Eragon

Eragon oněměl úžasem. Ta slova mu duněla v hlavě a on se zdráhal uvěřit Murtaghovým slovům. Křivopřísežníci nikdy neměli děti a Morzan teprve ne. Morzan! Muž, který zradil Jezdce Galbatorixovi a po zbytek života zůstal královým nejvěrnějším sluhou. Je to vůbec možné? číst dál

Ráno Safira vzlétla s Eragonem i s Aryou. Eragon se chtěl na nějaký čas vzdálit od Murtagha. Zachvěl se a přitáhl si šaty těsněji k tělu. Zdálo se, že by mohlo sněžit. Safira líně vystoupala do vzestupného proudu a zeptala se: Na co myslíš? číst dál

Když se rozbřesklo, Eragon měl sedřenou tvář, jak byl celou dobu opřený o Bleskův krk, a tělo ho ještě bolelo po souboji s Murtaghem. Celou noc střídavě spali v sedle. Díky tomu nechali oddíly urgalů daleko za sebou, ale nikdo z nich nevěděl, zda si náskok udrží. Koně byli na pokraji svých sil, přesto dál udržovali vytrvalé tempo. Ale zda to bude stačit k úniku, záleželo na tom, jak odpočatí byli jejich pronásledovatelé... a zda Eragonův a Murtaghův kůň přežijí. číst dál

Ztrhaní a vysílení, avšak s vítězoslavnými úsměvy na tváři se usadili kolem ohně a blahopřáli si. Safira jásavě zatrylkovala, až tím vyplašila koně. Eragon upřeně hleděl do plamenů. Byl pyšný, že ujeli zhruba sto osmdesát mil za pět dní. Byl by to obdivuhodný výkon dokonce i na jezdce, který by mohl pravidelně střídat zvířata. číst dál

Až k obzoru se před nimi jako vlny na oceánu rozprostírala nekonečná plocha dun. Poryvy větru zvedaly červenozlatý písek do vzduchu. Na osamělých ostrůvcích půdy - půdy, kterou by každý farmář prohlásil za zcela neúrodnou - rostly divoké stromy V dálce se tyčila řada fialových skal. Tahle působivá pustina byla prosta jakýchkoli zvířat, až na osamělého ptáka, který se vznášel ve větru. číst dál

Přinutili se vstát brzy před svítáním. Nebe bylo šedivé. Eragon se třásl zimou. „Jak budeme převážet elfku? Už se nemůže dál vézt na Safiřiných zádech, jinak bude mít odřeniny od jejích šupin. Safira ji ani nemůže nést v drápech - unavuje ji to a přistání by bylo nebezpečné. Saně by nepomohly; rozmlátily by se při jízdě na kusy a nechci zpomalovat koně tíhou další osoby.“ číst dál

Když se navečer zastavili, Eragon se necítil o nic lépe a nálada se mu jen zhoršila. Většinu dne cestovali dlouhými oklikami, aby je nevypátrali vojáci s loveckými psy. Když sesedl ze Sněžného bleska, zeptal se Safiry: Jak je jí? číst dál

Safira se snesla na mýtinu, přistála na hřebeni kopce a položila roztažená křídla na zem. Eragon cítil, jak se pod ním třese. Byli jen pár mil od Gil’eadu. číst dál

Eragon sebou trhl a vylekaně se posadil na posteli. V cele byla tma. Něco se však změnilo! Celé hodiny cítil kouzlo na okraji svého vědomí, ale když se ho snažil použít, nikdy se nic nestalo. S očima planoucíma nervózní energií zatnul ruce a řekl: „Nagz reisa!“ Přikrývka se s plesknutím vznesla z postele a ve vzduchu se zmačkala do kuličky velké jako pěst. S měkkým žuchnutím pak přistála na zemi. číst dál

První, co Eragon zaznamenal, bylo, že je v teple a suchu, tvář má přitisknutou k drsné látce a ruce volné. Zavrtěl sebou, ale trvalo mu několik minut, než byl schopen se posadit a prohlédnout si své okolí. číst dál