Období: červen 2011

Když jsem se vrátil, pan Hroozley už uhlazoval mohylku hlíny. Rýč byl veliký a těžký, ale on s ním zacházel, jako by byl z papíru. Napadlo mě, jak moc je asi silný a jak silný budu jednou já. číst dál

Krev a zase krev… číst dál

„Jestli se pohneš jenom o kousíček,“ varoval mě útočník, „bez mrknutí oka to do tebe vrazím!“ číst dál

Probudil jsem se brzy odpoledne jako obyčejně. Spát jsem šel číst dál

Všechny zvuky se začaly vytrácet, jakmile mě spustili do temné a vlhké jámy. Když rakev narazila na dno, drnclo to, pak se ozvaly zvuky podobné dešti – to začaly na víko dopadat první hrsti hlíny. číst dál

o mě podrž, muž v jeho věku a nosí skautský stejnokroj,“ číst dál

Lékařům to netrvalo dlouho, než vynesli svůj verdikt. Nenacházeli žádný dech, ani srdeční tep, ani sebemenší pohyb. Co se jich týkalo, případ byl zcela jasný. číst dál

noc byla suchá a mírná a Stanley Collins se rozhodl, že po číst dál

Celý poslední víkend jsem se tiše se vším loučil. Navštívil jsem všechna svoje oblíbená místa: knihovnu, bazén, kino, parky, fotbalový stadion. Někam jsem si zašel s maminkou a tátou, někam zase s Alanem Morrisem nebo s Tommym Jonesem. Rád bych strávil nějaký čas i se Stevem, ale neodvažoval jsem se mu jít na oči. Čas od času jsem měl pocit, že mě někdo sleduje, a to mi vždycky vstaly chlupy na zátylku. Jenže kdykoli jsem se otočil, nikdo tam nebyl. Nakonec jsem to připsal nervům a nevšímal jsem si toho. číst dál

jmenuji se Darren Shan. číst dál