Období: červen 2011

To odpoledne jsem se Stevovi vyhýbal a upaloval jsem rovnou domů. Byl jsem zmatený. Proč jsem se na Alana vrhl? Nechci přece nikomu pít krev. Nehledám si oběti. Proč jsem ale po něm skočil jak divoké zvíře? A co když se to stane znovu? Co když příště nebude nablízku nikdo, kdo by mě zastavil, a já budu sát dál, dokud… číst dál

Když maminka v pondělí ráno položila telefon a pověděla mi, že Steve se uzdravil, dělal jsem překvapeného. Byla celá nadšením bez sebe a chvilku jsme všichni tři s Annií v kuchyni tancovali. „To se probral sám od sebe?“ zajímal se táta. „Ano. Lékaři to nechápou, ale nikdo si nenaříká.“ číst dál

Pan Hroozley šel po schodech přede mnou a pak vyšel z budovy ven. Suverénně si vykračoval tmou. Měl jsem dojem, že vidím trochu líp, než když jsem přicházel, jenže to nemuselo být upíří krví v mých žilách, ale prostě jen tím, že jsem tmě přivykl. číst dál

„Vy jste se zbláznil!“ ječel jsem a potácel jsem se dozadu. „Já vaším pomocníkem rozhodně nebudu! Muselo vám přeskočit, že vás to jenom napadlo!“ číst dál

Musel jsem čekat skoro do jedenácti. Odešel bych býval dřív, když byla maminka v nemocnici, ale přišlo k nám pár tátových známých s dětmi a já musel dělat hostitele. číst dál

Stál jsem u okna a čekal jsem, že se snad promění v netopýra a rozletí se ke mně, ale on jenom mírně potřásal klíckou, aby získal jistotu, že Madame Okta je úplně v pořádku. číst dál

Sestry, co přijely se sanitkou, se maminky ptaly, jestli je Steve diabetik nebo epileptik. Nevěděla to jistě, ale myslela, že ne. Taky se vyptávaly na alergie a tak, a ona jim vysvětlila, že není jeho matka a neví to. číst dál

Steve okamžitě po kousnutí ztuhl. Křik mu v hrdle odumřel, rty zmodraly, oči se rozevřely. Nějakou dobu (nemohlo to být víc než čtyři vteřiny, ale mně to připadalo jako věčnost) se vstoje potácel. A pak se složil na podlahu jako hadrový panák. číst dál

V sobotu odpoledne ke mně zaskočil Steve. Celý týden jsme toho spolu moc nenamluvili a já jsem ho vůbec nečekal. Maminka ho pustila dovnitř a zavolala mě dolů. Spatřil jsem ho v půli schodů, zarazil jsem se a pak jsem na něj křikl, atjde nahoru. číst dál

Kdyby tam dopadla, zabořila by do mě kusadla a já bych byl po smrti. Jenže štěstí mi přálo, a tak místo aby přistála na kůži, odrazila se od konce flétny a sletěla stranou. číst dál