"Ne! Nepotřebuju žádný lůžko v nemocnici," opakovala jsem už potřetí Starkovi, který kolem mě pořád běhal a strachoval se. "A navíc už tady nejsou žádné přistýlky."
"Já už se cítím mnohem líp," zavolala Denia. "Můžeš mít mou postel, Zoey."
"Díky, ale nechci," řekla jsem jí. A pak jsem strčila ruku Starkovi. "Jen mi prosím pomož vstát."
Pochybovačně se na mě zamračil, ale pomohl mi vstát. Stála jsem nehnutě, takže si nikdo nebyl vědom toho, že se se mnou místnost točí jako malé tornádo.
"Myslím, že vypadá hůř, než se cítím," řekl Drew ze své postele.
"Já tě slyším," řekla jsem. "A jsem v pohodě." Nechala jsem svoje mírně rozmazané vidění kolovat po místnosti od jednoho zraněného mláděte k dalšímu. Všichni vypadali líp. Ulevilo se mi. Ověřila jsem si, že se nikdo nesvíjí v bolestech a neumírá hroznou smrtí. Odškrtla jsem si to ze seznamu. Tak, teď další položka na mém seznamu. Potlačila jsem povzdech, protože jsem nechtěla plýtvat kyslíkem. "Dobře, to je lepší. Takže, Stevie Rae, musíme zajistit bydlení pro červená mláďata dřív, než vysvitne slunce."
"Dobrý nápad, Zoey," řekla Stevie Rae, která seděla na posteli vedle lůžka Drewa. Vzpomněla jsem si, že než zemřela, viděla jsem jí s ním flirtovat. A když jsem si vzpomněla, že má slabost i pro červené mládě Dallase, dalo mi to na moment pocit sobecké radosti. Ve srovnání se mnou to bylo podprůměrné, ale bylo by hezké, kdyby moje BFF měla stejné problémy s klukama jako já a mohly jsme si o tom popovídat.
"Zoey? Myslíš, že je to dobrý nápad?"
"Ach, promiň, co?" Uvědomila jsem si, že na mě Stevie Rae mluvila, když jsem zrovna doufala, že by se u ní taky mohl vyvinout problém s dvěma milenci.
"Říkala jsem, že červená mláďata by mohla zůstat v prázdných pokojích na koleji. Měly by jim stačit tři místnosti. Jejich okna bychom zakryly. Není to tak dobré jako v podzemí, ale je to dočasné řešení, dokud nepoleví ledová bouře a pak můžeme vymyslet něco jiného."
"Dobře, pojďme na to. A když bude situace s pokoji vyřešená, my-" ukázala jsem na můj kruh, Afroditu, Daria a Starka-"si promluvíme s Lenobií."
Moje parta přikývla. Všichni jsme chtěli vědět, co se stalo ve Škole noci, zatímco jsme byly pryč.
"Budete v pořádku," řekla jsem zraněným mláďatům, když jsme se s mou partou vydaly k východu.
"Hej, díky, Zoey." volal Drew.
"Je z tebe zatraceně dobrá velekněžka-i když jí ještě nejseš." zařval Ian z jeho pokoje.
Nebyla jsem si jistá, jestli mu za jeho pokřivený kompliment mám poděkovat nebo ne. A tak jsem jen tak stále ve dveřích ošetřovny a dívala se na mláďata, která se postavila Krakounům a byly svědky vraždy profesorky. Vše se zdálo tak normální.
Pak mi to došlo. Jen se zdálo, že je to normální. Pouhý den předtím téměř všichni ve škole-kromě mě, mé skupiny, Lenobie, Draka a Anastasie, spadali pod charismatické Kalonovo kouzlo. A to se nechovali vůbec normálně.
Šla jsem zpátky do nemocniční chodby. "Mám otázku pro vás všechny. Může to znít divně, ale opravdu potřebuju upřímné odpovědí, a to i v případě, že by mohly být trapné."
Drew se usmál přes moje rameno, kde si byl jistý, že stojí moje BFF. "Zeptej se mě na co chceš, jsem si jistý, že každý kamarád Stevie Rae je v pohodě."
"Ehm, díky Drew," vyvalila jsem na něj oči. "Tohle je otázka pro všechny. Věděli jste, že je na Krakounech něco špatného nebo dokonce na Neferet a Kalonovy, než byla napadena profesorka Anastasia?"
Není divu, že Drew odpověděl jako první. "Nechtěl jsem věřit okřídlenýmu chlapovi, ale nevěděl jsem proč." Pokrčil rameny. "Nevím, možná proto, že měl křídla. Bylo to až moc divné."
"Myslela jsem, že byl k sežrání, ale ty jeho člověkoptačí synové byly super nechutní," řekla Hanna Honeyyeagerová.
"Jo, Krakouni byly hrubý, ale i Kalona byl hrozně starý a nemohla jsem přijít na to, proč po něm jede tolik mladejch holek." řekla Červená. "Myslím, že George Clooney je žhavej a tak, ale Kalona byl moc starej a já bych do něj nikdy nešla. Tak jsem nepochopila, proč za ním každej tolik slintal."
"Co vy ostatní?" zeptala jsem se.
"Jak si řekla, Kalona doslova explodoval ze země. To je divný." Denia se odmlčela, podívala se na
Afroditu a pak pokračovala. "Navíc někteří z nás nevěřili, že je Neferet taková, jak se tváří."
"Jo, vědělas to a nic jsi neudělala-" Afroditin hlas byl naštvaný a nenávistný. Bylo to prostě jen upřímné sdělení.
Denio zvedla hlavu. "Něco jsem udělala." Ukázala na svou obvázanou ruku. "Bylo ale moc pozdě."
"Cítil jsem, něco divného, když zabili profesorku Nolanovou." řekl Ian. "S Neferet a Kalonou sem měl stejně špatný pocit."
"Viděl jsem, co dělali s mými přáteli." volal T.J. z poslední místnosti na chodbě. "Byly jako zombie a věřili všemu, co jim řekli. Když jsem se s nimi snažil bavit nebo se zeptat na to jak si můžou být jistí tím, že Erebus přišel na zem, byly na mě naštvaní nebo se mi vysmáli. Nelíbili se mi od samého začátku. A ty zatracení ptáci byly zlý. Nechápu, jak to, že to ostatní nevidí."
"To ani já. Ale zjistíme to." řekla jsem. "Právě teď se ale o nic z toho nestarejte. Kalona je pryč. Stejně tak Neferet a Krakouni. Jen se uzdravte. Dobře?"
"Dobře." křikli na mě někteří z nich. Vypadaly zdravěji, než když jsem je viděla dnes poprvé.
Na druhou stranu, z toho jak jsem jim předala pět elementů, jsem byla já na dně mých sil. Byla jsem ráda, že mě Stark chytil za loket, když jsme šli z ošetřovny a tím mi propůjčil trochu své síly. Stále byl všude led a nepředstavitelně pršelo. Mraky, které byly na obloze se na pár místech trhaly a já jimi uviděla hvězdnou oblohu. Rozhlédla jsem se po školním pozemku. Oheň, který zcela spálil tělo Anastasie už pomalu dohasínal. Drak před ním stále klečel. Lenobia stála vedle kruhu a měla jednu ruku položenou na jeho rameni. Kruh z červených mláďat, Erika, Jacka a Heatha obklopoval celou hranici. Stáli tiše, čímž dávali najevo úctu Drakovi a jeho milované.
Zamávala jsem na svou skupinu, aby šli za mnou do stínu. "Musíme si promluvit, ale nepotřebujeme k tomu publikum. Stevie Rae můžeš říct někomu, aby připravil pokoje pro tvá mláďata nebo to sama zařídit?"
"Jasně, Kramisha je v organizování dobrá. Navíc to byla sextánka než zemřela a znovu vstala z mrtvých. Takže tady všechno zná."
"Fajn. Dej jí to na starost." Obrátila jsem se k Dariovi. "Musíme se hned zbavit těl Krakounů. Pokud budeme mít štěstí, takhle bouře bude poslední, takže lidé začnou brzo vycházet na světlo. Nemůžou najít ty tvory."
"Postarám se o to." řekl Darius. "Dojdu pro pár červených mláďat, aby mi s tím pomohly."
"Co s těmi těly uděláš?" zeptala se Stevie Rae.
"Spálíme je," odpověděla Shaunee a pak se na mě podívala. "Jestli s tím souhlasíš."
"Jo, to je fajn," řekla jsem. "Jen ať to nevypadá jako hranice Anastasie. To by Drak nemusel zvládnout."
"Spal je na východní zdi. Tam, kde jejich otec nechutně explodoval ze země." Afrodita se podívala na Shaunee. "Starý dub, který se rozpadl, když Kalona povstal, můžeš ho spálit?"
"Můžu zapálit cokoliv, co bude hořet."řekla Shaunee.
"Jdi s Dariem a klukama. Ujisti se, že každej z těch tvorů shoří do posledního peříčka. Pak se sejdeme v mém pokoji. Souhlasíte?"
"Souhlasím," řekl Darius a Shaunee dohromady.
Myslela jsem si, že bude pro Erin těžké neříct nic svému dvojčeti, ale když Shaunee šla pomalu za Dariem, Erin přes rameno zavolala: "Vždycky tě budu doplňovala v tom, co nezvládneš, dvojče."
"Samozřejmě, že budeš, dvojče," řekla Shaunee a přes rameno se na Erin usmála.
"Dobře, ale my si opravdu potřebujeme s Lenobií promluvit." Podívala jsem se na místo kde paní koní stála vedle Draka. "Ale nevím jak jí od něj odlákat."
"Tak mu to řekni," řekl Damien.
Tázavě jsem se na něj podívala.
"Drak chápe, jak nebezpeční Neferet a Kalona jsou. Pochopí, že potřebujeme Lenobii." Damienův pohled přešel na upíra, který stále ještě klečel na kolenou. "Chce tam zůstat a truchlit, dokud neucítí, že Anastasia v pořádku odešla. Nemůžeme s tím nic dělat, ani to uspěchat. Tak jen řekni, že potřebujeme Lenobii."
"Seš chytrej kluk, víš to?" řekla jsem mu.
"Vím." řekl s úsměvem.
"Tak dobře." Zhluboka a unaveně jsem se nadechla. "Stevie Rae vysvětli Kramishe, co musí udělat. Se zbytkem z vás se setkám v mém pokoji. Budu tam hned, jak si promluvím s Lenobií."
"Zoey, řeknu Jackovi, aby pomohl Kramishe."řekl Damien.
Zvedla jsem na něj obočí.
"Tvůj pokoj není moc velký. Plus mu o tom můžu říct později. Právě teď to musíme vyřešit."
Přikývla jsem a začala se plahočit k Lenobii a Drakovi. Viděla jsem, jak Darius a Stevie Rae tahají mláďata stranou a vysvětlují jim situaci. Damien hladil Hraběnce hlavu, zatímco mluvil se svým přítelem.
Přes to všechno zůstal Stark po mém boku. Nemusela jsem ho hledat. Cítila jsem ho. Věděla jsem, že kdybych zakopla, on by mě chytil, abych nespadla. Taky jsem věděla, že rozuměl lépe než kdokoliv jiný, kolik si to, že jsem poslala živly na zraněná mláďata, ode mě vzalo síly. Jako kdyby mi četl myšlenky zašeptal: "Brzo si budeš moct sednout. Najdu ti něco k jídlu a pití."
"Děkuju," zašeptala jsem zpátky. Vzal mě za ruku a společně jsem šli k Lenobii a Drakovi. Kočky byly klidné, i když se obě opírali o Drakovo tělo. Jeho pohmožděný a potlučený obličej byl mokrý od slz, ale už přestal plakat.
"Draku, musíme si Lenobii na chvíli půjčit. Nechci tě tady nechat samotného, ale vážně s ní musíme něco probrat."
Podíval se na mě. Myslím, že jsem ještě nikdy neviděla nikoho takhle smutného.
"Nebudu sám. Mám Guineveru a Šedovlase. A navíc se mnou bude naše bohyně." řekl. Jeho pohled se vrátil zpět k hranici. "Ještě nejsem připraven opustit Anastasii."
Lenobia mu stiskla rameno. "Vrátím se brzy, kamaráde." řekla.
"Budu tady čekat," řekl Drak.
"Počkám s Drakem. Kramisha mě nepotřebuje. Ona už má dost mláďat." řekl mi Jack. On a Damien se k nám přidali. Hraběnka se zastavila několik metrů od nás a ležela na trávě. Hlavu položenou na packách. Kočky jí nevěnovali pozornost. "Chtěl bych zůstat s vámi, pokud vám to nevadí," dodal k Drakovi nervózně.
"Děkuju ti, Jacku," vzlyknul Drak.
Jack přikývl, otřel si oči a aniž by něco řekl sednul si vedle Draka a začal se mazlit se Šedovlasem.
"Děkuju ti," zašeptala jsem tiše Jackovi.
"Jsem na tebe hrdý," zašeptal mu Damien a políbil ho jemně na tvář, kterou měl Jack skrápěnou slzami.
"Dobře," řekla jsem. "Sejdeme se v mém pokoji."
"Lenobie, Zoey to vezme oklikou přes kuchyň," řekl Stark náhle. "Bude vás čekat na koleji co
nejdřív."
Lenobia nepřítomně přikývla a zamířila k pokojům spolu s Damienem, Erin a Afroditou.
"Proč mám jít-" začala jsem, ale Stark mě přerušil.
"Věř mi. To je to, co potřebuješ."
Vzal mě za loket a vedl mě směrem ke středu budovy školy, kde byl vchod do jídelny. Když jsme byly skoro u dveří, řekl: "Jdi dovnitř. Něco si zařídím a pak za tebou přijdu."
Příliš unavená mu klást otázky jsem vešla dovnitř. Bylo to divné, všechno bylo opuštěné. Místnost osvětlovalo plynové osvětlení, které svítilo i obvykle v tuto denní dobu. Podívala jsem se na hodiny. Bylo něco po půlnoci. Škola by měla být živá. Měla by se tu hemžit mláďata i profesoři. Přála jsem si na všechno zapomenout. Vrátit čas o poslední dva měsíce, kdy jsem měla jen obavy z Afrodity a Erik byl pro mě nedotknutelnej žhavej týpek.
Chtěla jsem se vrátit do doby, kdy jsem nevěděla nic o Kalonovy nebo A-ye, ani o otázce života a smrti. Chtěla jsem být normální. Bylo mi z toho všeho zle. Všechno bylo špatně.
Šla jsem pomalu do bufetu, který byl úplně prázdný a byla tam větší tma než na chodbě. Nevonělo tam žádné lahodné jídlo, žádné skupinky dětí nepomlouvali ostatní, žádní profesoři nenadávali na děti, kteří po sobě házeli Doritos.
Zakopla jsem o jídelní lavici, kterou jsem obvykle sdílela s mými přáteli a spadla jsem na kolena. Těžce jsem dosedla na leštěné dřevo. Proč mě sem Stark poslal? Bude mi chtít něco uvařit? Vize Starka se zástěrou kolem pasu, byla skoro legrační. Pak jsem si uvědomila, proč mě sem asi tlačil. Jedna z masivních ledniček tady je naplněna balíčky lidské krve. Teď zrovna asi několik bere, aby mi je mohl přinést.
Dobře, vím je to hnusné, ale ústa se mi začala plnit slinami.
Stark měl pravdu. Musela jsem se dobít. A sáček s krví byl dobrý způsob jak to udělat.
"Zo! Tady jsi! Stark říkal, že tady budeš."
Překvapeně jsem zamrkala a obrátila se k Heathovi, který zrovna vcházel do jídelny. A najednou jsem pochopila, že jsem částečně pravdu měla. Stark mi šel pro krev. Ale místo aby byla ze sáčku, byla to z žijícího a chodícího fotbalisty.
Ach, sakra.
2024 ©