Eragon oněměl úžasem. Ta slova mu duněla v hlavě a on se zdráhal uvěřit Murtaghovým slovům. Křivopřísežníci nikdy neměli děti a Morzan teprve ne. Morzan! Muž, který zradil Jezdce Galbatorixovi a po zbytek života zůstal královým nejvěrnějším sluhou. Je to vůbec možné?
O chvíli později ucítil Safiřino zděšení. Rozrazila stromy a křoví, když se přiřítila od řeky a stanula po jeho boku, s tesáky vyceněnými a ocasem výhružně vztyčeným. Připrav se na cokoli, varovala ho. Možná umí kouzlit.
„Jsi jeho dědic?“ zeptal se Eragon, který mezitím tajně sáhl po Zar’rocu. Co by se mnou mohl zamýšlet? Skutečně pracuje pro krále?
„Já jsem si to nevybral!“ vykřikl Murtagh se zmučeným výrazem ve tváři. Zoufale si strhl šaty, serval si tuniku a košili, aby obnažil svůj trup. „Podívej!“ vyzval ho a otočil se k Eragonovi zády.
Eragon se nejistě naklonil blíž a napínal zrak ve tmě. Murtagh měl na opálené, svalnaté kůži svraštělou bílou jizvu, která se mu táhla od pravého ramene k levému boku - pozůstatek nějakého hrozného utrpení.
„Vidíš to?“ naléhal Murtagh. Teď už mluvil rychle, jako by cítil úlevu, že konečně vyjevil své tajemství. „Byly mi teprve tři, když jsem k tomu přišel. Během jednoho z četných opileckých záchvatů vzteku po mně Morzan hodil meč, když jsem běžel kolem. Rozsekl mi záda právě tím mečem, který teď držíš v ruce - jedinou věcí, kterou jsem čekal, že mi odkáže, kdyby ho však Brom neukradl jeho mrtvole. Asi jsem měl štěstí - nablízku byl léčitel a zachránil mi život. Musíš pochopit že nemám v lásce Království ani krále. Vůbec jim nejsem oddaný a ani tobě nechci nijak ublížit!“ Jeho obhajoba byla zoufalá téměř zběsile.
Eragon stísněně pustil rukojeť Zar’rocu. „Pak tedy tvého otce,“ řekl váhavě, „zabil...“
„Ano, Brom,“ doplnil Murtagh. Lhostejně si znovu navlékl tuniku.
Za nimi se najednou rozezněl roh a Eragon vykřikl: „Rychle pryč!“ Murtagh s očima upřenýma přímo před sebe přitáhl koním uzdy a přiměl je ke znavenému cvalu; Arya bezvládně nadskakovala v sedle Sněžného bleska. Safira zůstala Eragonovi po boku a díky svým dlouhým nohám s nimi snadno držela tempo. V korytě řeky by se ti lépe utíkalo, řekl jí, když si prorážela cestu hustou sítí větví.
Nenechám tě s ním o samotě.
Eragon byl vděčný za její ochranu. Morzanův syn! Mezi skoky křikl: „Tvůj příběh zní neuvěřitelně. Jak mám vědět, že nelžeš?“
„Proč bych lhal?“
„Mohl bys být...“
Murtagh ho rychle přerušil. „Teď ti nemůžu nic dokázat. Zůstaň si na pochybách, když myslíš. Ale až dorazíme k Vardenům, ti mě jistě brzy poznají.“
„Musím to vědět,“ naléhal Eragon. „Sloužíš Království?“
„Ne. A i kdyby, čeho bych dosáhl tím, že s tebou cestuji? Kdybych tě chtěl zajmout nebo zabít, byl bych tě nechal ve vězení.“ Murtagh zakolísal, když přeskakoval spadlý kmen.
„Mohl bys dovést urgaly k Vardenům.“
„Ale,“ řekl Murtagh stručně, „proč jsem tedy stále s tebou? Teď už vím, kde jsou Vardenové. Jaký bych mohl mít důvod se jim vzdát? Kdybych je chtěl napadnout, otočil bych se a přidal se k urgalům.“
„Možná jsi vrah,“ prohlásil otevřeně Eragon.
„Možná. Teď opravdu nemáš jistotu, co?“
Safiro? zeptal se prostě Eragon.
Její ocas mu prosvištěl nad hlavou. Pokud by ti chtěl ublížit, mohl to udělat už dávno.
Eragona švihla do krku větev, až se mu na kůži objevil krvavý šrám. Zvuk vodopádu zesiloval. Chci, abys Murtagha pečlivě hlídala, až se dostaneme k Vardenům. Možná udělá nějakou hloupost a já nechci, aby ho nešťastnou náhodou zabili.
Udělám, co budu moci, slíbila, když si prorážela cestu mezi dvěma stromy, až z nich létala kůra. Za nimi se znovu rozezněl roh. Eragon se ohlédl přes rameno a čekal, kdy se urgalové vyřítí ze tmy. Vodopád před nimi tlumeně hučel a přehlušoval zvuky noci.
Les skončil a Murtagh přitáhl koně, aby zastavili. Stáli na oblázkové pláži přímo vlevo od ústí Medvědí řeky. Údolí zaplňovalo hluboké jezero Kóstha-mérna, které se rozprostíralo přímo před nimi. Voda se třpytila v mihotavém svitu hvězd. Vinou strmých stěn hor se dalo kolem jezera projít jen po úzkém pásu pobřeží; cestičky na obou březích nebyly širší než pár stop. Na druhém konci jezera se z černé skály do zpěněných vln valila široká vodní stěna.
„Jdeme k tomu vodopádu?“ zeptal se bezvýrazně Murtagh.
„Ano.“ Eragon se ujal vedení a opatrně postupoval po levém břehu. Kameny pod nohama byly vlhké a kluzké. Mezi strmou stěnou údolí a jezerem nebylo pro Safiru dost místa; musela jít částečně vodou.
Když byli v půli cesty k vodopádu, Murtagh vykřikl: „Urgalové!“
Eragon se rychle otočil, až za ním odlétly kameny. Na břehu Kóstha-mérny, kde stáli jen před pár okamžiky, se z lesa vyrojily mohutné postavy. Urgalové se shromáždili před jezerem. Jeden z nich ukázal na Safiru; přes jezero se nesly hrdelní hlasy. Houf se okamžitě rozdělil a vyrazil po obou březích, takže Eragonovi a Murtaghovi zatarasil únikovou cestu. Vzhledem k úzkému břehu museli obrovští Kullové postupovat v řadě za sebou.
„Utíkejte!“ zvolal Murtagh, vytasil meč a plácl koně do boku. Safira se bez varování vznesla a stočila se zpátky k urgalům.
Ne! vykřikl Eragon celou svojí myslí. Vrať se! Ale ona nedbala na jeho naléhavou výzvu a pokračovala dál. S mučivým úsilím od ní odtrhl pohled, vrhl se vpřed a vytrhl Zar’roc z pochvy.
Safira se se zuřivým řevem prudce snesla k urgalům. Pokusili se rozprchnout, ale byli uvězněni horským úbočím. Chytila do drápů ječícího Kulla, vynesla ho do vzduchu a trhala ho svými tesáky. Němé tělo se o chvíli později zřítilo do jezera bez ruky a bez nohy.
Ostatní Kullové však neohroženě pokračovali dál podél Kóstha-mérny. Safiře se z nozder divoce valil kouř a znovu se k nim snesla. Když směrem k ní vystřelilo mračno černých šípů, stočila se a převrátila. Většina z nich se odrazila od jejích šupinatých boků a nezanechala víc než škrábance, ale zařvala bolestí, když jí několik šípů propíchlo křídla.
Eragon s ní byl natolik propojený, že ucítil ostrou bodavou bolest v pažích a musel se ovládnout, aby jí neběžel na pomoc. Krev v žilách mu tuhla strachem, když viděl, jak se za nimi řady urgalů uzavírají. Rozběhl se ještě rychleji, ale jeho svaly byly příliš unavené a kameny pod jeho nohama byly příliš kluzké.
Safira se pak s hlasitým šplouchnutím vrhla do Kóstha-mérny. Celá se ponořila, až se na jezeře udělaly vlny. Urgalové neklidně pozorovali temnou vodu, která jim šplouchala u nohou. Jeden z nich zavrčel něco nesrozumitelného a strčil oštěp do jezera.
Voda se rozstříkla a z hlubin vystřelila Safiřina hlava. Pevně chytila oštěp do čelistí, divokým škubnutím ho vytrhla Kullovi z rukou a zlomila ho jako větvičku. Než se stačila zmocnit samotného urgala, jeho společníci do ní začali zabodávat oštěpy, až jí z čumáku tekla krev.
Safira ucukla zpátky, vztekle zasyčela a práskla ocasem do vody. S oštěpem stále namířeným proti Safiře se vůdce Kullů pokusil projít kolem ní, ale zarazil se, protože mu chňapla po nohou. Držela ho v zajetí a zástup urgalů musel zastavit. Mezitím se skupina Kullů na druhém břehu jezera kvapem blížila k vodopádu.
Mám je v pasti, řekla stručně Eragonovi, ale pospěš si - neudržím je tu dlouho. Lukostřelci na pobřeží už na ni skoro zamířili. Eragon se soustředil na to, aby utíkal rychleji, ale smekl se pod ním kámen a on škobrtl a málem upadl. Murtaghova silná paže ho zachytila a tak ruku v ruce pokračovali a výkřiky poháněli koně kupředu.
Už byli skoro u vodopádu. Voda s ohlušujícím rámusem dopadala do jezera jako lavina. Ze srázu se řítila bílá vodní stěna, jež bičovala skaliska pod sebou tak zběsile, že se rozstřikovala v mlžný opar, který jim rosil tváře. Čtyři metry od burácející clony se pláž stáčela a vytvářela prostor k pohybu.
Safira zařvala, když ji urgalský oštěp škrábl přes zadek, a musela se opět stáhnout pod vodu. Jakmile se jí urgalové zbavili, vyrazili dlouhými skoky kupředu. Byli už jen několik set stop od nich. „Co teď budeme dělat?“ zeptal se chladně Murtagh.
„Nevím. Nech mě přemýšlet!“ vykřikl Eragon. Snažil se upamatovat na Aryiny pokyny a pak přelétl pohledem okolí, dokud nenašel kámen veliký jako jablko, popadl ho, zabouchal s ním na skálu vedle vodopádu a vykřikl: „Aí varden abr du Šrur’tugals gata vanta!“
Jenže se nic nestalo.
Zkusil to znovu a tentokrát křičel hlasitěji, ale jen si sedřel ruku. Zoufale se obrátil k Murtaghovi. „Jsme v pas...“ Jeho slova přerušila Safira, která vyskočila z jezera a postříkala je ledovou vodou. Dosedla na pláž a přikrčila se, připravená k boji.
Koně divoce couvli zpátky a snažili se někam utéct. Eragon se s nimi v duchu spojil, aby je zklidnil. Za tebou! křikla na něj Safira. Otočil se a zahlédl, jak se k nim s těžkým oštěpem, zdviženým vysoko nad hlavou, řítí vůdce urgalů. Takhle zblízka byl Kull vysoký jako menší obr a jeho končetiny byly silné jako kmeny stromů.
Murtagh se napřáhl a mrštil po něm neuvěřitelnou rychlostí meč. Dlouhá zbraň se jednou otočila ve vzduchu a s tlumeným křupnutím se zabodla Kullovi do prsou. Obrovský urgal se svalil na zem s přidušeným chroptěním. Než mohl zaútočit další Kull, Murtagh uháněl vpřed a vytrhl prvnímu meč z těla.
Eragon zdvihl dlaň a vykřikl: „Jierda theirra kalfis!“ Mezi skalami se rozezněl ostrý praskot. Dvacet běžících urgalů sletělo do Kóstha-mérny; naříkali a drželi si nohy v místech, kde jim vyčnívaly polámané kosti. Zbytek urgalů však tempo nijak nezpomalil a pospíchal přes zhroucená těla svých spolubojovníků. Eragon se snažil přemoci vyčerpání a opřel se o Safiru.
Těsně kolem nich proletěla sprška šípů, které ve tmě vůbec nebyly vidět, a zastavila se o skálu. Eragon s Murtaghem se skrčili a zakrývali si hlavy. Safira je s tichým zavrčením přeskočila, aby je i koně ochránila obrněnými boky. Ozvalo se sborové cinkání, když se od jejích šupin odrazila další řádka šípů.
„Co teď?“ vykřikl Murtagh. Skála se stále neotevírala. „Tady nemůžeme zůstat!“
Eragon uslyšel, jak Safira zavrčela, když ji šíp zasáhl okraj křídla a protrhl jeho tenkou blánu. Divoce se rozhlížel a snažil se pochopit, proč Aryiny pokyny nefungují. „Nevím! Měli bychom tu být správně!“
„Proč se nezeptáš elfky, abychom se ujistili?“ naléhal Murtagh. Upustil meč, vyndal z Tornakovy brašny svůj luk a hbitě vypustil šíp mezerou mezi ostny na Safiřině hřbetě. V okamžení se jeden urgal skácel do vody.
„Teď? Sotva se drží při životě! Kde by vzala energii, aby vůbec něco řekla?“
„Já nevím,“ vykřikl Murtagh. „Ale raději bys měl něco vymyslet, protože celé armádě neodoláme!“
Eragone, zabručela naléhavě Safira.
Co je?!
Jsme na špatné straně jezera! Sledovala jsem tvým prostřednictvím Aryiny vzpomínky a právě jsem si uvědomila, že nejsme na správném místě. Přitiskla si hlavu k trupu, aby se skryla před další smrští šípů. Bolestí prudce švihla ocasem, když ji několik šípů zasáhlo. Tohle nevydržím! Roztrhají mě na kousky!
Eragon vrazil Zar’roc do pochvy a zvolal: „Vardenové jsou na druhé straně jezera. Musíme projít vodopádem!“ S hrůzou zjistil, že urgalové na druhé straně Kóstha-mérny k vodopádům už skoro doběhli.
Murtagh rychle pohlédl na prudký příval vody, který jim stál v cestě. „I kdybychom se sami udrželi na nohou, nikdy přes něj nedostaneme koně.“
„Přesvědčím je, aby šli za námi,“ křikl Eragon. „A Safira může nést Aryu.“ Výkřiky a řev urgalů znervóznily Sněžného bleska, takže vztekle odfrkoval. Elfka mu visela na zádech a neměla ani tušení o hrozícím nebezpečí.
Murtagh pokrčil rameny. „Je to lepší než se nechat rozsekat na kusy.“ Rychle odřízl Aryu ze sedla Sněžného bleska a Eragon ji jen taktak zachytil, aby nesklouzla na zem.
Jsem připravená, řekla Safira a trochu se nadzvedla. Blížící se urgalové zaváhali, protože si nebyli jistí, co chtějí udělat.
„Teď!“ vykřikl Eragon. Vyzdvihli s Murtaghem Aryu na Safiru a upevnili jí nohy do řemínků v sedle. Jakmile byli hotovi, Safira máchla křídly a vznesla se nad jezero. Když urgalové viděli, jak jim utíká, spustili řev. Od břicha se jí odrážely další šípy. Kullové na druhém břehu zdvojnásobili tempo, aby dorazili k vodopádu dřív, než přistane.
Eragon se dotkl svojí myslí vyplašených myšlenek koní. S pomocí starověkého jazyka jim řekl, že pokud neproplavou pod vodopádem, urgalové je zabijí a snědí. I když mu nerozuměli vše, základní smysl jeho slov byl zcela zřejmý.
Sněžný blesk s Tornakem pohodili hlavami a vrhli se do burácejícího přívalu vod. Když se jim voda začala valit na záda, řehtali, házeli sebou a snažili se udržet nad hladinou. Murtagh zasunul meč do pochvy a skočil za nimi; hlava mu zmizela pod zpěněnou hladinou, a když se po chvíli vynořil, plival vodu.
Urgalové už byli těsně za Eragonem; slyšel, jak jejich nohy těžce dopadají na štěrk. S divokým bojovým výkřikem skočil za Murtaghem a zavřel oči těsně předtím, než se ponořil do studené vody.
Nesmírná síla vodopádu ho bičovala do ramenou s neúnavnou intenzitou. Uši mu naplnilo tupé burácení vody. Strhlo ho to pod hladinu, kde se koleny otřel o kamenité dno jezera. Vší silou se odrazil a na chvíli se znovu vynořil z vody. Než se však stačil nadechnout vzduchu, mocný příval ho znovu stlačil pod hladinu.
Viděl jen bílé šmouhy, jak se kolem něj vzdouvala pěna. Zoufale se snažil dostat na hladinu a zbavit se palčivé bolesti v plicích, ale vystoupal jen pár stop a vodopád jej znovu srazil zpátky. Zmocnila se ho panika, házel nohama a rukama v neúnavném souboji s vodním živlem. Zar’roc a promáčené šaty ho táhly zpátky ke dnu; nedokázal ani vyslovit starověká slova, která by ho zachránila.
Najednou ho na zádech chytla za tuniku silná ruka a táhla ho vodou. Jeho zachránce se prodíral jezerem krátkými mocnými záběry; Eragon doufal, že je to Murtagh a ne nějaký urgal. Vynořili se nad hladinu a vyškrábali se na oblázkovou pláž. Eragon se silně třásl po celém těle.
Vpravo od něj propukla nějaká rvačka a on se prudce otočil, protože čekal útok urgalů. Netvoři na protějším břehu jen před pár okamžiky ještě stáli, ale teď se káceli pod přívalem šípů vylétajících z otvorů v okolních skalách. Desítky urgalů už plavaly ve vodě břichem vzhůru prošpikované šípy. Ti na Eragonově břehu na tom byli podobně. Ani jedna skupina se nedokázala dostat z nechráněné pozice, protože se najednou za nimi v místech, kde se jezero stýkalo s horskými svahy, objevily řady bojovníků. Jediné, co bránilo nejbližším Kullům zaútočit na Eragona, byl nepřetržitý proud šípů - neviditelní lukostřelci byli očividně odhodlaní držet urgaly pod kontrolou.
Vtom se vedle Eragona ozval chraplavý hlas: „Akh Guntéraz dorzâda! Co jste chtěli dělat? Byli byste se utopili!“ Eragon sebou překvapeně trhl. Vedle něj nestál Murtagh, ale maličký mužík, který mu sahal sotva po lokty.
Trpaslík si soustředěně ždímal vodu z dlouhého plnovousu. Měl silnou hruď a na sobě drátěnou košili ustřiženou u ramenou, kde odkrývala svalnaté paže. U širokého koženého opasku kolem beder mu visela válečná sekera. Na hlavě měl pevně posazenou pokovanou čapku z hovězí kůže, nesoucí symbol kladiva obklopeného dvanácti hvězdami. Dokonce i s čapkou měřil stěží čtyři stopy. S velkým zájmem sledoval boj a podotkl: „Barzul, ale stejně bych se k nim rád přidal!“
Trpaslík! Eragon vytasil Zar’roc a hledal Safiru s Murtaghem. Ve skále se otevřely dvoje dvanáct stop tlusté dveře a odkryly široký a skoro třicet stop vysoký tunel, který se zavrtával do tajemných hlubin hory. Řada lamp bez plamene naplňovala chodbu bledým safírově modrým světlem, které se teď rozlévalo po jezeře.
Safira s Murtaghem stáli před chodbou, obklopeni davem sveřepých mužů a trpaslíků. Murtaghovi po boku stál holohlavý bezvousý muž ve fialovozlatém hávu. Byl vyšší než ostatní lidé - a držel Murtaghovi pod krkem dýku.
Eragon už chtěl sáhnout po kouzle, ale ten muž zvolal ostrým, nebezpečným hlasem: „Stůj! Jestli použiješ kouzlo, zabiji tvého milého přítele, který byl tak laskavý a zmínil se, že jsi Jezdec. Nemysli si, že nepoznám, když se budeš chystat kouzlit. Přede mnou nic neutajíš.“ Eragon chtěl něco říci, ale muž zavrčel a přitiskl dýku pevněji k Murtaghovu hrdlu. „Nic takového! Pokud řekneš nebo uděláš cokoli, oč tě nepožádám, zemře. Teď všichni dovnitř!“ Zacouval do tunelu, Murtagha táhl s sebou a nespouštěl oči z Eragona.
Safiro, co mám dělat? zeptal se Eragon rychle, když muži a trpaslíci vyrazili za Murtaghovým únoscem a vedli s sebou i koně.
Jdi s nimi, poradila mu, a doufej, že nás nechají naživu. Také ona vstoupila do chodby a vyvolávala neklidné pohledy všech kolem. Eragon ji neochotně následoval a uvědomil se, že se na něj upírají zraky válečníků. Jeho zachránce, trpaslík, šel vedle něj s rukou na topůrku válečné sekery.
Když se Eragon naprosto vyčerpaný vpotácel do nitra hory, kamenné dveře se za nimi téměř neslyšně zavřely. Ohlédl se. Tam, kde ještě před chvílí zel obrovský otvor, uviděl jednolitou stěnu. Byli uvnitř uvězněni. Ale snad zde budou ve větším bezpečí.
2024 ©