"Chceš taky Colu?" Zavolala jsem přes rameno na Starka, který na mě netrpělivě čekal ve velmi tiché a velmi podivné hlavní místnosti na dívčí koleji. Říkám podivné, protože tam bylo ticho, i když tam byla spousta mláďat. Holky i kluci, seděli ve skupinkách na židlích a koukali na plochou televizi. Vážně. Jen seděli a zírali. Nemluvili. Nesmáli se. Nic. Vzhlédli, když jsme se Starkem vešli do místnosti. Vlastně jsem si byla jistá, že někteří z nich se na nás nenávistně podívali, ale nic neřekli.
"Ne, jsem v pohodě. Vezmi si kolu pro sebe a pak půjdeme nahoru," řekl a zamířil ke schodišti.
"Dobře, dobře. Už jdu. Jen-" nechtěně jsem strčila do mláděte Beccy "Ksakru. Promiň!" Řekla jsem a ustoupila. "Neviděla jsem tě, protože-"
"Jo, já vím, co jsi dělala. Co vždycky děláš. Využíváš kluky."
Zamračila jsem se. Ani jsem Beccu moc dobře neznala. Vím jen, že byla dřív zamilovaná do Erika. Jo, a zachránila jsem jí od Starka, který ji chtěl kousnout a prakticky znásilnit - což bylo ještě dřív než mi přísahal věrnost jako můj válečník. Samozřejmě Becca si tu část s tím znásilněním jaksi nepamatovala. Pamatovala si jen na tu část s potěšením - opět díky tomu čím dřív Stark byl.
Přestože neměla jediný důvod, k tomuhle přístupu, který ke mně zaujímala, neměla jsem čas to s ní vyřešit. A upřímně mi bylo ukradený, jestli na mě žárlila. Napodobila jsem jeden z Afroditiných nafoukaných povzdechů a prošla kolem ní k lednici. Otevřela jsem jí a pátrala po Cole.
"Udělala si to viď? Všechno si zpackala."
Povzdechla jsem si. Našla colu a otočila se. "Jestli máš na mysli, že jsem se zbavila Kalony, který nebyl Erebovo vtělení na zemi, ale byl opravdu zlý nesmrtelný anděl a to, že jsem zahnala Neferet, která nebyla velekněžka ale opravdu zlá Tsi Sgili, která chtěla převzít vládu nad světem, pak ano. Ano, s pomocí mých přátel jsem to udělala."
"Proč si myslíš, že všechno víš?"
"Já rozhodně nevím všechno. Kdybych to věděla, pak bych zjistila, proč se vám stále nedaří vidět, že Kalona, Neferet a Krakouni jsou zlý. A nevidíte to ani přesto, že zabili profesorku Anastasii."
"Krakoun jí zabil, protože byl naštvaný, že utíká a chce bojovat s Kalonou, který je vtělení Ereba na zemi."
"Vzpamatuj se, Becco. Kalona není Erebus. Je otec Krakounů. Kdysi znásilňoval ženy Čerokézů. Erebus by to neudělal. Pochopíš to konečně ty a tvoje parta?"
Chovala se, jako by neslyšela ani slovo z toho co jsem řekla. "Všechno bylo v pořádku, když jsi byla pryč. Teď si zpátky a všechno se to podělalo. Kéž bys tak byla tak hodná, a nechala mě i ostatní abychom dělali to, co chceme my."
"Vy ostatní? Myslíš tím i děti, kteří leží na ošetřovně? Které málem zabili tvoji okřídlení kamarádi? Nebo myslíš Draka, který teď truchlí sám nad ztrátou své ženy?"
"To se stalo jen kvůli tobě. Nikdo nebyl napaden, než jsi přišla."
"Vážně jsi neslyšela nic z toho, co jsem ti říkala?"
"Hej, Becco." Stark stál ve dveřích kuchyně hned za Beccou.
Otočila hlavu, hodila vlasy a věnovala mu koketní úsměv. "Ahoj, Starku."
"Erik je volnej," řekl bez obalu.
Zamrkala a vypadala trochu zmateně.
"On a Zoey se rozešli." dodal.
"Ach, opravdu?" Snažila se, aby to znělo lhostejně, ale řeč jejího těla na ní prozrazovala, že je v sedmém nebi. "Byla to otázka času, kdy tě pošle k vodě."
"Bylo to jinak...ty...děvko!" vyhrkla jsem.
Becca udělala krok směrem ke mně, zvedla ruku, jako by mě chtěla uhodit, což mě šokovalo natolik, že jsem ani nezavolala jeden z živlů, abych jí hezky posadila na zadek. Naštěstí Stark nebyl tak šokovaný a rychle vstoupil mezi nás. "Becco, to co ti udělám, nebude příjemné. Nenuť mě, tě odsud vyhodit. Prostě jdi." řekla a díval se na ní bojovně a nebezpečně.
Becca okamžitě ustoupila. "Ach, cokoliv. Není pro mě tak důležitá, abych si kvůli ní zničila nehty." otočila se a rozzlobeně odešla.
Otevřela jsem Colu a dlouze se napila, než jsem řekla: "No, to byla fakt znepokojivý."
"Jo, měl jsem jí nechat. Nikdy mě nepřestanou brát dvě holky, co se perou."
Obrátila jsem oči v sloup. "Ty jsi chlap. Tak pojď, jdeme nahoru. Tam je to míň šílené."
Šli jsme ven z kuchyně. Museli jsme projít hlavní kolejí, abychom se dostali ke schodům, což znamenalo, vrátit se zpátky do té šílenosti. Becca zrovna něco šeptala největší skupince mláďat. Aniž by přestala mluvit, když jsem procházela kolem ní, vrhla na mě vražedný pohled a všichni ostatní jí napodobily. Zrychlila jsem tempo a prakticky vyletěla nahoru po schodech.
"Tohle je fakt divný," řekl Stark, když jsme spěchali k mému pokoji.
Jen jsem přikývla. Bylo pro mě těžké najít slova. Popsat jak mi je, když vím, že téměř každý v mé škole, v mém domově, mě nenávidí. Zrovna jsem otevírala dveře do mého pokoje, když jsem byla napadena oranžovým chlupatým míčem, který se mi vrhnul do náruče a zamňoufnul jako stará nespokojená žena.
"Nalo!" Ignorovala jsem její zlost a políbila jí na nos, což mi oplatila kýchnutím do mé tváře. Zasmála jsem se. Přendala sem si Colu do druhé ruky. "Stýskalo se mi po tobě, holčičko." Přitiskla jsem svou tvář do její měkké srsti. Přestala si stěžovat a začala vrnět.
"Až budeš hotová se svojí kočkou, musíme prodiskutovat důležité věci," řekla Afrodita.
"Ach, nebuď tak ohavná," řekl jí Damien.
"Nechte toho!" Lenobia promluvila dřív, než jsem mohla říct, aby byly zticha. "Tělo mé dobré přítelkyně ještě venku doutná. Vážně nemám náladu poslouchat teď hašteření mláďat."
Afrodita i Damien zamumlali omluvu a vypadali nesví. Což pro mě bylo vynikající, protože jsem mohla začít mluvit. "Každé z těch děcek tam dole mě nenávidí."
"Opravdu? Zrovna se koukali na Stepford, když jsme přišli." řekl Damien.
"Opravdu," řekl Stark. "Musel jsem zasáhnout, když se Becca chtěla pustit do Zoey."
Viděla jsem jak se Afrodita i Damien tváří, jako by si pamatovali Starkovu ne moc dávnou minulost s Beccou. Ale ani jeden z nich nic neřekl.
"To mě nepřekvapuje," řekla Lenobia.
Podívala jsem se na ní. "Co se děje? Kalona je pryč. Zmizel. Ani není v téhle zemi. Jak může ovlivňovat mláďata?"
"A upíry," přidal Damien. "Žádný jiný profesor, s výjimkou vás nebyl vzdát upřímnou soustrast Drakovi. To znamená, že je zbytek z nich stále pod Kalonovým vlivem."
"Nebo jen dovolili strachu, aby je porazil." řekla Lenobia. "Je těžké říci, zda se bojí, nebo zda v nich démon zanechal svůj vliv, i potom co odešel."
"On není démon." slyšela jsem se říct.
Lenobia mi věnovala ostrý pohled. "Proč jsi to řekla, Zoey?"
Všichni se na mě podívali a já se před jejich nepříjemnými pohledy přesunula na mou postel s Nalou v klíně.
"Jen to, že jedna z mála věcí, které o něm vím je, že není démon."
"Copak záleží na tom, jak mu říkáme?" zeptala se Erin.
"No, záleží. Jména jsou silná." řekl Damien. "Tradičně se používá něčí jméno v kouzlech nebo rituálech. Může být víc závažné než rozesílání síly obecně, nebo třeba i jen pomocí křestního jména."
"Dobrý postřeh, Damiene. Nebudeme tedy volat Kalonu démon." řekla Lenobia.
"Ale taky nesmíme zapomenout, že je zlý a mláďata jsou pod jeho kouzlem," řekla Erin.
"Ale ne všichni," řekla jsem. "Ty děti v nemocnici nebyly pod jeho kouzlem. A ani Lenobia, Drak a dřív ani Anastasia, než zemřela. Ale proč? Proč my jo a všichni ostatní ne?"
"Už jsme zjistili, že Lenobie, Drak a Anastasia měli všichni dary od Nyx," řekl Damien.
"A co děti, kteří se postavili Krakounům?" řekla Afrodita.
"Hanna Honeyyeager umí poručit rostlinám, aby rostli," řekl Damien.
Zírala jsem na něj. "Květiny? Vážně?"
"Jo." Damien pokrčil rameny. "Má zlaté ruce."
Povzdechla jsem si. "Co ještě víme o mláďatech v nemocnici?"
"T.J. je dobrý boxer," promluvila Erin.
"A Drew je dobrý zápasník," řekla jsem.
"Ale jsou tyto schopnosti taky dary?" zeptala se Lenobia. "Upíři jsou talentovaní. To je normální, to není neobvyklé."
"Ví někdo, co za nadání má Ian Browser?" zeptala jsem se. "Znám ho jen z dramaťáku. Zbožňoval profesorku Nolanovou."
"Znám ho," řekla Erin. "Je fakt sladkej."
"Dobře, je sladkej," řekla jsem a cítila se ohromená bezvýchodností našeho úkolu. Děti byly pěkné a talentované, ale byly dost dobří, aby se to vyrovnalo darům Nyx? "A co ta nová dívka? Červená?"
"Nikdo z nás jí nezná," řekla Damien a podíval se na Lenobii. "Myslíš?"
Lenobia zavrtěla hlavou. "Ne, jen to, že byla ochotná riskovat svůj život, i když tady byla jen pár dnů. Jak blízko se k nim dostala, aby zachránila Anastasii."
"Což neznamená nic jiného, než to, že se rozhodla správně a-" moje slova mi uvízla v krku, když jsem si uvědomila, co říkám. Najednou jsem se rozesmála. "To je ono!"
Všichni na mě zírali.
"Zbláznila se," řekla Afrodita. "Bylo to nevyhnutelné. Stalo by se to dřív nebo později."
"Ne! Nezbláznila jsem se. Přišla jsem na to. Našla jsem odpověď. Je to jasné, bohyně! Ty děti nejsou nadané. Jsou to děti, které se rozhodli správně."
Nikdo nic neřekl několik sekund, pak Damien rozvinul mou myšlenku. "Stejně jako v životě. Nyx nám všem dává na výběr."
Zazubila jsem se něj. "A někteří z nás volí správně."
"Někteří z nás špatně," řekl Stark.
"Bohyně! Je to opravdu jasné," řekla Lenobia. "Kalona nemá žádné kouzlo."
"Je to všechno o výběru," řekla Afrodita.
"A o pravdě," dodala jsem.
"To dává smysl." Damien se odmlčel. "Nemohl jsem pochopit, proč jen tři z našich profesorů prokoukli Kalonu. Vždycky jsem si myslel, že všichni upíři zde jsou zvláštní a mají nějaké nadání."
"A většina z nich má," řekla Lenobia.
"Ale žádný dar nebo nadání jim nepomůže v hledání pravdy a vybrání té správné cesty." Stark mluvil tiše a koukal do země. "To je něco, na co bychom neměli zapomínat."
"Což by mohl být důvod, proč nás sem Nyx poslala. Chce nám připomenout, že všechny její děti mají svobodnou volbu," řekla Lenobia.
To je moje spojení s A-you. Mám možnost, vybrat si cestu. Ale neznamená to teda, že i Kalona má svobodnou volbu vybrat si dobro nad zlem? Myšlenky mi vířily hlavou. Odstrčila jsem je a řekla: "Dobře, nějaké nápady co budeme dělat dál?"
"Přesně tak. Půjdeš za Kalonou. A my půjdeme s tebou."řekla Afrodita. Když jsme na ni všichni zírali, pokračovala. "Podívej, Kalona už ukázal, že je zlý. Teď proveď volbu ty a znič ho." Než jsem stačila něco říct, Afrodita pokračovala. "Není to nemožné. Jedna z mých vizí ukázala, že ho Zoey zničila."
"Vizí?" zeptala se Lenobia.
Afrodita stručně vysvětlila svoje dvě vize. Přičemž v konkrétních případech zmínila, že jsem se ne moc dobře přidala ke Kalonovi.
Takže, když skončila, odkašlala jsem si a řekla. "V té vizi co neskončila dobře, jsem byla s Kalonou. Jako jeho milenka."
"Ale v té druhé vizi, jsi ho porazila." řekla Lenobia.
"To bylo jasné, i když všechno ostatní tak jasné nebylo." řekla Afrodita."Tak, jak sem předtím říkala, musíš jít k němu."
"Nelíbí se mi to," řekl Stark.
"Ani mně," řekla Lenobia. "Přála bych si vědět, co následuje těm vitím a co zapříčiní jejich konce."
"Bohyně! Jsem hloupá." řekla jsem. Zalovila jsem v kapse a vylovila kus papíru, který jsem tam dala. "Zapomněla jsem na báseň od Kramishy."
"Fuj," řekla Afrodita. "Nenávidím poezii."
"To je fakt, který mne mate, má krásko." řekl Darius, který právě vešel do místnosti se Stevie Rae a Shaunee. "Někdo tvojí inteligence, by se v tom měl vyžívat."
Afrodita mu věnovala sladký úsměv. "Mám ráda, když mi nějaké čteš. Ale to se nepočítá, protože miluju všechno, co mi přečteš."
"Nechutné," řekla Shaunee, která si sedla k Erin.
"Naprosto." souhlasila Erin a usmála se na její dvojče.
"Dobře, tak se podíváme na tu báseň." řekla Stevie Rae, posadila se vedle mě a pomazlila se s Nanou.
"Jsem zvědavá s čím Kramisha přišla."
"Dobře, dobře, budu číst nahlas." řekla jsem a začala jsem.
Dvousečný meč
Na jedné straně ničí
Na druhé osvobozuje
Já jsem tvůj Gordický uzel
Zachráníš mě? Nebo mě zničíš?
Následuj pravdu, musíš
Najdeš mě na vodě
Očisti mě ohněm
Už nikdy mě země nechytí
Vzduch ti bude šeptat
Co duše už dávno ví
Vše se rozbije
Všechno je možné
Pokud věříš
Že oba budeme volní
"Nerada to říkám, ale myslím, že je to Kalonův vzkaz tobě." Afrodita prolomila husté ticho, které následovalo po mém čtení.
"Jo, taky si myslím," řekla Stevie Rae.
"Ach, sakra," zamumlala jsem.
2024 ©