Jediný důvod, proč garáž nebyla nacpaná vlkodlaky, byl, že se
zvěst o souboji ještě ncroznesla.
Namísto třiceti nás tu bylo jenom osmnáct, když nepočítám
Sama, který ke smečce nepatřil. Ale musela jsem se neustále rozhlížet
a počítat, protože se mi zdálo, že je nás tu míň lidí. Většinu soubojů
o dominanci provází stejně jako box nebo wrestling pošťuchování,
výskot, posměšky a sázky, l ady ale panovalo strašidelné ticho
a jen jedna osoba se pohybovala.
Paul běhal na místě po straně žíněnky a každých deset nebo patnáct
vteřin se zastavil, aby se protáhl nebo si cvičně zaboxoval. Byl
vysoký a měl blond vlasy a krátký rusý plnovous. Pleť měl bledou
a pihovatou jako většina zrzavých lidí. Tváře mu zrudly vzrušením
z nadcházejícího souboje. Stejně jako Adam měl 11a sobě jen kalhoty
kimona.
Žádná tradice nenařizuje, že souboje o dominanci musí probíhat
v lidské podobě. Je lo ale běžné, protože v souboji lak jde víc o dovednost
a sílu. Kdy/ jste vy/brojení zuby a drápy, muže šťastný zásah
vyřadit i zkušenějšího soupeře.
Na opačně straně žíněnky, naproti Paulovi, zaujal Adam postoj
v podřepu, hlavu měl skloněnou, oči zavřené a ramena uvolněná.
Z tváře mu zmizely všechny známky bolesti, než ale došel z domu
dodoja, nedokázal se zbavit ztuhlosti, kterou v něm bolest vyvolala.
I kdyby se mu to však podařilo, jen idiot by si při pohledu na popraskané
strupy na nohou a rukou neuvědomil, že je v průšvihu.
I přes vážnost svých zranění se měl jako alfa uzdravovat rychleji.
Jistě, zranění vlkodlaků, a dokonce i jednoho v lkodlaka, se hojí různě
rychle s ohledem na spoustu věcí. Možná na tom byl hůř, než dal
najevo, anebo problémy ve smečce narušily jeho léčivé schopnosti.
Snažila jsem se netvářit ustaraně.
S Jesse jsme měly přístup až k okraji žíněnky na Adamově straně
na místo tradičně vyhrazené rodině alfy, nebylo ale nejmoudřejší
být tu, žádná / nás by se totiž nedokázala rozumné bránit, kdyby se
boj přenesl mimo žíněnky. Sam stál vedle Jesse a Warren pak mezi
námi, asi aby bojovníkům zabránil ublížit nám.
Adam neměl hodinky, ale přesně ve chvíli, kdy hodiny na stěně
ukázaly devět třicet, zvedl hlavu, otevřel oči a kývl na Darryla.
Vlci si na řečnění nepotrpí. Darryl zamířil doprostřed žíněnky.
„Paul se rozhodl vyzvat našeho alfu na souboj," oznámil stroze, stáhl
rty a pokračoval: „Vyhnul se formalitám a neoznámil výzvu marokovi."
Nikdo nic neřekl ani se nezatvářil překvapeně. Všichni věděli, co
Paul udělal.
Existovala malá naděje, že marok zhodnotí neuspořádané vztahy
ve smečce a uzná, že Paul neměl na vybranou a musel alfu vyzvat.
Šance, že by marok Paula nezabil, by ale byla větší, kdyby Adam nebyl
zraněný. Jenže Paul byl asi přesvědčen, že je v právu a že o tom
maroka přesvědčí.
No, asi to bylo možné. Ale nemyslela jsem si, že si Paul uvědomuje,
jak nepravděpodobné to je. Pokud jsem věděla, nikdy se s marokem
osobně nesetkal. Henry, který maroka znal, ho asi přesvědčil,
že všechno dobře dopadne. Lidé jako Henry dokáží ostatní přesvědčit
o čemkoli.
Darryl se rozhlédl po přihlížejících. „Mým úkolem je postarat se
o to, abyste se drželi stranou. Pokud vás budu muset zabít, abych zajistil
férovost souboje, udělám to. Jasné?"
„Promiňte," ozvala se Mary Jo.
Měřila sotva metr padesát, proto jsem si nevšimla, že vstoupila na
žíněnku a postavila se před Darryla.
„Vyzývám Paula," řekla.
To už pořádný rozruch způsobilo. Rozlehlo se hlasité vytí, jak garáž
plná vlkodlaků zaěala protestovat ženy se soubojů neúčastní.
Darryl zvedl ruku a postupně se rozhostilo ticho.
„V hierarchii stojím do tří míst od něj," řekla. Oči řádně klopila
k Darrylovým nohám, ale obličej měla zvednutý. „Mám právo bojovat
s ním o možnost vyzvat na souboj alfu."
Zírala jsem na ni. Něco podobného jsem od Mary Jo, která dovolila,
aby fae podpálili můj dům, i když měla stát na stráži, nečekala.
„Nestojíš tři místa od něj," zavrčel Darryl.
Zvedla ruku. „Paul," řekla a zvedla jeden prst. „Henry." Druhý
prst. „George a já."
Měla pravdu. Přesně tam bych ji umístila.
„Jsi žena bez druha," řekl Darryl. „Stojíš na žebříčku úplně dole.
Po Georgovi následuje Alec."
„Aleku," zavolala, aniž by se odvrátila od Darryla. „Kdo je dominantnější,
ty nebo já?"
Alec obešel ostatní vlky a pohlédl na ni, pak na Paula. Pochopila
jsem, co chce říct, a Darryl se začal uvolňovat. Všimla jsem si, že
Adam hledí na Mary Jo s překvapenou úctou.
Alec otevřel ústa, pak zaváhal. „Poznali byste, kdybych lhal,"
řekl. Zvedl ruce na znamení, že se vzdává. „Doufám, že víš, co děláš,
Mary Jo." Zadíval se Darrylovi do očí a řekl: „Mary Jo stojí nade
mnou."
A rozpoutal se chaos. Paul se postavil před Darryla a vztekal se.
Patřil k několika málo lidem ve smečce, kteří byli dost vysocí na to,
aby mohli hledět Darrylovi z očí do očí. Kdyby ostatní nedělali lakový
rámus, slyšela bych, co říká ale uhádla jsem to. Paul měl Mary
Jo rád. Nechtěl ji zabít.
Mary Jo tam jen stála; stejně jako Adam tvořila mezi povykují-
čími vlkodlaky oázu klidu. Byla malá, ale každičký gram její váhy
tvořily svaly. Byla houževnatá, rychlá a mrštná. Nebyla jsem si tak
jistá jako Paul, že prohraje nechtěla bych s ní bojovat. Kdyby
vyhrála, mohla by se Adamovi vzdát. Kdyby se rozhodla bojovat
o čemž jsem pochybovala vstupovala by do souboje unavená
a možná i zraněná.
Pak jsem si ale vzpomněla na to, jak ji Henry odhodil na kuchyňský
pult. Když na něj dopadla, zlámala si nebo naštípla žebra.
A přestože to na ní nebylo znát, neměla dost času uzdravit se. Nikdo
až na alfu za úplňku se nedokázal uzdravit tak rychle.
„Dost," zařval Warren nečekaně a jeho hlas práskl nad křičícími
hlasy jako výstřel.
Darryl se otočil k Mary Jo a řekl: „Ne."
„Není to tvoje rozhodnutí," informovala ho. „Adame?"
„Mám problém," řekl. „Spravedlnost vyžaduje, abych se rozhodnutí
vzdal, protože nejsem nestranný. Proto nechám ve jménu
spravedlnosti rozhodnout tři lidi za sebou Mercy, Darryla a Auriel."
Podíval se na mě.
Věděla jsem, co chci říct. Auriel se pravděpodobně postaví na stranu
Mary Jo - a Darrylův názor už jsme znali. I kdyby Mary Jo prohrála,
pomohlo by to Adamovi. Rozhlédla jsem se po vlcích a z tváří
mnoha z nich jsem vyčetla odpor - taky si to spočítali a vůbec se
jim nelíbilo, že se mám na rozhodnutí podílet.
Našla jsem ale kličku.
„Připadá mi, že máme další problém," řekla jsem. „Pokud se
shodneme na tom, že Mary Jo může bojovat, protože stojí v hierarchii
do tří míst od Paula, pak já prohlašuji, že Paul nestojí do tří míst
od Adama." Stejné jako Mary Jo jsem zvedla ruku. „Adam, pak já."
Zvedla jsem prst. „Darryl, Auriel a Warren."
„Pak Honey," řekl Warren a pousmál se. „A pak teprve Paul."
Paul zavrčel. „Už výzvu přijal. To má přednost."
Podívala jsem se na Adama.
„Hezký pokus," řekl mi. „Ale souhlasím s Paulem."
„A oficiální pravidla," řekl Ben nabručeně, „která jsem se musel
naučit zatraceně nazpaměť\ než mě do smečky přijali, říkají, že výzva se smí vznést, cituji, do tří mužů. Důležité je slovo
muži"
„Takže Mary Jo bojovat nemůže," řekl Paul s ulehčeným úsměvem.
„Není muž."
„Výzva Mary Jo stále platí," poukázala jsem. „V hierarchii stojí
do tří mužů od tebe. Zmiňují pravidla někde, že vyzyvatel může
být jedině muž?" Kýle mi jednou řekl, že být dobrým právníkem
znamená neklást svědkovi otázky, na které neznáte odpověď.
Věděla jsem, co pravidla říkají, ale bude to znít lépe, když to řekne
někdo jiný.
„Ne," odpověděl Ben.
Udělala jsem, co jsem mohla. Pod Adamovým tichým nátlakem
jsem pohlédla na Mary Jo a řekla: „Stejné jako Adam jsem příliš zaujatá."
„Mercy," zašeptala Jesse prudce. „Co to děláš?" Poplácala jsem ji
po ruce, kterou mč vzala za zápěstí.
„Takže rozhodnou Darryl, Auriel a Warren," řekl Adam.
Mé pouto s Adamem opět víceméně fungovalo, proto jsem věděla,
že věří, že kdybych se na rozhodnutí podílela, jen by to přispělo
k dalším svárům. Což byl další hloupý důsledek přijetí kojota do vlčí
smečky - mělo tu přece jít o právo Mary Jo na výzvu bez ohledu na
pohlaví. Rozhodla jsem se, že má pravdu.
„Ve smečce máme jen tři ženy," prohlásil Darryl. Neřekla bych,
že na mě zapomněl, spíše mínil tři vlkodlačice než ženy všeobecně.
„Což je typické pro všechny smečky. Většina vlkodlaků zemře
do deseti let od proměny, ale u vlčic je ta doba skoro dvakrát delší,
protože nebojují s muži o dominanci. A přesto je jich tak málo.
Jste pro nás příliš vzácné, než abychom vám dovolili podobně riskovat."
Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že nemluví s celou smečkou, nýbrž
se svojí družkou.
Auriel si založila paže na hrudi. „Dávalo by to smysl, kdyby ženy
byly důležité pro přežití druhu. Ale my nejsme. Nemůžeme rodit dčti
proto nejsme pro smečku o nic důležitější než kdokoli jiný."
Znělo to jako stará hádka.
„Hlasuji ne," řekl Darryl a zacvakal zuby.
„Hlasuji ano," odpověděla Auriel chladně.
„Zpropadeně," řekl Warren. „To se mám ještě ke všemu zaplést do
manželské hádky?"
„Je to na tobě," řekla Auriel ponuře.
„K čertu," řekl Warren, „to je mi polízanice. Mary Jo?"
„Ano?"
„Víš to jistě, drahoušku?"
Zdálo se mi, jako by celá smečka zatajila dech.
„Je to moje vina," řekla mu. „Adama zranili, smečka je vzhůru
nohama. Nemůžu za všechno, ale ani jsem to nezastavila. Asi je načase,
abych s tím něco udělala, nemyslíš? Abych se to pokusila napravit?"
Warren na ni hleděl a já viděla, jak mu očima prokmitl vlk. „Dobrá.
Dobrá. Jdi a bojuj s ním, Mary Jo a raději vyhraj. Slyšíš?"
Kývla. „Udělám, co budu moct."
„Udělej víc," zabručel.
„Mary Jo." Paulův hlas zněl žalostně. „Nechci ti ublížit, ženská."
Skopla si boty a začala si stahovat ponožky. „Takže se vzdáváš?"
zeptala se a zůstala stát na jedné noze.
Zíral na ni a tělo se mu napjalo sílícím vztekem. „Nastavil jsem
pro tebe krk," řekl.
Kývla. „Ano. A bylo ode mě špatné, že jsem tě o to žádala."
Odhodila stranou druhou ponožku a pohlédla na něj. „Ale Henry
nás oba využil, aby zničil naši smečku. Dovolíš, aby mu to prošlo?"
V garáži se rozhostilo naprosté ticho. Nebyla jsem si jistá, jestli
někdo vůbec dýchá. Henryho jméno všechny šokovalo. Otočili
se k němu. Opíral se o stěnu mezi garážovými vraty, tak daleko od
Adamovy strany žíněnky, jak jen to šlo.
Paul na něj taky pohlédl. Na okamžik jsem si myslela, že to zabere.
„Dovolíš nějaké holce, aby tě tahala za ocas jako mě?" řekl Henry
nešťastně. „Chce Adama a je ochotná zbavit se nás obou, aby ho dostala."
Bylo to mistrné představení a Paul mu ho sežral i s navijákem.
„K čertu s tebou," řekl jí Paul. „K čertu s tebou, Mary Jo. Přijímám
tvoji výzvu." Podíval se na Adama. „Budeš muset počkat. Asi si dám
napřed zákusek."
Odešel na opačnou stranu žínčnky a postavil se vedle Henryho.
Mary Jo zamířila k Adamovi.
„Přijímám tvé odškodnění," řekl. „Pamatuj, že bojuje srdcem, ne
hlavou."
„A pohybuje se pomaleji doleva než doprava," přitakala.
Adam od ní poodstoupil. Při chůzi přes bílou žíněnku na ní nechal
krvavé stopy. Krev byla lepší než žlutý hnis, že?
„Dobrá práce," zamumlal, když se ke mně připojil. „Děkuji. Nebyl
jsem si jistý, jestli mč slyšíš, nebo ne."
Warren uvolnil Adamovi místo mezi Jesse a mnou a postavil se
vedle Jesse z opačné strany. Sam se přesunul ke mně a s povzdychem
si lehl na betonovou podlahu.
„Uvidím, jestli mi budeš blahopřát, až ji zabije," řekla jsem velice
tiše. Řekla bych mu o tom, že má zraněná žebra, ale obávala jsem
se, že mč uslyší nesprávná osoba a dozví se to Paul. I lenry to samozřejmě
věděl... ale nějak jsem si nemyslela, že by Paulovi prozradil,
co Mary Jo udělal. Paul by to nepochopil a Henry byl dost chytrý
na to, aby to věděl.
Mary Jo zaujala stejnou pozici jako Adam, čelem k Paulovi, který
k ní stál zády.
„Výzva byla předložena a přijata," řekl Darryl. „Boj na život a na
smrt s tím, že vítěz může přijmout kapitulaci poraženého."
„Souhlasím," řekla Mary Jo.
„Ano," řekl Paul.
Mary Jo byla rychlejší a lépe vycvičená. Ale její údery nebyly tak
tvrdé. Kdyby byli s Paulem přibližně stejně vysocí, místo aby měřil
přes metr devadesát, měla by docela dobrou šanci. Ale byl o víc
než třicet centimetrů vyšší a měl tedy i delší dosah. Z jeho souboje
s Warrenem jsem si pamatovala, že je na tak vysokého muže překvapivě
rychlý.
Nakonec se mu podařilo zasáhnout ji pěstí do ramene a srazil ji na
zem, jako by ji praštil kladivem.
„Vzdej se," řekl.
Vrazila mu chodidla mezi nohy a rozkopla je. Pak se jako opice
překulila mezi jeho nohama, vyskočila a udeřila ho loktem do ledvin.
Kopnutím zezadu do kolene ho skoro povalila na zem, ale vzpamatoval
se.
„Jdi k čertu," procedila skrz zuby, když se od nčj dostatečně vzdálila.
„Přestaň ji šetřit," řekl Darryl těžce. „Je to boj na život a na smrt,
Paule. Když bude moct, zabije tě. Přijal jsi její výzvu, tak jí prokaž
úctu a bojuj doopravdy."
„Správně," řekl Adam.
Paul bezhlesně zavrčel, ustoupil k okraji kruhu, zvedl paže do vysokého
bloku, ruce zaťal do volných pěstí a nohy postavil kolmo
k sobě, čímž ji doslova vyzýval k útoku na trup.
Podobná lest měla ale jeden problém. Kdyby Mary Jo udeřila
správně, mohla ji proměnit ve velkou chybu. Popadla jsem
Adama za ruku a snažila se mu nezarývat nehty do kůže. Byl celý
napjatý a mumlal: „Dávej pozor, dávej pozor. Je rychlejší, než
vypadá."
Mary Jo zamířila pomalu doleva, pak doprava a Paul se lehce
otáčel, aby k ní stál neustále čelem. Přesunula váhu doprava - pak
ale bleskurychle vyrazila doleva, zaútočila. Přidřepla a provedla
dlouhý výpad, který připomínal útok šermíře. Její pěst se proměnila
v rozmazanou šmouhu, jak přesunula bok a rameno do jedné linie
a udeřila jako kopím. Byl to dokonalý útok provedený s nadlidskou
rychlostí.
Paul se ale plynule otočil a její pěst ho tak sotva škrábla do břicha
a udeřila do prázdného vzduchu. Nato ji praštil pěstmi jako kladivy
do nechráněných zad a srazil ji na žíněnku se zaduněním připomínajícím
vzdálené hřmění. Adam vedle mě zachroptěl, jako by sám cítil
zásah Paulových pěstí.
Mary Jo byla očividně omráčená. Ležela na břichu a slepě mžourala.
Ústa a hrdlo sejí pohybovaly jako rybě na suchu. Pak se dlouze,
roztřeseně nadechla a zaostřila. Jestli ji předtím žebra bolela, po
takové ráně musela být v agónii.
Každý rozumný člověk by poznal, že je po boji, a kapituloval by,
ona se ale pomalu škrábala na lokty a zvedala se ze žíněnky. Paul
zkroutil rty v neveselém úsměvu, když sledoval její snahu.
„Zůstaň dole," řekl jí. „Zůstaň dole. Vzdej se, zatraceně. Nechci
ti víc ublížit."
Podařilo sejí opřít se o lokty a zvedala se na kolena, když k ní
rychle přiskočil a hranou chodidla ji zasáhl zezadu do stehna a srazil
ji zpátky na žíněnku. Z hrdla sejí vydral krátký výkřik, ale trhnutím
se zvedla na kolena a vyskočila na nohy.
Její obrana byla příliš nízko, protože si pravý loket tiskla ke zraněným
žebrům. Pod loktem sejí pomalu šířila malá skvrna jasně rudé
krve. Cítili ji všichni vlci v místnosti i já. Obávala jsem se, že jí zlomené
žebro propíchlo plíci. Levou nohu měla zraněnou, proto zaujala
prostý postoj s většinou váhy na špičce pravé nohy. Stála na úplném
okraji kruhu, takže neměla kam ustoupit, na druhou stranu ji
Paul nemohl napadnout zezadu.
Paul se blížil pomalu a opatrně, jako dravec pronásledující zraněnou
kořist. Ale viděla jsem, jak se mračí na její žebra. Snažil se přijít
na to, jak si je zranila.
Pohyboval se doleva a doprava, nutil ji používat zraněnou nohu
a pozoroval ji s hlavou nakloněnou na stranu. Musel slyšet totéž co
já - slabé bublání selhávající plíce. Ústa měla otevřená, jak se snažila
nasát do sebe víc kyslíku.
Paul vykopl před sebe. Nebyl to elegantní manévr, nepoužil ale
ani všechnu sílu. Mary Jo udeřila oběma pažemi dolů a zpomalila
tak úder nasměrovaný na svoji zraněnou nohu, přesto odlétla dozadu
ze žíněnek.
Zachovala si rovnováhu, ale noha jí očividně k ničemu nebyla.
Moře rukou ji postrčilo, avšak nijak naléhavě, zpátky do kruhu, kde
na ni čekal Paul.
„To je v pořádku," řekl Adam. „Je to v pořádku. Vzdej se, Mary
Jo."
Mary Jo vypadala poraženě, když ale vstoupila do kruhu, znenadání
vykopla zraněnou nohou, jejíž prsty přitom napnula jako baletka.
Její výkop byl stejně prostý jako Paulův. Dopředu a vzhůru, nasměrovaný
mezi jeho nohy.
Pokusil se ho zablokovat, ale příliš pozdě. Ozvala se tupá rána
a Paulovi vylétl dech z plic. Rychle ucouvl, předklonil se, pěsti si
zkřížil před rozkrokem a všechny svaly v těle se mu napjaly nečekanou bolestí. Mary Jo ho následovala, i kdy/ jsem viděla, jak
ji to bolí. Využila toho, že si přestal dával pozor, a udeřila ho pěstí
do zátylku.
S dokonalou přesností zasáhla nervy. Dobrý úder, Mary Jo.
Kdyby nebyl vlkodlak, celé týdny by se mu blýskalo před očima
a zvonilo by mu v uších. Oči mu po vlčím způsobu zcsvčtlaly a paže
se mu zvláštně pohybovaly, jak se mu pod kůží začaly přesunovat
kosti. Paul potřásl hlavou ve snaze zbavit se následků zásahu. Kdyby
byla Mary Jo v lepším stavu, mohla v tu chvíli souboj ukončit.
Byla ale příliš pomalá. Narovnal se a s očividnou námahou zvedl
ruce zpátky do obranné pozice. Pak k ní pomalu, nesmiřitelně vyrazil
a prostou chůzí překonal vzdálenost, která je od sebe dělila.
Pravou pěstí se mu ohnala po krku, ale zablokoval úder pravou rukou,
levou jí zatlačil na loket, otočil ji a kolenem ji tvrdě nabral do
zraněných žeber. Přistála obličejem na žíněnce a kašlala krev. Paul ji
následoval a dosedl jí na ramena. Chytil ji za nohu a začal ji ohýbat
dozadu, až sejí záda prohnula v oblouku. Ozvalo se slabé praskání
a Mary Jo začala rukama zběsile škrábat po žíněnce, jak nad sebou
ztratila kontrolu a její vlk bojoval o přežití.
„Zatraceně" řekl. „Vzdej se. Nenuť mě, abych tě zabil."
Pohlédla jsem na Henryho. Ten bastard vše sledoval naprosto bez
emocí.
„Vzdej se," zařval Adam. „Mary Jo. Vzdej se."
Mary Jo udeřila dlaní dvakrát do žíněnky.
„Vzdává se," řekl Paul a pohlédl na Darryla.
„Paul vítězí," řekl Darryl. „Přijímáš její kapitulaci?"
„Ano, ano."
„Je po všem," prohlásil Darryl.
Paul vyskočil na nohy a přetočil ji. „Zdravotník," volal zoufale.
„Zdravotník."
Několik hlav se otočilo k Samovi. Zůstal na místě, ale doslova se
třásl touhou pomoct. Zavřel oči a nakonec se otočil k žíněnce zády.
Byl to Warren, kdo vyhrnul Mary Jo triko, zatímco Adam šel pro lékárničku.
Já chytila za ruku Jesse a obě jsme zůstaly na místě. Během několika
vteřin jsem přes dav neviděla, co se děje.
„Musíme vytáhnout žebro z plíce," řekl Adam napjaté a dodal:
„Úlomky prosté zahoď. Kosti znovu narostou." Ošetření je u vlkodlaků
v mnoha ohledech mnohem jednodušší - i když brutálnější -
než u lidí. „Podrž ji, Paule. Čím víc se bude vzpírat, tím víc to bude
bolet." Pak mnohem měkčeji zabroukal: „Vydrž to, zlato. Za několik
vteřin budeš moct zase dýchat."
„Já ji do žeber nepraštil," řekl Paul.
„Henry ji narazil na pult v kuchyni," řekla Auriel. „Tady.
Neupatlejte ji tou mastí celou. Naneste jen trochu kolem rány, aby
teflonová náplast přilnula, na třech stranách ji ale budete muset přilepit,
a to půjde lip na neumaštěné kůži."
Rozhostilo se ulehčené ticho, když to, co udělali, zabralo a Mary
Jo se dokázala nadechnout. Když už nebyla v ohrožení života, vlci
ustoupili a poskytli jí prostor.
K doju patřila i jednoduchá nosítka kovový rám potažený plátnem
a s rukojeťmi na koncích. Alec s Auriel na ně Mary Jo naložili
a odnesli ji do domu. Člověka by propíchnutá plíce sklátila na hodně
dlouho. Mary Jo ale postačí, když spořádá pár kil syrového masa
a během několika hodin, ne-li dřív, se jí plíce zacelí. Žebra se budou
hojit déle, ale za pár dní, nanejvýš za týden bude zase na nohách.
Nemusela si dělat starosti s infekcí, i když jí chyběly kusy žeber
a musela jí dorůst plíce.
Henry se ani nepohnul. Všimla jsem si, že po něm ostatní členové
smečky vrhají pohledy. A když začali opouštět žíněnku v přípravě
na poslední souboj, zůstal okolo Henryho volný prostor kde předtím
žádný nebyl.
Zatímco dva vlci utírali ze žíněnky krev, ustoupil Paul do svého
rohu a Adam do svého.
Nespouštěla jsem z Paula oči. Uder do nervů, klerý mu Mary Jo
zasadila...
Napřed jsem si myslela, že se z něj jednoduše oklepal; na svoji
stranu žíněnky se vrátil docela pevným krokem. Ale zatímco uklízeli
žíněnku, Paul pomalu třásl hlavou, mnul si ucho a vyhýbal se
místu, kam ho udeřila. Rychle mrkal a zdálo se, že má problém zaostřit.
Potom ale dlouze, vyrovnaně vydechl a soustředil se. Uklidnil se a začal hluboce a pravidelně dýchat. Stál jako socha a holá hruď se
mu slabč leskla potem. Nebyl na nčm ani gram tuku a vypadal, jako
by pózoval pro reklamu na Calvina Kleina nebo pro náborový plakát
americké armády.
Když byla mokrá místa na žínčnce víceméně suchá, vrátil se
Darryl zpátky do jejího středu.
„Paule, pořád chceš pokračovat ve výzvě?"
Podíval se na Henryho. „Uhodil jsi Mary Jo?"
Byl pořád vyvedený z míry? Nedokázala jsem to poznat.
„Byla to nehoda," řekl Henry. „Mercy řekla..." Pohlédl na mě.
„Víš, někdo tak křehký jako ty by se měl naučit držet jazyk za zuby,
ostatní by pak kvůli tobě nemuseli trpět."
„A lidé, kteří mohou ztratit tolik jako ty," opáčila jsem, „by se
měli naučit lépe ovládat." Jako urážka to za moc nestálo. Důležitější
ale bylo, aby moje odpověď byla rychlá, ne chytrá. Podívala jsem se
na Paula. „Mary Jo se postavila mezi mě a Henryho."
„A tys ji nechala bojovat?" zeptal se Paul nevěřícně. „Nenapadlo
tě, že to může být nebezpečné?"
„Boj na život a na smrt je nebezpečný," řekla jsem. „Věděla, že je
zraněná. Já věděla, že ji nechceš zabít."
Zíral na mě, pak pohlédl na Henryho a nakonec na Darryla a řekl:
„Ano. Skončeme to."
Darryl se mu napůl uklonil, sestoupil ze žíněnky a řekl: „Pánové,
začněte."
Začali pomalu.
Paula dělila od Adama většina doja, když mu vysekl pozdrav, který
jsem neznala; provedl ladné gesto rukama a předloktími, udělal
půlkrok vpřed a zase ustoupil. Vyrazil dýchavičný, syčivý zvuk, který
zněl cize a predátorsky.
Adam zaťal ve výšce hrudi ruce v pěst, pomalu a mlčky je nechal
klesnout a plynule přešel v postoj s otevřenými dlaněmi: byl
to běžnější pozdrav, prostý a přímý. Velice se podobal pozdravu,
který mě naučil sensei. Když pohnul prsty, popraskaly mu strupy
na rukou.
Paul vyrazil vpřed rychlou sérií úkroků ze strany na stranu, díky
níž doslova plul po žíněnce, aniž by se dalo předvídat, kde se v následujícím okamžiku ocitne. Levou paži měl téměř svisle zvednutou,
pravou spustil dolů a nevědomky ji držel v blízkosti rozkroku.
Adam ho sledoval a lehce se otáčel, aby k němu stál neustále čelem.
Vidčl to co já? Že Paul mrká, jako by nemohl zaostřit?
Adam se pousmál. Kvůli mně? Rozhodla jsem se, že bude lepší
nelézt mu do hlavy, pokud zjistím, jak tomu zabránit, aby se mohl
plně soustředit na Paula.
Paul vykopl nízko u země a zamířil Adamovi na koleno a Adam
přenesl váhu a zvedl nohu v obraně. Když blok dokončil, změnil
Paul směr a vykopl vzhůru s úmyslem zasáhnout Adama do pravé
tváře upraveným výkopem z otočky. Paul byl dost silný na to, aby do
kopu vložil i navzdory krátké vzdálenosti pořádnou sílu. Adam odrazil
útok v poslední chvíli a pod jeho silou klopýtl o pulkrok dozadu.
Paul znovu odtančil z dosahu.
Adam se pomalu, rozvážně přesunul o několik smělých kroků
vpřed, aniž by spustil oči z protivníka. Paul couvl a automaticky vyklidil
pole alfovi. Když si uvědomil, co dělá, zamračil se na Adama,
který mu hleděl upřeně do očí. Mezi vlkodlaky se bitvy bojují na
více frontách.
Aby unikl Adamovu pohledu, provedl Paul další otočku a vykopl,
přestože byl příliš daleko, než aby zasadil efektivní ránu. Napadlo
mě, že je to hloupé plýtvání energií, ale dovolilo mu to přerušit oční
kontakt, aniž by souboj prohrál. Používal víc nohy než ruce a mě napadlo,
jestli šije v souboji s Mary Jo nezranil. Pokud ano, nebyl natolik
vážně zraněný, aby na tom záleželo.
Paul využil setrvačnosti kopu, ostře se otočil a vykopl divoce dozadu
s tím, že nabere Adama do žaludku. Možná byl pitomec, ale
uměl se pohybovat a byl neuvěřitelně rychlý.
Adamovi se opět podařilo útok zablokovat, ale jen ho otupil.
Zlomil se v pase a nechal se odhodit dozadu, kde přistál na nohách
na žíněnce. Paul ho okamžitě následoval s pažemi zvednutými
ve vysokém bloku, který použil na Mary Jo. Adam nabyl zpět
rovnováhu právě ve chvíli, kdy se k němu Paul dostal. Otočil se na
levé noze a pravou kopl / boku. Ozvalo se ostré šlehnutí látky, jak
nohu bleskurychle napnul, ale minul Paula o víc než dlaň a možná
i víc.
Paul zafal rucc v pěst a udeřil dolů ve slejném útoku, který použil
na Mary Jo. Adam byl ohnutý v pase, nohu, kterou minul, měl stále
nataženou a záda vystavená Paulovým pěstem. A pak provedl jeden
z těch manévru, které vidíte jen v kung-fu filmech, a vodorovně se
přetočil. Nebyla jsem jediná, kdo zalapal po dechu.
Výkop neminul; byl to začátek něčeho krásného a nebezpečného.
Adam nakopl Paula levou nohou do ramene tak silně, že Paulův úder
minul a zasáhl prázdný prostor. Útok ho otočil ve vzduchu a srazil
ho na žíněnku.
Paul dopadl stejně těžce jako vzrostlá borovice a všichni slyšeli,
jak mu praskla kost v paži. Adam přistál na břiše s jednou nohou
uvězněnou pod Paulovým tělem, které leželo kolmo k němu.
Ale na rozdíl od Paulova pádu byl ten Adamův úmyslný a kontrolovaný.
Než mohl Paul zareagovat, Adam se stočil a udeřil ho holení
do hrudi.
V karate filmech imitují praštění kostí lámáním celeru. Věřte mi,
mám dobrý sluch a tyhle věci vím: Paulova žebra nezněla jako celer.
Člověka by podobný úder mohl zabít; určitě by potřeboval masáž
srdce. Vlkodlaci jsou ale houževnatější.
Paul udeřil rukou do žíněnky.
„Vzdává se," řekl Adam.
„Adam vítězí," oznámil Darryl. „Přijímáš Paulovu kapitulaci,
alfo?"
„Ano," odpověděl Adam.
„Je po boji," řekl Darryl.
Adam se sklonil k Paulovi. „Souboj s Mary Jo tě částečně ochromil,
proto jsem měl čas najít způsob, jak tě zneškodnit, aniž bych tě
zabil. Poděkuj jí, protože ti zachránila život."
Paul pohnul hlavou a nastavil Adamovi krk. „Udělám to, alfo."
Adam se usmál. „Pomohl bych ti vstát - ale bude lepší, když ti
Warren napřed prohlédne žebra. Jedna propíchnutá plíce stačí."
Během souboje jsem pečlivě sledovala Henryho. Pohlédla jsem
na něj zrovna ve chvíli, kdy vstoupil na žíněnku.
„Alfo,"zvolal. „Vyzý..."
Nepodařilo se mu výzvu dokončit - protože jsem tasila z pouzdra
SIG a střelila ho do krku.
Všichni na nčj chvíli zírali, jako by netušili, odkud se všechna ta
krev vzala.
„Zastavte mu krvácení," řekla jsem. Sama jsem se ale ani nepohnula.
Ta krysa mohla, pro mě za mě, třeba vypustit duši. „Byla to
olověná kulka. E^ude v pořádku." Nějakou dobu ale nepromluví - ani
nevyzve Adama na souboj. „Až ho stabilizujete, zavřete ho do cely,
kde nebude moct napáchat žádné další škody."
Adam na mě pohlédl. „Jenom ty přijdeš na pěstní souboj vyzbrojená
pistolí," řekl s jasným obdivem. Pak se rozhlédl po své smečce.
Po naší smečce. „Udělejte, co řekla," přikázal.
Zatímco smečka doprovázela Adama vítězoslavné zpátky do
domu, já zůstala na místě s Jesse a se Samem - oba vypadali
vyčerpaně.
Paul opustil dojo stejně jako Mary Jo, na nosítkách - a měl by odpočívat
vedle ní v jedné z dolních ložnic, které byly považovány spíše
za majetek smečky než Adamův. Členové smečky si mohli kteroukoli
zabrat pro sebe a zdřímnout si tam, něco si přečíst nebo ji
použít i k jinému účelu, a taky to dělali. S Adamem v domč nebude
mít ani Paul, ani Mary Jo během uzdravování problém ovládnout se
-jejich vlci věděli, že alfa je poblíž a ochrání je.
Vlkodlačí existence byla v některých ohledech strašlivá. V mnoha
ohledech. Ale patřily k ní i docela fajn věci - a některé byly dokonce
příjemné. Jednou z nich bylo vědomí, že dokud je po ruce alfa,
máte bezpečný úkryt.
Věděla jsem, že Henry nevykrvácel a pravděpodobně se už i uzdravil.
Kulka je malá a díra, kterou způsobí, čistá, pokud cestou ven nezasáhne
něco tvrdého - jako třeba kost. Postaví se na nohy dřív než
Mary Jo nebo Paul. Otázkou samozřejmě zůstávalo, co se s ním stane.
O tom asi rozhodne Adam.
Warren se zdržel, dokud všichni ostatní neodešli. Pak zavřel
dveře.
„Adam se po tobě bude do pěti minut shánět," řekl mi. „A do šesti
minut ho budeš muset odvést do postele, jinak do deseti minut skončí
před celou smečkou v bezvědomí na zemi."
„Já vím," řekla jsem mu.
Usmál se a působil unaveně, i když stejně jako já výzvě jenom
přihlížel. „Byl to pěkný souboj. Myslím, že by dokázal Paula porazit,
i kdyby Mary Jo nezasáhla."
Kývla jsem. „Ale Paul je zpátky ve smečce a šťastnější než předtím.
A to by se asi bez Mary Jo nestalo."
„Tuhle část nenávidím," řekla Jesse roztřeseně.
„Tu část, kdy jsou všichni v bezpečí a ty by sis nejraději našla tichý
koutek a brečela jak malá?" Warren pohlédl na mě. „Asi je to
lepší, než když jsou lidé v ohrožení - ale ani já tuhle chvíli zrovna
nemiluji." Objal Adamovu dceru paží a ona se k němu přitulila.
„Tak," řekl. „Pěkně si pobreč, zlato. Nikdo nebude tvrdit, že na
to nemáš právo. A prolij i pár slz za mě, protože pokud mě Kýle nachytá
u toho, jak brečím, bude si myslet, že se ze mč stává zženštilý
chlapeček."
Jesse se zasmála, ale hlavu nezvedla.
Warren pohlédl na mě. „Běž. Máš vlastní rameno, na kterém si
můžeš pobrečet. Pověz mu, že se postarám o Jesse. Samueli, ty zůstaň
se mnou. Nepotřebujeme další drama a pochybuji, že by Adam
dal najevo slabost před někým, kdo by mohl být jeho rivalem, dokud
adrenalin trochu neopadne."
Sam se protáhl, zívl a lehl si na zem.
„Díky, Warrene," řekla jsem.
Usmál se a sklopil přední část imaginárního kovbojského klobouku.
„Ale, madam, dělám jen svoji práci. Darryl krmí stádo a já sháním
dohromady zatoulané kusy."
Jesse se odtáhla, utřela si oči a usmála se. „Už jsem ti řekla, že jsi
můj oblíbený kovboj?"
„Jasně žc jsem," řekl samolibé.
„Jsi jediný kovboj, kterého zná," informovala jsem ho.
Pohlédl na hodinky. „Zůstaly li už jen asi dvě minuty."
„Mercy?" zeptala se Jesse, a než jsem mohla odejít, chytila mě za
paži. „Co bude s Gabrielem?"
„Najdeme ho," řekl Warren, než jsem mohla odpovědět. Usmál se
na mě. „Mám dobrý sluch a v domě bylo věera v noci dost ticho na
to, abych vás v kuchyni slyšel." Sklonil se a podíval se Jesse do očí.
„Nepomůže mu, když budeme bezhlavě pobíhat kolem. Zee slíbil, že
se na celou věc podívá, a naší nejlepší šancí teď je počkat na něj."
„Kdyby nám Zee nemohl pomoct, už by nám to řekl," ujistila jsem
Jesse a hleděla jen na ni. Nemluvila jsem s Warrenem, jen s Jesse.
Neporušila jsem slovo. „Zachráníme ho."
„Mohli bychom na ně poštvat Sylvii," řekl Warren.
„Slyšel jsi o tom?" Samozřejmě že slyšel. Ve smečce se zprávy
šíří rychle.
„Slyšel co?" Jesse se pomalu vzpamatovávala. Warrenovo objetí
bylo přesně to, co potřebovala.
„Sylvie pohrozila, že na mě poštve policii, pokud se jí ještě někdy
objevím na prahu. Gabriel už pro mě nepracuje." Zamračila jsem se.
Vůbec mě nenapadlo, že to může mít dopad i na Jesse. „Nevím, jestli
patříš k lidem, kterým k němu zakázala přístup - ale naštvala se
na mě, protože jsem ji nevarovala, že Sam je vlkodlak, než si z něj
Maia udělala poníka, takže očekávám, že s vlkodlaky bude nějaký
čas na nože. Až přivedeme Gabriela domů, budeme si o tom s ním
muset promluvit."
Kývla. „Jestli se nám podaří zachránit ho, s radostí se se Sylvií pohádám
o právo na to chodit s ním."
„To je dobře," řekl Warren.
Odstoupila od něj a málem přepadla přes Sama. „Hej," řekla mu.
„Jak to, že jsi nepomohl Mary Jo a nechal všechno na Warrenovi
s tátou?"
„Není sám sebou," řekla jsem. „Nebyl by to dobrý nápad."
Sam se na mě provinile podíval a odvrátil se.
Přemýšlela jsem o jeho pohledu celou cestu zpět do domu a do
obývacího pokoje, kde smečka obsadiila na podlahu. Bylo tu víc vlku než předtím a ti, kdo přišli pozdě, si nechávali
celý souboj podrobně vylíčit. Adamovu smečku jsem neviděla tak
uvolněnou už... no, vlastně ještě nikdy. Až do loňského roku jsem
s vlkodlaky hodně času netrávila - a poslední rok pro ně nebyl zrovna
klidný.
Cestou k Adamovi, který seděl na jednom konci koženého gauče,
mě zastavila Honey. V garáži jsem si jí nevšimla - a Honey je nemožné
si nevšimnout, protože je velmi dominantní a velmi krásnátakže
musela přijet později s ostatními.
„Mary Jo uznali za dominantnější, než je Alec?" zeptala se.
Zvláštní bylo, že se netvářila zrovna šťastně. Její druh Peter byl submisivní
vlk, a Honey proto považovali za nejnižšího člena smečky,
tedy až na Mary Jo, ale osobností a bojovými dovednostmi měla stát
u vrcholu. Fakt, že by ji mohli zařadit tam, kam ve skutečnosti patřila,
možná urážel její představu o tom, jak by měla jednat dáma.
Možná se bála problémů ve smečce nebo se svým druhem. Nebo
toho, že se stane terčem v bojích o dominanci. Ať už měla jakýkoli
problém, v tu chvíli mě nezajímal Adam se totiž nakláněl doprava.
Brzy si toho někdo určitě všimne.
„Ano," řekla jsem, proklouzla okolo ní a překročila někoho nataženého
na podlaze. „Neptej se mč, co to znamená z dlouhodobého
hlediska; myslím, že to neví nikdo. Adame?"
Vzhlédl a mě napadlo, jestli byl Warrenův odhad toho, kolik času
Adamovi zbývá do zhroucení, správný; vypadal příšerně.
„Měl bys jít se mnou. Musíme zavolat marokovi." Zmínka o marokovi
měla ostatním zabránit v tom, aby nás následovali. Pro jistotu
jsem ještě dodala: „Nebude se mu líbit, že jsme ho vynechali. Čím
dřív se o tom dozví, tím lip."
Adamovi zajiskřilo v očích, jinak se ale tvářil dál stoicky. „Pokud
mi má vyprášit kožich, ať to raději udělá v ložnici. Pomůžeš mi?
Paulovi se podařilo zasadit několik dobrých úderů."
Natáhl jednu z ubohých, spálených rukou a já ji sevřela, aniž bych
sebou trhla nad tím, jak moc to muselo bolet. Mělo to smečce dokázat,
že je stejně silný jako dřív. Z očí mu zmizela jiskra, zato koutky
úst zkroutil v úsměvu, když se lehce postavil, aniž by moji pomoc
využil.
Jakmile jsme se dostali k hlupákovi, který blokoval jedinou přístupovou
cestu ke schodišti, vzal mč Adam okolo pasu a zvedl mč
přes něj, pak ho sám překročil.
„Scotte?" řekl Adam, když jsme stoupali vzhůru do schodů.
„Jo?"
„Pokud tč někdo nepostřelí, nestáhne z kůže a ostatky nehodí na
podlahu, nechci, abys mi ještě někdy ležel v cestě."
„Ano, pane!"
Na vrcholu schodiště už se mi těžce opíral o rameno a cestou do
ložnice na mně skoro visel.
Někdo vsadila bych se, že Darryl nechal na nočním stolku tři
obrovské sendviče s pečeným masem, hrnek horké kávy a sklenici ledové
vody. Médea spala na polštáři uprostřed postele. Pohlédla na nás,
a když jsem seji nepokusila vystrnadit, znovu zavřela oči a usnula.
„Drobky v posteli," zamumlal Adam s pohledem upřeným na
sendviče, když jsem mu pomáhala do postele.
„Vsadila bych se, že tady v tom mauzoleu někde máš čisté ložní
prádlo," řekla jsem mu. „Večer ho najdeme a převlečeme. A bude po
drobcích." Sebrala jsem půlku sendviče a podržela mu ho před obličejem.
„Jez."
Usmál se a kousl mě do prstu s hravostí, kterou bych u něj v jeho
vyčerpaném stavu nečekala.
„Jez," řekla jsem přísně. „Jídlo, pak spánek. Záchrana..." Kousla
jsem se do rtu. Adam byl vlk. Nemohla jsem mu říct o Gabrielovi,
i když mi to nepřipadalo správné. „Jídlo, pak spánek. Všechno ostatní
může počkat."
Bylo ale příliš pozdě. Nepřejde to slovo jen tak. Vzal si ode mě
sendvič, kousl si a polkl. „Záchrana?"
„Nemůžu o tom mluvit. Promluv si s Jesse nebo s Darrylem."
Mercy?
Jeho hlas objal moji mysl jako vzpružující zimní vítr, čerstvý
a sladký. Podívejte se na mě, dokážu komunikovat bez mluvení -
jen kdybych přišla na to jak. Upřeně jsem na něj hleděla.
Nakonec se usmál. „Nemůžeš o tom mluvit. Někomu jsi to... slíbila.
To jsem pochytil. V kufříku ve skříni mám blok. Co kdybys ho
přinesla a napsala mi o tom, co mi nemůžeš říct, dopis."
Políbila jsem ho na nos. „Zase jsi trávil čas s fae, co? Vlci obvykle
dodržují zákony nejen doslova, ale drží se i jejich ducha."
„Pak je dobře, že nejsi vlkodlak." Hlas měl drsný únavou a kouřem.
„Opravdu si to myslíš?" zeptala jsem se. Když jsem vyrůstala,
přála jsem si být vlkodlak, abych doopravdy zapadla do marokovy
smečky. Napadlo mč, jestli by si nevlastní otec nerozmyslel své rozhodnutí
následovat družku na smrt, kdybych byla vlkodlak namísto
kojota. Ale když Adam řekl, že je rád, že vlkodlak nejsem, znělo to,
jako by to myslel vážně.
„Nezměnil bych jediný vlas na tvojí hlavě," řekl mi. „Teď jdi, přines
si blok a všechno sepiš, než umřu zvědavostí."
„Udělám to, když něco sníš."
Poslušně si kousl a já se pustila do hledání, až jsem ve skříni našla
jeho kufřík. Odsunul se stranou, abych se mohla posadit na kraj postele,
a Médea hlasité protestovala, dokud šiji nepoložil do klína. Seděla
jsem vedle něj, sepisovala, co mi přišlo na mysl, a on zatím snědl
všechno až na poslední půlku sendviče („Tvůj," řekl. „Jez.") a usnul.
Skončila jsem. „Adame?"
Nepohnul se, ale všimla jsem si, že jeho ruce vypadají lip. Opět za
ním stála smečka aspoň prozatím. Anebo se jeho magie prostě rozhodla
začít konečně fungovat. Lidé, kteří se příliš úporně snažili vysvětlil,
jak magie funguje, končili v blázinci.
Na konec poslední stránky jsem připsala „Sladké sny" a položila
blok vedle něj. Vyklouzla jsem z ložnice a zavřela dveře. Neudělala
jsem ještě ani dva kroky, když mi zazvonil mobil. Byl to Zee.
„Jdi někam, kde lě nikdo neuslyší," řekl.
Vešla jsem do Jessiny ložnice byla prázdná zavřela dveře
a znovu pustila hudbu. Adam spal jako zabitý, což mohlo trvat pět
minut nebo i několik hodin. Nikdo jiný nic neuslyší.
„Dobrá."
„Vím, že se mnou nesmíš mluvit o ženě, která unesla našeho
Gabriela," řekl Zee. „Takže budeš muset jen poslouchat."
„Poslouchám."
„Mám tu Phinovu babičku a musíme si promluvit. Ale bez vlkodlaků."
„Proč?" Nešlo tu přímo o únos, takže jsem si řekla, že se můžu zeptat,
aniž bych rozzuřila královnu vil.
„Protože se jich k smrti clčsí, skoro ji totiž zabili. Nemůže se na
žádného ani podívat, aniž by dostala panický záchvat. A nechceš být
nikde poblíž, když ho dostane."
Napadlo mč, jestli bych s ní soucítila, kdybych tyhle záchvaty
taky nemívala. „Fajn. Kde?"
„Dobrá otázka. Tvůj dům už není," řekl. „Ona tady nežije, takže
tu bydlení nemá. Můj dům se nehodí. Na místo, kde žije pohromadě
tolik fae, nepůjde."
„Tak co v garáži?"
„Za patnáct minut," souhlasil. „Máš nčco, co patří Gabrielovi?"
Otevřela jsem ústa a zase je zavřela. Jak specifické kouzlo bylo?
Rozhodla jsem se raději hrát na jistotu. „Na tu otázku nemůžu odpovědět."
„Něco sežeň."
Ozval se ženský hlas: „Něco, co jejeho, k čemu ho váže pouto, na
čem mu záleží nebo mu to patří už nějaký čas."
„Slyšela jsi?" zeptal se Zee.
Neodpověděla jsem.
„Dobře."
Zavěsil.
Nic takového jsem neměla. Gabriel byl neuvěřitelně pořádný; nenechával
věci ležet kolem.
Rozhlédla jsem se po pokoji. Jesse nčco určitě měla. Mohla jsem
se zeptat jí anebo jít za Sylvií.
Při vzpomínce na Sylvii jsem si uvědomila, že jsem jí měla zavolat,
jakmile jsem se o Gabrielovi dozvěděla. Raději bych se ale
svlékla do naha a procházela se po nákupním centru jen s růžovým
péřovým boa. Raději bych se nechala smažit v oleji. Ve žluklém
oleji.
Mohla jsem jí zavolat cestou do garáže. Napřed jsem musela najít
Jesse a doufat, že má nčco Gabrielovo, co bych mohla použít.
Shodou náhod vešla Jesse do svého pokoje, zrovna když jsem
se chystala za ní jít. „Hledám Samuela," řekla. „Někam se ztratil.
Ben říká, že bychom ho měli nakrmit, protože dneska ještě nežral, a Benovi na tom, nevím proč, fakt moc záleží. Nečekala jsem, že tu
Samuela najdu - ale ani jsem nečekala, že tu najdu tebe."
„Právě jsem se za tebou chystala."
Podívala se na mě, pak na stereo. „Máš ráda Bul let for My
Valentine?" zeptala se. „Stejně jako jsi předtím s Mary Jo poslouchala
Eyes Set to KiII?"
„Rozumím uštěpačnosti," řekla jsem jí. „Nemusela jsi jí použít tolik,
pochopila bych. Vedla jsem soukromý rozhovor."
Napjatě se usmála. „Nech mě hádat. Nemám nic vědět, protože
jsem holka. Jenom člověk. Nesmím riskovat."
„Umíš to se zbraní?" Na to jsem se zeptat nechtěla. Chtěla jsem ji
jenom požádat o nějakou Gabrielovu věc. Ale věděla jsem, jaké to je
bezmocně vysedávat, zatímco někdo jiný je v průšvihu.
Po mé otázce ztuhla - stejně jako její otec, když se dělo něco důležitého.
„Táta mi dal k narozeninám čtyřicítku 1911," řekla. „Pověz
mi, že jsi našla Gabriela."
Naléhavost v jejím hlase rozhodla. Byli mladí on se snažil nebrat
jejich vztah vážně, protože se chtěl dostat na školu; ona se snažila
nebrat jejich vztah vážně, protože věděla, jak to 011 cítí. Možná
z toho nakonec nic nebude, ale moc jí na něm záleželo. Takže jí nesmírně
záleželo i na tom, jak celá věc dopadne a když dokáže střílet,
dokáže se i bránit.
Jesse byla dcerou svého otce. Byla chytrá, bystrá a houževnatá.
Ale už jeden z mých křehkých lidí byl v nebezpečí a já se chystala
riskovat život dalšího.
Ale nemohla jsem mluvit o Gabrielovi ani s fae, ani s vlkodlaky,
a jak dokázal dopis, ve kterém jsem shrnula vše Adamovi, psaní bylo
příliš časově náročné. Potřebovala jsem Jesse.
Vtáhla jsem ji do pokoje a zavřela dveře. „Volal Zee a chce se se
mnou sejít za patnáct minut v garáži. Našel fae, která nám může pomoct,
ale děsí se vlkodlaků. Musíme najít nějakou Gabrielovu věc,
na které mu moc záleží. Nemyslím si, že by ho plánovala najít po čichu,
takže to může být něco tvrdého jako třeba prsten, ne věc, kterou
by si mohla očichat jako třeba ponožka nebo triko."
„Půjdu taky?"
„Na tuhle schůzku," řekla jsem jí. „Potřebuji tě. Ale musíš pochoin
pit, že tě nemíním vyměnit za Gabriela. Nedovolím, aby se ti něco
stalo." Co nejzářivěji jsem se na ni usmála, protože ťae mě k smrti
děsili. „Potřebuji tě. Ale taky potřebuji, abys poslechla, až tě pošlu
domu."
Upřela na mě otcovy oči a já poznala, kdy se rozhodla. „Dobrá.
Povíme jim, že si potřebuješ koupit nějaké věci, když ti včera shořel
dům?"
„Tajné dívčí věci," řekla jsem. „Nezapomeň, že vycítí lež. Takže
až bude po všem, koupím pořádnou krabici čokoládové zmrzliny
s mátou."
„Tajné dívčí věci," řekla. „A co když s námi pošlou Warrena?
Z nějakého důvodu si myslí, že by se měl o dívčí věci zajímat
což nedává naprosto žádný smysl, protože Kýle má přece rád muže,
a čím mužnější, tím lip. Co uděláme?"
„Preventivní zásah," řekla jsem jí. „Ze všeho nejdřív najdeme
Warrena a pošleme ho hlídat tvého otce, protože spí."
Vtom vylezl zpod postele Sam.
* *
Vyšlo to. Dostaly jsme se až k autu jen se Samem. Nikomu z vlků
v domč nevadilo, že jdeme s Jesse pryč protože jsme s sebou měly
Sama.
„Musíš zůstat tady, Same," řekla jsem. A zastavila se. A podívala
se na něj. Opravdu podívala.
Vlk Sam by se neotočil zády, když se všichni snažili pomoct Mary
Jo - a netvářil by se provinile. Protože vlk Sam není doktor - je vlk.
Dneska ráno poznal Darryl docela rychle, že Samuel je v maléru.
Ale v garáži se žádný z vlků na Sama divně nedíval. Protože to byl
Samuel.
„Vítej zpátky," řekla jsem a snažila se chovat, jako by o nic nešlo.
Netušila jsem, proč se znovu rozhodl ujmout kontroly - nebo jestli
je to dobrá věc - ale řekla jsem si, že čím míň s tím naděláme, tím
šťastnější Samuel bude. Ale...
„Nemůžeš s námi," řekla jsem mu. „Slyšel jsi Zeeho. Jedeme za
ženou, která..." Zarazila jsem se. „Jak to fae dělají, že dokáží lhát
bez lhaní? Krueinál. Podívej, Samueli, jedeme za ženou, která se
k smrti bojí vlků. Musíš zůstat tady. Jako vlk s námi nemůžeš a nemáš
žádné šaty."
Prostě tam stál a hleděl na mě.
„Paličáku," řekla jsem.
„Přijdeme pozdě," varovala Jesse. „A Darryl na nás kouká z okna
a mračí se."
Sebrala jsem ze svého auta kabelku a podržela Samuelovi otevřené
zadní dveře Adamova pick-upu. „Na zadním sedadle by měly být
džíny, tepláky a podobné věci, jestli chceš," řekla jsem Samuelovi.
„A až dojedeme ke garáži, budeš muset zůstat venku a nechat to na
nás. Snad zjistíme... co potřebujeme... a pak asi budeme moc rády,
že tě máme s sebou."
* *
Cestou do garáže jsem zavolala Sylvii. Mohla by trvat na tom, že
uvědomí policii - ale já doufala, že jí to vymluvím. Telefon vyzváněl,
dokud se neozval záznamník.
„Sylvie, tady je Mercy mám zprávy o Gabrielovi. Potřebuji,
abyste mi zavolala..."
„Řekla jsem vám to jasně," obořila se na mě, když zvedla sluchátko.
„Moje rodina s vámi nechce mluvit. A pokud si vás Gabriel vybral
namísto nás..."
„Unesli ho," přerušila jsem ji, než mohla říct něco, co by jí později
zlomilo srdce. Nebyla tak tvrdá, jak předstírala věděla jsem to, protože
i já jsem ze sebe často dělala velkého tvrdaka.
Do ticha, které se rozhostilo, jsem řekla: „Včera v noci se objevil
v garáži a chtěl si vzít jedno z aut k čemuž má mé svolení. Vy asi
budete vědět lépe než já, proč to udělal a kam chtěl jet. Mám přítele,
který je v průšvihu, a Gabriel se k celé včci připletl."
„V jakém průšvihu?" zeptala se. „Nechte mě hádat. Vlkodlaci."
„Ne, nejde o vlkodlaky," řekla jsem a podráždilo mč, že automaticky
předpokládá, že všichni vlkodlaci jsou zlí. Na mě ať se klidně
zlobí, ale vlkodlacích špatně mluvit nebude.
„Povězte Maie, že její vlkodlaci kámoš nastaví krk, aby zaehrá-
nil jejího velkého bráchu, kterého unesli darebáci." Věděla jsem,
že Samuel můj Samuel, který se zrovna měnil na zadním sedadle
by nikdy nestál stranou, kdyby nějakému člověku hrozilo nebezpečí.
Byl jediný vlkodlak, kterého jsem znala, jenž se tolik zajímal
o obyčejné lidi prostě proto, že to byli obyčejní lidé. Většina
vlkodlaku, dokonce i těch, kterým se jejich existence líbila, cítila
k normálním lidem odpor, ne-li nenávist, protože byli něčím, čím
sami už být nemohli.
Sylvie mlčela. Asi jí konečně došlo, že Gabriel má problémy.
„Gabriel žije," řekla jsem jí. „A postarali jsme se, aby únosci věděli,
že musí zůstat živý a zdravý, pokud chtějí dosáhnout svého.
Policie by nepomohla, Sylvie. Prostě nemají správné prostředky,
aby se s těmi darebáky vypořádali. Pokud uvědomíte policii, jen tím
všechno zhoršíte a někoho to bude stát život." Jako Phina. „Můj vlkodlačí
přítel je lépe vybavený. Slibuji, že vám dám vědět, jakmile
zjistím víc nebo kdybyste mohla vy nebo policie nějak pomoct."
A zavěsila jsem.
„Páni," řekla Jesse. „Ještě jsem nezažila, že by si Sylvii někdo takhle
podal. Myslím, že i Gabriel sejí trochu bojí." Usadila se pohodlněji.
„Dobrá práce. Možná ji to donutí přemýšlet. Chci říct, vlkodlaci
jsou děsiví a jsou nebezpeční, ale..."
„Ale jsou to naši děsiví a nebezpeční vlkodlaci a žerou jenom lidi,
které nemají rádi."
Blýskla po mně úsměvem. „Tak nějak. Když to říkáš takhle, dokážu
pochopit, proč se rozčílila. Ale zdá se mi, že když donutila
Gabriela, aby od tebe odešel, bylo to, jako by řekla, že nevěří jeho
úsudku. Jako by byl tak pitomý, aby pracoval někde, kde je to nebezpečné."
„Jako třeba nčkde, odkud by ho mohla unést tlupa děsivých fae?"
zeptala jsem se suše a pokračovala: „Jako by to byl její syn, kterému
měnila plenky? Musíš rodičům odpustit, že se chovají rodičovsky,
přestože už jejich dětem nejsou čtyři. A když už o tom mluvíme,
až se tvůj táta dozví, že jsem tě vzala na schůzku s cizí fae, vypráší
mi kožich."
Zakřenila se. „Stačí, když ho necháš, aby se vykřičel, a vyspíš se
s ním. Muži jsou ochotní odpustit kvůli sexu všechno."
„Jessiko Tamarindo Hauptmanová, kdo tč to naučil?" zvolala
jsem s hranou hrůzou. Jak zvláštní, že ve mně dokázala vyvolat příjemný
pocit, i když jsem právě ječela na matku, jejíhož syna unesla
královna vil... Znělo to trochu jako příběh o Sněhové královně.
Doufala jsem, že nenajdeme Gabriela ve stejném stavu, v jakém chudák
Gerda našla svého Kaie - se střípkem ledu v srdci.
* *
Když jsem zajela ke garáži, Zeeho pick-up už tam stál. Brouk, kterého
jsem půjčila Sylvii, parkoval tam, kde ho nechala, ale byl zničený.
Někdo vyrval dveře na straně řidiče, čelní sklo bylo rozmlácené
a na sedadle byla krev.
Samuel se ještě úplně neproměnil.
„Zůstaň tady," řekla jsem mu a vysedla z Adamova pick-upu.
„Není pes," řekla Jesse cestou k dílně.
„Já vím." Vzdychla jsem si. „A stejně neposlechne. Skončeme to
co nejrychleji."
Zee přestavěl tři židle v kanceláři, takže už nestály v jedné řadě
jako obvykle, nýbrž naproti sobě chyběl už jen stůl. Když zjistil,
že jsem s sebou vzala Jesse, trochu ho to překvapilo, ale přitáhl další
židli.
„Jsem tu, abych vám ulehčila práci," vysvětlila Jesse. „Může mluvit
se mnou namísto s vámi."
Nepřekvapilo mě, když jsem zjistila, že Zeeho společnice je starší
žena z knihkupectví ale nepřekvapilo by mě ani, kdybych měla
před sebou úplnou cizinku. Byla trochu jiná než babičkovská žena,
se kterou jsem se setkala. Kdyby ji viděla Karkulka, asi by řekla:
„Babičko, ty máš ale velké zuby."
„Mercy," řekl Zee, „můžeš této ženě říkat Alicie Brewsterová.
Alicie, Mercedes Thompsonová," zaváhal, „a Jesse."
Podíval se na mě. „Doufám, že víš, co děláš," řekl.
„Její přítomnost všechno uspíší," vysvětlila jsem. „Až skončíme,
vrátí se domů."
„Dobrá," řekl a posadil se vedle Alicie.
„Přišla jste do vnukova obchodu a hledala ho," řekla fae, aniž by
vzala na vědomí, že jsme si byly představeny. „A abyste vrátila, co
jste si vypůjčila."
Pohlédla jsem na Jesse. „Když jsem se s Alicií setkala ve Phinově
obchodč, snažila jsem se mu vrátit jeho knihu. Zavolal Tadovi
Zeeho synovi a požádal ho, aby mi vzkázal, ať se o ni postarám.
Byl to divný telefonát a fae, který se přistěhoval do bytu vedle
Phinova, byl ještě divnější. Cestou do knihkupectví už jsem začínala
věřit, že je nčco v nepořádku. Když jsem uviděla za pultem
Alicii, která mi nedokázala říct nic o tom, kde Phin je nebo kdy se
vrátí, rozhodla jsem se, že jí knihu nedám. A že se pokusím zjistit,
kam se Phin poděl."
„A tak jste se vrátila do obchodu v noci a hledala ho tam?"
„Myslela jsem si," vyprávěla jsem Jesse, „že jsme tady, abychom
zjistili, kde je Gabriel a jak ho zachráníme."
„Rozhodla jsem se, že vám napřed položím několik otázek, teprve
pak uvidím, kolik vám toho povím," odpověděla Alicie.
Čímž jasně naznačila, že když na otázky neodpovím, nic nám neřekne.
Pokud vůbec něco věděla. Pohlédla jsem na Zeeho. Pokrčil
rameny a zvedl ruce z klína - neměl na ni žádný vliv.
Jedinou další možností bylo čekat na telefon královny vil.
„Dobrá," řekla jsem Jesse. „Už víš, že jsme se se Samem v noci
vypravili do knihkupectví, abychom se tam porozhlédli a pokusili se
zjistit, jestli se Phinovi nčco nestalo. Objevili jsme, že obchod převrátili
naruby tři fae, jeden vodní a dva lesní."
„Obchod byl maskovaný kouzlem," řekla Alicie. „Silným kouzlem,
které jsem nedokázala zlomit, i když jsem o nčm věděla. Tak
moc jsem se bála, že vnukovo tělo leží hned vedle mě a já ho prostě
necítím."
„Každá magie něco stojí," řekl Zee a založil si ruce poseté jaterními
fleky na malém pivním bříšku. „Maskovací kouzlo není tak náročné
jako většina magie v současnosti, ale ovlivnit zrak a sluch, změnit
fyzické parametry není snadné. Jen málo fae má dobrý čich, proto
se na pachy vynakládá méně síly. Magie působí na Mercedes..."
Pohlédl na mě.
„Obvykle říkám ,divně'," řekla jsem mu.
„Působí na Mercedes divně. Někdy funguje bez problémů, jindy
vůbec. Ale má dobrý čich, což jí umožňuje prohlédnout maskování.
Viděl jsem ji zlomit maskovací kouzlo samotného Šedého pána. Ten,
po kom jdeme, není Šedý pán."
„Na podlaze jsme našli Phinovu krev, Jesse," řeklajsem. „Nedělám
si velké naděje, že žije. Ale tělo jsme neobjevili. Sešli jsme dolů do
sklepa - ten byl taky vzhůru nohama - ale když jsme byli tam dole,
jeden z fae, kteří obchod zničili, se objevil na schodech."
„Našla jsem jeho mrtvolu ve sklepě," řekla Alicie zvláštním hlasem.
„Něco už ji začalo žrát."
„Sam v poslední době není sám sebou," řekla jsem Jesse. „Fae
mě omráčil, a když jsem se probrala, zjistila jsem, že ho Sam zabil
a..."
„Sam," řekla fae měkce - a ruce v klíně zaťala v pěst. „Zee říkal,
že máte přátele mezi vlkodlaky. Sam je vlkodlak?"
„Sam je vlkodlak a můj přítel," odpověděla jsem možná až příliš
ostře, ale už mč unavovalo, jak všichni Samuela neustále napadají.
„Zachránil mi život, když toho ne tak docela Zeleného obra zabil.
Nevadí mi, že si ho dal jako zákusek." A pokud to ve mně budilo odpor,
zasela ho do mě matka, ne vlkodlaci. Neporušil žádné vlkodlačí
tabu - je lepší oběť sežrat než po sobě nechat těla.
Nezdálo se ale, že by Alicii můj výbuch urazil.
„Samuel Cornick," řekl a zachytila můj pohled. „Samuel
Marokson, Samuel Branson, Samuel Bílý vlk, Samuel Rychlá noha,
Samuel Nositel smrti, Samuel Mstitel." Nedokázala jsem si vzpomenout,
jakou barvu očí v knihkupectví měla, ale rozhodně nebyla zelená.
A nemyslela jsem tím lidsky zelenou barvu, nýbrž pronikavě zelenou
jako tráva, která ztmavla v modř a zase se rozjasnila.
„To budu já," řekl Samuel ve dveřích. Na sobě měl šedou mikinu
a podařilo se mu najít džíny, které mu byly jen trochu velké. „Ahoj,
Ari. Už je tomu několik století." Hlas měl měkký. „Nevěděl jsem, že
máš talent pro pravá jména."
Zadívala se na něj a já viděla, jak sejí rozšířily zorničky, až zakryly
proměnlivé duhovky, a oči jí zčernaly jako bezhvězdná noc. A pak
se rozpadlo její maskovací kouzlo.
Nejednou jsem viděla fae odložit maskování. Někdy je to pěkná,
pestrobarevná podívaná, jindy to vypadá, jako když já měním tvar
mrknete a mu/ před vámi má najednou anténu a ruce por
2024 ©