Darren Shan - Upíří hora 4

Pan Hroozley a Gavner mi odmítli vysvětlit význam Harkatovy zprávy hned, byli příliš ohromení, než aby dokázali mluvit, a tak z nich celý příběh vypadával po příští tři nebo čtyři noci po kousíčkách a většinu jsem se dozvídal od Gavnera Zurče. číst dál

Pan Hroozley, Gavner a Šmouha zrovna prohledávali bludiště chodeb v jedné skalní stěně, když zaslechli slabé ozvuky boje. Hnali se zpátky a přiběhli asi čtvrt hodny poté, co jsem zabil medvěda. Když jsem jim vykládal, co se stalo, a pověděl jsem jim i o Harkatu Muldsovi. ohromilo je to. Teď si už zbylý Lidička zase navlékl hábit i kápi, a když se jej zeptali, jestli opravdu umí mluvit, nastala dlouhatánská odmlka, až jsem si myslel, že neřekne nic. Pak ale přikývl a zaskřehotal: „Ano.“ číst dál

Medvěd mě chtěl zabít, o tom nemohlo být pochyb, a taky by mě zabil, nebýt vlčete, které odvážně seskočilo ze stromu. Rudi přistál medvědovi na hlavě a na chvilku ho oslepil. Medvěd zařval a ohnal se obrovskou tlapou. Vlček ho kousl do ucha a on zařval znovu, tentokrát bolestí. Pak začal zprudka cukat hlavou ze strany na stranu a vlček odletěl do nedalekého houští. číst dál

Zbytkem trní jsme přímo prosvištěli a ran od trní jsme si ani nevšímali. Na konci jsme zastavili a oblékli se, ale pak jsme bez přestávky šli dál. Nedaleko bylo odpočívadlo a pan Hroozley se k němu chtěl určitě dostat před úsvitem Obyčejně by nám cesta zabrala dobrých pár hodin, ale teď jsme ji zvládli za dvě. Jakmile jsme byli pěkně uvnitř, upíři se zapletli do velice vzrušené debaty. Ještě nikdy nenarazili na stopu po přítomnosti vampýrů v téhle končině: podobným přestupkům bránila smlouva mezi oběma klany. číst dál

Pár prvních nocí po nalezení zakrvácené jeskyně jsme postupovali ostražitě. Když jsme ale nenašli po zabijákovi upírů žádné další stopy, přestali jsme se strachovat a co nejvíc jsme si užívali drsných radostí toho putování. číst dál

Vlk si mě tiše prohlížel, jen krčil nos, až se odhalovaly špičaté zuby; nejspíš nasával můj pach. Pomaličku jsem odložil polní láhev a nevěděl jsem. co mám dělat. Kdybych volal o pomoc, vlk by se mohl vylekat a utéct, ale zrovna tak by mě mohl i napadnout. Když zůstanu na místě, třeba ztratí zájem a odplíží se… ale právě tak to může vzít jako známku slabosti a skočit po mně. číst dál

Bezmocně jsem strnul, protože můj život byl zcela v rukou toho, kdo mě držel. Pan Hroozley skočil a prsty pravice napřáhl jako meč. Švihl rukou těsně nad mou hlavou. Útočník mě pustil a zároveň se skrčil, a jak pan Hroozley prosvištěl kolem něj, dopadl ztěžka na podlahu. Upír se na zemi překulil, vyskočil a chystal se zasadit druhou ránu, když tu ten, kdo mě přepadl, začal hromovat: číst dál

Probudil jsem se chvilku před soumrakem a protáhl si ztuhlé kosti – co bych jen dal za poste, nebo aspoň za palandu! Pak jsem vyšel ven z jeskyně a prohlédl si pustinu, po které jsme putovali. Protože se přesunujeme v noci, moc šancí prohlížet si krajinu nemám. Jen v takových klidných chvilkách, jako je tahle, se můžu zastavit a všechno si uložit do hlavy. číst dál

Pan Hroozley byl dost nabručený, protože nesnáší vstávání před soumrakem, ale když jsem mu vysvětlil, proč ho burcuju, přestal si stěžovat „Tak pan Sudd,“ vzdychl si a poškrábal se na dlouhé jizvě, která mu vedla po celé levé tváři. „To bych rád věděl, co ten mi chce.“ číst dál

Z blížící se cesty jsem byl jako na jehlách: bude to výprava do neznáma a já cítil, že hladce určitě probíhat nebude, a tak jsem celý den usilovně bani sobě i panu Hroozleymu zavazadla, aby mi lip utekl čas. (Upíři by zemřeli, kdyby museli na víc než pár hodin být na slunečním světle, ale nám poloupírům to nevadí.) Protože jsem nevěděl, kam jdeme, nebylo mi jasné, co vzít a co tu nechat. Jestli je Upíří hora pokrytá ledem a fouká tam mrazivý vítr, budu potřebovat teplé oblečení a vysoké boty. Jestli je někde v tropech, tak by bylo lepší vzít trička a šortky. číst dál