Pravá krev - Všichni mrtví

Dva čarodějové − muž a žena. Jeden milenec/dárce krve − jinými slovy patolízal −, ale vysoce postavený. Když jsem ho pak vyhledala očima, spatřila jsem nesmírně krásného mladého muže. Měl na sobě samé luxusní značkové zboží − od svršků až po přiléhavé bílé spodní prádlo − a byl na to patřičně hrdý. Vedle krále Texasu stál Barry Bellboy a − stejně jako já − věnoval se své práci. Zaznamenala jsem také několik hotelových zaměstnanců, kteří si hleděli svých povinností. Lidé obvykle nemyslí na takové zajímavé věci jako například: „Jsem součástí komplotu, jehož cílem je vražda ředitele hotelu!“ nebo něco podobného, i když v tom komplotu třeba skutečně jedou. Hlavou se jim spíš honí věci jako: „Do pokoje jedenáct musím donést mýdlo, v osmičce nefunguje ohřívač a ze čtyřky je zapotřebí odvézt vozík hotelové služby…“ číst dál

„Jděte se tam podívat!“ řekla mi královna. číst dál

Do Rhodes jsme dorazili až pozdě odpoledne. Čekal tam na nás nákladní vůz aerolinií Anubis Air, aby naložil rakve a přepravil je do hotelu Pyramida z Gízy, a pro nás limuzína. Každou chvilku jsem se dívala skrz okno vozu na město, a přestože jsem všude viděla fůru poboček obchodních řetězců jako ve Shreveportu, už na první pohled mi bylo zřejmé, že jsem se ocitla v jiném městě. Masivní červené cihly, dopravní ruch, řadové domky, probleskávající hladina jezera… Snažila jsem se dívat do všech stran najednou. Po chvíli nám před očima vyvstal hotel. Byl úžasný. Slunce nesvítilo, takže se bronzově zbarvené sklo nelesklo ve zlatých paprscích, ale i bez toho vypadala Pyramida impozantně. Za šestiproudovou silnicí, po které se táhly šňůry aut, se rozprostíral park a za ním jezero, přesně jak jsem předtím viděla na obrázku. číst dál

„Mám sbaleno,“ zahalekala jsem. číst dál

„K tomu nemám co říct.“ Odemkla jsem auto a hodila dovnitř kabelku. Potom jsem se otočila k Pam, přestože jsem měla sto chutí posadit se za volant a odjet domů. číst dál

Druhé ráno po Jasonově svatbě jsem se už cítila mnohem víc ve své kůži. Pomohlo mi pomyšlení, že mě čeká úkol, který jsem si předsevzala. Hned po desáté hodině, kdy Tara otevírala svůj butik, jsem k ní musela zajet a vybrat si oblečení, které jsem podle Erica potřebovala na tu vrcholnou konferenci. Směna v baru mi začínala až v pět hodin, takže jsem měla příjemný pocit, že mám před sebou skoro celý volný den. číst dál

Usínala jsem za chůze. Ještě že jsem to v baru U Merlotta znala stejně dobře jako ve vlastním domě, protože jinak bych narážela do všech stolů a židlí. Když jsem přijímala objednávku od Selah Pumphreyové, zívala jsem na celé kolo. Selah mě obvykle vytáčela k nepříčetnosti. Několik týdnů − no, už vlastně několik měsíců − randila s mým bývalým milencem, kterému jsem nemohla přijít na jméno. Jeho jsem teď sice ostentativně přehlížela, ale na ni jsem měla úplně stejnou pifku jako dřív. číst dál

Byl teplý večer, ale zase ne příliš, protože se už valem blížil konec září. Měla jsem na sobě bílé šaty bez rukávů s drobnými rudými kvítky, které jsem si většinou oblékala na rande s Billem (na něhož už nechci myslet). Z čiré marnivosti jsem si k nim obula červené páskové sandály na vysokém podpatku, přestože to nebyla ta nejvhodnější obuv na svatbu konanou venku, navíc v hrbolatém terénu. Zatímco se Quinn sprchoval, trochu jsem se nalíčila. Obraz v zrcadle mě docela potěšil. Nic vám totiž tak krásně neprojasní pleť jako skvělý sex. Vyšla jsem ze svého pokoje a mrkla na hodiny. Museli jsme okamžitě vyrazit. číst dál

Když se Amelia vrátila, byli jsme už v kuchyni. Nakrmila jsem Boba, protože se předtím zachoval tak taktně a zasloužil si tedy odměnu. Zato Amelii se taktu občas nedostává. číst dál

„Halleigh, když už si bereš policistu, možná bys mi mohla prozradit… no… jak velký má takový policajt pendrek, když slouží noční šichtu!“ zavtipkovala Elmer Claire Vaudryová. číst dál