Probuzení bylo těžké. I v tenké oblasti mezi vědomím a nevědomím, ještě předtím, než se plně projevila bolest, která soužila jeho tělo, Rephaim stále cítil její vůni.
Nejdřív si myslel, že je zpátky v kůlně a noční můra teprve začala (těsně po nehodě) a ona ho přijde zabít a ne ho ošetřit a dát mu vodu. Pak si uvědomil, že je tady příliš teplo, než aby byl v boudě. Mírně se posunul a bolest, která projela jeho tělem ho úplně probudila a s vědomím přišla i paměť.
Byl v podzemí v tunelech, kam ho poslala a kde to nenáviděl.
Byla to nenávist, která hraničila s paranoiou, stejně jako u jeho otce. Rephaim prostě pohrdal tím omezujícím pocitem, že je pod zemí. Nebylo nebe nad ním a zelená tráva pod ním. Nemohl jen tak svobodně vzlétnout. Nemohl...
Krakounovi myšlenky byly náhle ukončeny.
Ne, nechtěl myslet na jeho trvale poškozené křídlo a na to, co to znamená pro zbytek jeho života. Nedokázal na to myslet. Zatím. Ne, dokud bylo jeho tělo slabé.
Rephaim raději vzpomínal na ní.
Bylo to snadné. Byl stále obklopen její vůní.
Posunul se znovu. Tentokrát byl více opatrný na své zraněné křídlo. Zdravou rukou přes sebe natáhl deku a zavrtal se do teplé postele. Její postele.
Dokonce i tam v podzemí měl zvláštní nelogický pocit bezpečí, který dostal až v pokoji, který dříve vlastnila ona. Nechápal proč má na něj tak pozoruhodný účinek. Rephaim jenom věděl, že by Stevie Rae následoval kamkoliv, prošel jakýmkoliv nebezpečím a vyčerpáním pro ni.
Včera prošel zřejmě opuštěné tunely. Zastavil se v kuchyni a donutil se něco sníst a vypít. Mláďata po sobě zanechala ledničky naplněné potravinami. Ledničky! To byl jeden z mnoha zázraků moderní doby, které celá léta pozoroval jen jako duch. Strávil věčnost pouhým díváním a čekáním. Snil o dni, kdy se bude moct znovu dotknout a ochutnat. Opravdu znovu žít.
Byl tohle důvod proč mu Stevie Rae dovolila žít? Protože byla příliš slabá a příliš moderní, než aby ho zabila?
Pak si ale vybavil její sílu. A nejen tu fyzickou, která byla impozantní. Dokázala také poroučet elementu země tak silně, že dokázala roztrhnout zem. To nebyla známka slabosti.
Dokonce i jeho otec mluvil o síle Červené. Neferet ho také varovala, že vůdce červených mláďat nesmí podceňovat.
A on teď spal v její posteli, která voněla jako ona.
S výkřikem odporu se odpotácel z komfortní teplé přikrývky, polštáře, tlusté matrace a vstal. Stál tam, opřený o stůl, který byl u postele a snažil se udržet rovnováhu, aby ho temnota tohoto místa nestrávila.
Musí se vrátit zpátky do kuchyně. Znovu se najíst a napít. Všude svítí lucerny, takže se bude dobře orientovat. Rephaim se musí sám vyléčit, aby mohl opustit tohle místo a vrátit se nad zem. Najde svého otce a tím najde i své místo na světě.
Rephaim odhrnul přikrývku, která sloužila jako dveře do pokoje Stevie Rae a vydal se do tunelu. Je mi lépe..jsem silnější...Měl bych použít k procházce hůl... Pomyslel si.
Tma byla téměř nekonečná. Byly tam na zdech lucerny, i když mnohé z nich blikaly. Zvýšil tempo. Měl by do luceren doplnit benzín. A měl by vypít nějakou krev, kterou našel v jedné z mnoha lednic. Jeho tělo potřebuje doplnit palivo, stejně jako lampy.
Každý pohyb mu působil nepředstavitelnou bolest, ale Rephaim následoval křivky tunelů a konečně vstoupil do kuchyně. Otevřel první lednici a vytáhnul pytel nakrájené šunky, když ucítil na zádech studenou čepel.
"Jeden pohyb co se mi nebude líbit, ptačí chlape a udělám z tebe dvě půlky. Ironie, že tě zabije mrtvý, ne?"
Rephaim zachoval klid. "Jo, to by byla."
"Vypadá, že už je stejně z části mrtvý." řekl další ženský hlas.
"Jo, to křídlo je úplně v prdeli. Nevypadá, jako by nám mohl nějak ublížit." řekl muž.
Nůž se nepohnul z jeho hřbetu. "Jiní nás podceňují. Ale my nikdy nikoho nepodceňujeme. Chápeš?" řekl hlas, kterému patřil nůž.
"Jo, promiň, Nicol."
"Chápu."
"Takže, ptačí chlápku, tady je návod na to, jak budeme hrát tuhle hru: uděláš krok zpět a otočíš se-velmi pomalu. Nezkoušej žádný svoje chytrý nápady. Můj nůž bude na tobě pořád, ale i Kurtis a Starr mají zbraně. Uděláš chybnej pohyb a stejně budeš mrtvej, jedním jediným řezem do páteře." Nůž se mu zaryl hloub do zad a on cítil, jak mu po zádech stéká kapka krve.
"Smrdí hnusně!" řekl mužský hlas, který patřil Kurtisovi. "Nebyl by dobrej jako svačinka."
Nicole si ho nevšímala. "Rozumíš mi ptačí chlape?"
"Jo."
Nůž mu zmizel z páteře a Rephaim slyšel zvuk, jak někdo někam přešel. "Otoč se."
Rephaim udělal to, co mu bylo řečeno a shledal, že čelí třem mláďatům. Podle červeného půlměsíce na čelech je identifikoval jako tmavá mláďata Stevie Rae. Okamžitě věděl, že byly jiní než Stevie Rae. Kurtis byl obrovský mladý muž a Starr, který se na něj díval na něj vrhal vystrašené pohledy i když držel v ruce nůž. Ukázal na něj. On ale zaměřil svou pozornost na Nicole. Byla zřejmě vůdce. Byla také ta, která prolila jeho krev. Což bylo něco, co Rephaim nikdy nezapomene. Byla malá s dlouhými tmavými vlasy a velkýma hnědýma očima, které se jevily černé. Rephaim se díval do těch očí a najednou zůstal omámeně stát. V jejích očích viděl Neferet. V těchto dětských očích číhala temnota a inteligence, kterou Rephaim tolikrát viděl v očích Neferet. Toto poznání Krakouna šokovalo natolik, že tam chvíli jen tak stál a zíral. Jeho jediná myšlenka byla, jestli jeho otec ví, že Neferet jejich plán už dovedla do konce.
"Sakra! Vypadá, jako kdyby viděl ducha." řekl Kurtis a zbraň se houpala nahoru a dolů spolu s jeho smíchem.
"Myslel jsem, že jsi nikdy neviděla žádného Krakouna." řekl Starr a jeho tón byl podezíravý.
Nicole zamrkala a známí odstín Neferetiných očí byl pryč. Rephaim se sám sebe ptal, jestli si to jen nepředstavoval.
Ne. Tohle si Rephaim nevymyslel. Neferet byla na okamžik přítomna v očích těchto mláďat.
"Nikdy jsem neviděla žádnou z těchto věcí." Nicole se obrátila ke Starrovi, ačkoliv svůj pohled stále ještě upírala na Rephaima. "Chceš tím říct, že lžu?"
Nicole nezvýšila hlas, ale Rephaim, který byl zvyklý na přítomnost moci a nebezpečí poznal, že toto mládě kypělo agresivitou a ani v nejmenším ji nemělo pod kontrolou. Starr si to asi uvědomil taky, protože okamžitě ustoupil.
"Ne. Ne. Ne. Nic takového jsem si nemyslel. Jen bylo prostě divné, že se tě lekl, když tě uviděl."
"Jo, to bylo divné," řekla Nicole. "Možná bychom se ho měli zeptat proč. Takže ptačí chlape co pohledáváš tady na našem území?"
Rephaim si všiml, že se ho nezeptala na otázku, na jakou se zeptat měla, ale změnila téma.
"Rephaim," řekl a dal sílu do svého hlasu. "Mé jméno je Rephaim."
Všem třem mláďatům se údivem rozšířily oči. Asi nečekali, že by mohl mít taky jméno.
"Mluví téměř normálně," řekl Starr.
"On je všechno, jen ne normální. Zapamatuj si to." prskala Nicole. "Odpověz na mou otázku, Rephaime."
"Utekl jsem do tunelů potom, co mě zranil jeden z válečníků Školy noci," řekl Rephaim popravdě. Jeho instinkty, které mu dobře sloužily po staletí, mu radily, aby o Stevie Rae mlčel. Tohle jsou temná červená mláďata a pravděpodobně nebyly ve skupině, kde byla Stevie Rae a ani ona nebyla v té jejich.
"Tunel do opatství se zhroutil," řekla Nicole.
"Byl otevřený, když jsem procházel."
Nicole udělala krok k němu a zavětřila. "Voníš jako Stevie Rae."
Rephaim odmítavě mávl rukou. "Spal jsem v její posteli, když jsem se dostal dovnitř." Naklonil hlavu na stranu, jako by byl zmaten tím, co řekla. "Říkáš, že voním stejně jako Stevie Rae. Ona je vaše velekněžka?"
"Stevie Rae je červená upírka, ale není to naše velekněžka!" zavrčela Nicole a její oči začaly červeně zářit.
"Není vaše velekněžka?" tlačil Rephaim. "Ale tam byla kněžka červená upírka, která se jmenovala Stevie Rae. Stála na straně spolu se skupinou mláďat proti mému otci a jeho královně. Byla označená. Ona není vaše velekněžka?"
"To byla ta bitva, kde tě poranili?" Nicole ignorovala jeho otázku a položila mu vlastní.
"Jo, to je ona."
"Co se stalo? Kde je Neferet?"
"Pryč." Rephaim neskrýval hořkost v jeho hlase. "Utekla s mým otcem a s mými bratry. Těmi, kteří přežili."
"Kam šli?" zeptal se Kurtis.
"To kdybych věděl, tak tu netrčím v zemi jako zbabělec. Byl bych u otce, kam patřím."
"Rephaim." Nicole se na něj dlouze podívala. "To jméno jsem už slyšela."
Krakoun mlčel, protože věděl, že bude lepší, když na to přijde sama. Nebude tu máchat svým postavením a vychloubat se.
Oči se jí rozšířily, když si vzpomněla, kde slyšela jeho jméno.
"Ona říkala, že jsi Kalonův nejoblíbenější a nejsilnější syn."
"Ano, to jsem. Kdo je to ona? Kdo o mně mluvil?"
Nicole opět ignorovala jeho otázku. "Jak vypadal pokoj, kde jsi spal?"
"Měl místo dveří takovou deku."
"To je pokoj Stevie Rae." řekl Starr. "To je důvod, proč voní jako ona."
Nicole se chovala, jako kdyby Starr nic neřekl. "Víš, co to znamená. Oni se pro něj vrátí. Tohle je nejoblíbenější Kalonův syn. Není způsob, jak by ho opustil navždy. Stejně jako my jsme její oblíbenci. On se vrátí pro něj a ona pro nás."
"Mluvíte o Červené, Stevie Rae?"
Pohybovala se tak rychle, až viděl její tělo rozmazaně. Přeběhla na stranu, kde byl Rephraim, sevřela ho do náruče a jedním plynulým pohybem ho zvedla ze země a praštila s ním proti straně tunelu. Oči jí planuly červeně a vydechla mu zatuchlý dech do tváře, když řekla. "Zapamatuj si tohle ptačí muži. Stevie Rae nebo Červená jak jí říkáš, není naše velekněžka. Není naše šéfka. Je jednou z nás. Ale to, že je v Zoeyně partě je špatné. Nemáme velekněžku, máme královnu a její jméno je Neferet. Tak teď mi pověz proč si tak posedlý Stevie Rae?"
Rephaim zažíval muka. Jeho zlomené křídlo bylo v plamenech a jeho tělo se zmítalo v hrozných bolestech. Všemi silami, které mu zbyly, si přál, aby mohl zničit tyhle arogantní červená mláďata. Podřezat jim krk svým zobákem.
Ale nebyl v pořádku. Byl slabý, zraněný a opuštěný.
"Můj otec chtěl, abych jí zajmul. Řekl, že je nebezpečná. Neferet jí nevěřila. Nejsem posedlý. Jen konám otcovu vůli," dusil se bolestí.
"Jak mám zjistit, že mi říkáš pravdu?" zeptala se Nicole. Sevřela jeho paži, zavřela oči a zaklonila hlavu.
Neuvěřitelné. Rephaim cítil, jak ho její dlaně hřejí. Vyzařovala přes něj teplo, sledovala jeho krevní oběh, cítila zběsilý tlukot jeho srdce a narazila do jeho těla. Nicole se zachvěla, pak otevřela oči a zvedla hlavu. Její úsměv byl mazaný. Dál ho držela proti zdi o jednu dlouhou minutu déle, než ho pustila. Při pohledu dolů, kde ležel zkroucený na podlaze řekla: "Zachránila tě."
"Co to sakra?" křičel Kurtis.
"Stevie Rae ho zachránila?" zeptal se Star.
Rephaim odpověděl místo Nicol. "Jo, udělala to." Rephaim zalapal po dechu a snažil se dostat dýchání pod kontrolu. Nic víc neřekl. Jen se snažil přijít na to, co se teď stalo, zatímco se snažil rozdýchat příšernou bolest v křídle. Nicole s ním něco udělala, když se ho dotkla-nahlédla do jeho mysli, možná i do jeho duše. Ale také věděl, že kdokoliv se ho předtím dotkl, jeho myšlenky bylo obtížné, možná skoro nemožné přečíst, bez ohledu na jeho talent.
"Proč by to Stevie Rae dělala?" zeptala se Nicole.
"Viděla jsi do mé mysli. Víš, že nemám ponětí, proč udělala to, co udělala."
"To je pravda," řekla pomalu. "Také je pravda, že jsem viděla, že k ní chováš zvláštní pocity. Co je to?"
"Nejsem si jistý, co máš na mysli. Zvláštní pocity? To nedává smysl."
Ušklíbla se. "Nedává to smysl-jako by to mělo mít nějaký smysl. Tvoje mysl byla ta nejpodivnější věc, jakou jsem si kdy přečetla. Takže je to takhle ptačí chlápku, říkáš, že děláš to, co ti tvůj táta nařídil. To znamená, že jí chceš chytit-nebo spíš zabít."
"Můj otec jí nechtěl zabít. Chtěl, abych jí k němu dopravil bez úhony, aby ji mohl studovat a možná ji i využít pro svou věc," řekl Rephaim.
"Cokoliv, ale problém je, že jsem v tvém ptačím mozku nenašla nic, co by potvrzovalo tvá slova."
"Proč bych po ní teď měl jít? Ona tady není."
Nicole zavrtěla hlavou. "Ne, podívej, je to divný. Když chceš dostat Stevie Rae a ty jí chceš dostat, tak je jedno jestli tady je nebo není."
"To není logické."
Nicole na něj zírala. "Podívej, musím to vědět. Jsi s námi nebo ne?"
"S tebou?"
"Jo, s námi. Chystáme se zabít Stevie Rae." Mluvila z patra, zatímco se dostala nadpřirozenou rychlostí k Rephaimovi a uchopila jeho ruku do železného sevření. Jeho biceps se okamžitě rozehřál, když zkoumala jeho myšlenky. "Takže, co sis vybral? Jsi s námi nebo proti nám?"
Rephaim věděl, že musí odpovědět. Nicole nemusí být schopna umět číst všechny jeho myšlenky, ale zřejmě měla dost síly, aby odhalila věci, které držel skryty. Rozhodnul se rychle. Setkal se s jejíma rudýma očima a popravdě řekl: "Jsem syn svého otce."
Zírala na něj, rukou držela jeho už tak hořící paži a její oči rudě žhnuly. Pak se na něj znovu mazaně usmála. "Správná odpověď ptačí chlape. Protože to je ta jediná věc, kterou jsem našla v tvojí hlavě. Jsi hlavně synem svého otce." Sundala z něj ruku. "Vítej v mém týmu. Nemusíš se bát. Protože tady zrovna teď tvůj táta není, bude mu jedno, jestli je Stevie Rae živá nebo mrtvá, když jí chytíš."
"Když bude mrtvá, bude to jednodušší." řekl Kurtis.
"Rozhodně," řekl Starr.
Nicole se zasmála. Znělo to tolik jako Neferet, že dostal husí kůži. Otče! Měj se na pozoru! Jeho mysl ječela. Neferet je jiná, než se zdá.
2024 ©