„Jak to tedy bylo s tou Jade Flowerovou?“ zeptala se mě Amelia následující den. Everett seděl za volantem vypůjčené dodávky a za ním jela Amelia se mnou ve svém malém autě. Quinn ráno odjel, ještě než jsem se vzbudila, a nechal mi vzkaz, že mi zavolá, jakmile sežene někoho místo Jakea Purifoye a dokončí dohodnutou zakázku v Huntsville v Alabamě − mělo to být nějaké slavnostní povýšení nebo co. Ten vzkaz zakončil nesmírně osobní poznámkou o limetkových šatech, kterou tady nebudu opakovat.
Než jsem se oblékla, Amelia si sbalila zavazadla. Everett mezitím rozdával pokyny dvěma robustním chlapíkům nakládajícím do vozu krabice, které jsem si chtěla odvézt do Bon Temps. Až se vrátí, všechen nábytek, o který jsem nestála, zaveze do charitativní organizace Dobrá vůle. Nabídla jsem mu, aby si ho vzal sám, ale zadíval se na všechny ty napodobeniny starožitného nábytku a prohlásil, že to není jeho styl. Své osobní věci jsem uložila do Ameliina kufru a společně jsme vyrazily na cestu. Kocour Bob trůnil na zadním sedadle ve své přepravce, obložené ručníky. Uvnitř měl i misku s krmením a vodou, ve které cosi plavalo. Na podlaze stála krabice na Bobovy výkaly.
„Moje rádkyně zjistila, co jsem provedla,“ řekla Amelia zasmušile. „Je ze mě strašně, strašně nešťastná.“
Nijak mě to nepřekvapilo, ale připadalo mi netaktní dát jí za pravdu, když mi Amelia tolik pomohla.
„Stýská se mu teď po dřívějším životě,“ poznamenala jsem co nejvlídnějším tónem.
„No jo, ale získal hromadu nových zkušeností,“ odpověděla Amelia hlasem člověka odhodlaného pohlížet na všechno z té lepší stránky. „Nějak mu to vynahradím.“
Pochybovala jsem, že tohle bylo něco, co se dá někomu vynahradit. „Vsadím se, že ho co nevidět zase vrátíte do původní podoby.“ Snažila jsem se, aby to znělo co nejpřesvědčivěji. „Ve Shreveportu žije pár skvělých čarodějnic, které by vám v tom mohly pomoct.“ Pokud se ovšem Amelia dokáže zbavit své předpojatosti vůči wiccanům.
„To je výborné!“ řekla a zadívala se na mě o trochu veseleji. „Ale abychom to nezamluvily, co se tam v noci vlastně stalo? Povězte mi to do všech podrobností!“
Usoudila jsem, že teď už si o tom povídají všechny nadpřirozené bytosti široko daleko, takže si taky můžu trochu pustit pusu na špacír. Všechno jsem Amelii poctivě vylíčila.
„Jak se Cataliades dozvěděl, že Gladiolu zabila Jade Flowerová?“
„No, řekla jsem mu to,“ přiznala jsem nejistým hlasem.
„Jak jste to zjistila?“
„Když mi Peltovi řekli, že si na sledování mého domu nikoho nenajali, došla jsem k závěru, že vraha poslal Peter Threadgill. Ten jeho zmocněnec měl nějak zařídit, abych dostala vzkaz od Cataliada pozdě. Peter Threadgill celou dobu věděl, že královnin náramek skončil u Hadley. Možná má špicly mezi královninými lidmi, možná se některý z jejích hloupějších stoupenců nechtěně podřekl − například Wybert. Pak už bylo snadné sledovat pohyb obou dívek, které královna využívala jako své posly. Když pak jedna z nich dostala za úkol doručit mi tu zprávu, Jade Flowerová se vypravila za ní a zabila ji. To zranění bylo nepředstavitelně drastické, takže když jsem spatřila Jadein meč a viděla, jak rychle a nenápadně ho dokázala vytasit, usoudila jsem, že nejžhavější kandidátkou na nájemného vraha je právě ona. Kromě toho mi královna řekla, že pokud je Andre v New Orleansu, všichni si automaticky myslí, že je tam i ona, takže by to mělo platit i obráceně ne?“ Skrývala se v lese u mého domu. Při tom pomyšlení jsem se otřásla. „Zjistila jsem to potom, co jsem obvolala spoustu čerpacích stanic. Mluvila jsem s jedním mládencem, který si Jade spolehlivě zapamatoval.“
„Proč vlastně Hadley ukradla ten náramek?“
„Zřejmě ze žárlivosti. Možná chtěla, aby se královna ocitla ve špatném světle. Myslím, že si ani do všech důsledků neuvědomila, co provedla. A když jí to došlo, bylo příliš pozdě. Král už měl vypracovaný plán. Jade Flowerová ji nějakou dobu sledovala a čekala, až se jí naskytne příležitost přepadnout Jakea Purifoye a zabít ho. Doufali, že vina padne na Hadley. Vycházeli z toho, že cokoliv zdiskredituje Hadley, zdiskredituje i královnu. Nemohli tušit, že Hadley Jakea převede na druhý břeh.“
„Co se teď s Jakem stane?“ zeptala se Amelia se smutným výrazem. „Měla jsem ho ráda. Byl to příjemný mládenec.“
„Může jím zůstat. Jen s tím rozdílem, že teď je to příjemný upíří mládenec.“
„Nevěřím, že něco takového může existovat.“
„Stává se to. Ale ani já si tím nejsem příliš jistá.“ Chvíli jsme pak jely mlčky.
„Poslyšte, povězte mi něco o Bon Temps!“ ozvala se pak Amelia, aby řeč nestála.
Vyprávěla jsem jí tedy o našem městě a baru, ve kterém pracuju, o svatbě, na kterou jsem byla pozvaná jako pracovní síla, i o všech dalších nadcházejících svatbách.
„Zní to docela dobře,“ řekla Amelia. „Poslyšte, vím, že jsem se k vám vlastně sama pozvala. Vážně vám to nevadí?“
„Ne,“ vyhrkla jsem tak rychle, že mě to samotnou překvapilo. „Ne, jsem ráda, že budu mít společnost… nějakou dobu,“ dodala jsem opatrně. „Co bude mezitím s vaším domem v New Orleansu?“
„Everett tvrdil, že mu nebude vadit, když se usadí v tom horním bytě, protože s jeho matkou prý začíná být těžké pořízení. Může si to dovolit, když má u Cataliada tak dobré zaměstnání. A než se vrátím, postará se mi o kytky a všechno ostatní. Kdykoliv mi může poslat mail.“ Amelia měla v kufru auta uložený notebook, takže se v domě Stackhouseových poprvé objeví počítač. Na chvíli se odmlčela a potom se mě zeptala nejistým hlasem: „Jak se teď cítíte? Myslím kvůli svému bývalému a tak?“
Zamyslela jsem se. „Mám v srdci strašně prázdno,“ odpověděla jsem. „Ale brzy ten prostor vyplním.“
„Nechci ze sebe dělat psychologického poradce, ale nedovolte tomu mizerovi, aby vám působil další bolest.“
„To je dobrá rada,“ uznala jsem. „Doufám, že to zvládnu.“
*
Byla jsem pryč několik dní, během nichž se mohlo stát cokoliv. Zajímalo mě, jestli se už Tanye podařilo vytáhnout Sama na rande. Pochybuju, že v sobě najdu tolik odvahy, abych mu prozradila, že hrála roli vyzvědačky. Eric se už nemusí trápit svým rozporuplným vztahem ke mně, protože naše společné tajemství už není tajemstvím. Teď nade mnou Eric nemá žádnou moc. Možná, že se Bill vypraví na nějakou dalekou cestu. Třeba mu tam náhodou spadne na hruď dřevěný kolík.
Za celou dobu, kterou jsem strávila v New Orleansu, se mi Jason neozval. Zajímalo mě, jestli stále uvažuje o svatbě. Doufala jsem, že se Crystal uzdravila. Uvažovala jsem, jestli má doktorka Ludwigová smlouvu se zdravotní pojišťovnou. A dvojnásobná svatba Bellefleurových bude rozhodně zajímavá, i když na ní budu pracovat.
Zhluboka jsem se nadechla. Vždyť nežiju tak zle, řekla jsem si a začala věřit, že je to pravda. Našla jsem nového přítele a novou kamarádku, a měla bych za to být vděčná.
No jo! Co kdybych musela odjet na tu upíří konferenci jako členka královnina doprovodu? Byli bychom ubytovaní v luxusním hotelu a museli bychom chodit vyšňoření. A pokud měli všichni, kteří o tom se mnou mluvili, pravdu, musela bych vysedávat na dlouhém, nudném jednání.
Byla by to hodně velká hrůza?
Raději na to nemyslet…
2024 ©