi jí dřív propůjčila ducha a fungovalo to dobře. Dej jí ducha znovu."
"Stevie Rae, potřebuju tě."
Moje BFF sklonila hlavu a dívala se zcela poraženě. "Neříkej mi to prosím. Musím zůstat. Nemám jinou možnost. Červená mláďata mě potřebují víc než ty."
"Ne nepotřebují," řekla jsem. "Jsou tady ve škole s celou partou dospělých upírů. I když se dospělý upíři chovají divně, jejich přítomnost bude stačit, aby neodmítli přeměnu."
"Nejde jen o to. Není to jen kvůli nim."
"Ach, ne! Stevie Rae, nemyslíš doufám ty tmavá červená mláďata."
"Jsem jejich velekněžka," řekla tiše, prosila mě očima o pochopení. "Je to moje zodpovědnost. I když budeš pryč, někdy tam budeš muset jít a udělat jim něco hrozného. Můžu zkusit udělat ještě něco, abych jim pomohla - vrátit jim jejich lidskost."
"Stevie Rae-"
"Zoey! Poslouchej mě! Je to moje volba. Vybrala jsem si správně. Stark si vybral správně. Tyhle děti jsou na špatné cestě, ale nejsou špatní. Jak jsi říkala, víš, jak těžké to pro nás bylo. Ale změnili jsme se. Jsme jiní, protože jsme se rozhodli jinak. Nemůžu si pomoct, věřím, že ty ostatní mláďata si taky můžou vybrat správně. Jen to chci zkusit."
"Nevím. Co když ti ublíží?"
Stevie Rae se zasmála, až jí její krátké kadeře poskakovali kolem ramen. "Ach, sakra, Z! Neublíží mi. Jsou uvnitř země. Pokud se o něco pokusí, zavolám svůj živel a nakopu jim zadky. Oni to ví."
"Možná chtěli zemřít, proto nemůžou dostat zpátky své lidství." řekla jsem tiše.
"Nevěřím tomu, alespoň zatím ne." Steavie Rae šla ke své staré posteli a posadila se naproti mně. Stejně jako to dělávala předtím, než se mi zhroutil svět. "Chci jít s tebou. Opravdu. Do pekla, Z, jsi ve větším nebezpečí než já! Ale musím udělat správnou věc, a to je pokusit se pomoct těm druhým mláďatům a dát jim ještě jednu šanci. Chápeš?"
"Jo, chápu. Já jen, že jsi mi tolik chyběla, chtěla bych tě mít s sebou."
Stevie Rae se rozplakala. "Taky se mi stýskalo, Z. Bylo hrozné tajit ti ty věci, Byla jsem tak vyděšená, že to nepochopíš."
"Vím jaké je to mít tajemství. Je to pěkně na hovno."
"Vážně je to hrozný." řekla. "Jsme stále nejlepší kamarádky, viď?"
"Vždycky budeme nejlepší kamarádky," řekla jsem.
Usmála se na mě a vrhla se mi kolem krku tak náhle, že se Nala probudila a začala reptat, jako by to byla naše máma.
Heath si vybral tu nejhorší chvíli na to vejít do místnosti. Měl plnou náruč potravin, zastavil se a díval se na nás. "Ano! Zemřel jsem a dostal se do nebe!"
"Oh, bohyně!" řekla jsem.
"Heathe, jsi hnusnej jako ošklivá, páchnoucí, nechutná přejetá vačice."
"Jo, nechutné," řekla jsem.
"No, je to tvůj přítel."
"Ale já přinesl jídlo." řekl.
"Fajn, odpuštěno," řekla jsem.
"Hele, jak určitě víte, spím tady v mé staré posteli. Takže doufám, že tady nebude žádné ošahávání a podobné věci, protože mě to nepřijde moc cool." Stevie Rae mluvila s Heathem, ale odpověděla jsem já.
"Ehm, mám dvě slova pro dívky, které sdílí pokoj s jejich kamarádkami a jejich kluky. Nic nebude.
Takže se nemusíš bát věcí, co se budou dít." Pohladila jsem mou postel. "Heath bude hodný, protože jsme už mluvili o tom, jak je náš vztah založen na něčem víc než na sexu. Mám pravdu, Heathe?"
Stevie Rae a já jsme ho probodli očima.
"Přesně tak. Smutné a tragické, ale správné." připustil neochotně.
"To je dobře. Pojďme se najíst, pak pomůžu Z s balením a pak se můžeme vyspat. Konečně." řekla Stevie Rae.
****
Před tím, než jsem usnula, jsem se pohodlně schoulila do silné a známé Heathovi náruče, když mě najednou napadlo:Heath s námi nemůže jet.
"Heathe," zašeptala jsem. "Musíme si promluvit."
"Změnila jsi názor na to, co nesmíme dělat?" zašeptal.
Šťouchla jsem ho loktem.
"Au, co?" řekl.
"Nechci, aby ses naštval, ale opravdu se mnou nemůžeš do Itálie."
"To teda můžu."
"Tvoji rodiče ti nikdy nedovolí tolik zameškat ve škole."
"Máme zimní prázdniny."
"Ne, měli jste prázdniny kvůli bouřce. Bouře ustala. Budeš muset zpátky do školy za den nebo dva," řekla jsem.
"Tak se to doučím doma, až se vrátím."
Zkusila jsem teda jinou taktiku. "Musíš tu zůstat a soustředit se na svoje známky. Je to tvůj poslední semestr, než půjdeš na vysokou. Pokud si zkazíš prospěch, můžeš si zkazit šanci na stipendium."
"Podívej, je to jednoduchý. Broken Arrow má on-line knihu, pamatuješ?"
"Jak bych mohla zapomenout na něco tak otravného jako, že se moji rodiče mohli dívat na moje úkoly a známky každý den?" Pak jsem zavřela pusu, protože jsem si uvědomila, co jsem řekla.
"Podívej! Můžu dělat svoje úkoly on-line. Doženu to. Můžeš mi dokonce pomoct. Nebo ještě lépe, může mi pomoct Damien. Bez urážky, Zo, ale myslím, že je lepší student než ty."
"To vím, ale to je vedlejší. Tvoji rodiče ti nikdy nedovolí odejít."
"Nemůžou mě zastavit. Je mi osmnáct."
"Heathe, prosím. Už takhle mám špatný pocit z toho, jak jsem ti zkazila život. Nenuť mě být zodpovědná za to, že zpackáš poslední semestr na škole a nedostaneš se na vysokou. Tvůj život bude stále v nebezpečí."
"Řekl jsem, že se o sebe dokážu postarat sám," řekl.
"Dobře, uděláme kompromis. Zavoláš svým rodičům a zeptáš se, jestli můžeš se mnou jet do Itálie. Pokud řeknou ano, pojedeš. Pokud řeknou ne, zůstaneš tady a dostaneš ten svůj zadek zpátky do školy."
"Musím jim říct o té věci s Kalonou a tak?"
"Nemyslím si, že je chytré aby široká veřejnost věděla o tom, že se padlý nesmrtelný anděl a bláznivá ex-velekněžka snaží převzít vládu nad světem. Takže jim řekneš jen něco."
Zaváhal a pak řekl. "Dobře, počítám s tím."
"Slibuješ?"
"Slibuju."
"To je dobře, protože budu poslouchat celý rozhovor, takže mi nebudeš moct krmit nesmyslama."
"Víš, že to není skutečné slovo, Zo."
"Je to moje skutečné slovo. Jdi spát, Heathe."
Pevně mě objal. "Miluju tě, Zo."
"A já tebe."
"Ochráním tě."
Usnula jsem v Heathově náručí s úsměvem na tváři. Moje poslední myšlenka byla, jak je silný a jak oceňuju, jak se drží.
Moje další myšlenka už nebyla při vědomí a byla dost znepokojivá: Co sakra zase dělám na střeše toho hradu?
2024 ©