VD (Zášť) 10. kapitola

Napsal Jinny (») 12. 12. 2010 v kategorii Upíří Deníky - Zášť, přečteno: 2253×

čtvrtek 12, prosince, ráno

Milý deníčku,

takže jak jsme po týdnu práce daleko? No, mezi námi, podařilo se nám sledovat naše tři podezřelé v minulých šesti nebo sedmi dnech skoro nepřetržitě. Výsledky: zpráva o Robertových pohybech za poslední týden, kdy se choval jako kterýkoli normální podnikatel. Hlášení o Alarikovi, který nedělal nic, co by bylo u profesora historie neobvyklé. Informace o paní Flowersové, která zjevně tráví většinu času ve sklepě. Ale nedozvěděli jsme se nic skutečně užitečného.

Stefan říká, že Alaric se párkrát setkal s ředitelem školy, ale nepodařilo se mu dostat dost blízko, aby slyšel, o čem se baví.

Meredith a Bonnie roztrousily zprávu o nebezpečnosti i jiných mazlíčků než jenom psů. Nemusely se ani moc snažit; vypadá to, že všichni tady ve městě jsou už na pokraji hysterie. Od té věci se psy bylo nahlášeno několik dalších zvířecích útoků, ale je těžké posoudit, které z nich je třeba brát vážně. Nějaká děcka dráždila veverku, a tak je pokousala. U Massasů domácí králíček poškrábal jejich nejmenšího chlapečka. Stará paní Coomberová viděla na dvorku jedovaté hady – ačkoli by teď všichni hadi měli mít zimní spánek.

Jediný útok, kterým jsem si jistá, je útok na veterináře, který dostal na starost psy v karanténě. Napadla ho smečka a pak většina psů utekla ze svých kotců. Pak všichni prostě zmizeli. Lidé jsou rádi, že se jich zbavili, a doufají, že přes zimu v lesích vyhladovějí, ale já bych se divila.

A pořád sněží. Nejsou to sněhové bouře, ale taky to nepřestává. Nikdy jsem neviděla tolik sněhu.

Stefan si dělá starosti kvůli tomu zítřejšímu plesu.

Což nás opět přivádí k tomu samému – co jsme zatím Zjistili? Žádný z našich podezřelých se neobjevil nikde poblíž Massasů ani u paní Coomberové ani u veterináře, když došlo k těm útokům. Nejsme o nic blíž vypátrání cizí Síly, než jsme byli na začátku.

Alarikovo malé setkání se koná dneska večer. Meredith si myslí, že by tam měli jít. Nevím, co jiného bychom ještě mohli podniknout.

Damon si protáhl nohy, rozhlédl se po stodole a líně prohlásil: „Ne, já si nemyslím, že by to bylo nějak zvlášť nebezpečné. Jenom nechápu, co od toho čekáte.“

Ani já to přesně nevím,“ připustila Elena. „Ale prostě nemám žádný lepší nápad. Ty jo?“

Myslíš, jestli mě napadají jiné způsoby, jak naložit s časem? Určitě. Chceš, abych ti o nich vyprávěl?“ Elena ho umlčela posunkem a on výjimečně poslechl.

Mám na mysli, co konstruktivního bychom mohli v téhle situaci podniknout. Robert je mimo město, paní Flowersová je dole…“

„…ve sklepě,“ dokončili ostatní sborem.

A my tu jen tak sedíme. Má někdo nějaký nápad?“

Meredith nakonec přerušila ticho. „Pokud si děláte starosti, že by to mohlo být nebezpečné pro mě a Bonnii, proč nejdete všichni? Tím nemyslím, že byste se měli ukazovat. Můžete přijít a schovat se na půdě. Když se pak něco stane, zavoláme o pomoc a vy nás uslyšíte.“

Nevím, proč by měl někdo volat o pomoc,“ brblala Bonnie. „Nic se tam nestane.“

No, možná ne, ale neškodí se pojistit,“ odpověděla Meredith. „Co si o tom myslíte?“

Elena pomalu přikývla: „Dává to smysl.“ Rozhlédla se kolem, jestli někdo nemá námitky, ale Stefan jen pokrčil rameny a Damon zamumlal něco, co rozesmálo Bonnii.

Takže dobře, rozhodnuto. Pojďme.“

Když vyšli ze stodoly, uvítal je nevyhnutelný příděl sněhu.

My s Bonnií můžeme jet mým autem,“ řekla Meredith. „A vy tři…“

Neboj, my si cestu najdem,“ prohlásil Damon se svým vlčím úsměvem. Na Meredith to neudělalo žádný dojem a jen přikývla. To je legrační, pomyslela si Elena, když dívky zamířily pryč; Damon na Meredith nikdy nedokázal udělat dojem. Zdá se, že jeho šarm na ni nepůsobí.

Chtěla se zmínit, že má hlad, když se Stefan obrátil na Damona.

Zůstaneš s Elenou celou tu dobu, co tam budete? Každou minutu?“ zeptal se.

Jsem zvědavý, kdo by mi v tom mohl zabránit,“ zakřenil se Damon vesele. Pak nechal úsměv odeznít: „Proč?“

Protože pokud ano, můžete tam jít vy dva spolu a já se k vám přidám později. Musím něco zařídit, ale nepotrvá to dlouho.“

Elenu zaplavila vlna něhy. Pokouší se věřit svému bratrovi. Souhlasně se na Stefana usmála, když si ji odvedl stranou.

O co jde?“

Dneska jsem dostal vzkaz od Caroline. Ptala se, jestli bych se s ní nesešel ve škole ještě před setkáním u Alarika. Prý se chce omluvit.“

Elena otevřela pusu, aby pronesla nějakou ostrou poznámku, ale pak ji zase zavřela. Podle toho, co slyšela, byl na Caroline nyní žalostný pohled. A možná se Stefan bude cítit líp, když si s ní promluví.

No, ty se rozhodně nemáš za co omlouvat,“ řekla mu. „Všechno, co se jí přihodilo, byla její vlastní chyba. Myslíš si, že by mohla být nebezpečná?“

Ne; tolik Sil mi ještě zbylo, abych to poznal. Je v pohodě. Setkám se s ní a pak půjdeme k Alarikovi spolu.“

Stejně si dávej pozor,“ varovala ho Elena a vydala se do chumelenice.

Půda vypadala stejně, jak si ji pamatovala. Tmavá, zaprášená a plná tajemných tvarů přikrytých voskovaným plátnem. Damon, který šel konvenčně vstupními dveřmi, musel otevřít okenice, aby ji mohl pustit oknem. Pak se usadili bok po boku na staré matraci a naslouchali hlasům zezdola.

Dokázal bych si představit romantičtější prostředí,“ zamumlal Damon a s úšklebkem si smetl z rukávu pavučinu. „Jseš si jistá, že bys nechtěla raději…“

Ano,“ zarazila ho Elena. „A teď mlč.“

Bylo to jako hrát hru – naslouchali útržkům rozhovorů a pokoušeli se je poskládat dohromady a přiřadit ke každému hlasu správný obličej.

A pak jsem mu řekla: Je mi jedno, jak dlouho máš toho papouška – zbav se ho, nebo půjdu na vánoční ples s Mikem Feldmanem. A on řekl…“

„…proslýchá se, že včera v noci někdo vykopal hrob pana Tannera…“

„…tys slyšela, že všichni kromě Caroline stáhli svoji kandidaturu na Sněhovou královnu? A nemyslíš si, že…“

„…mrtvá, ale říkám ti, že jsem ji viděl. A ne, nezdálo se mi to; měla na sobě jakési stříbřité šaty a měla rozevláté zlaté vlasy…“

Elena zvedla na Damona obočí a pak se významně zahleděla na své střízlivé černé oblečení. Zazubil se na ni.

Romantismus,“ podotkl. „Mně osobně se v černém líbíš.“

No, tohle ti věřím,“ zamumlala. Bylo až s podivem, o kolik volněji se teď s Damonem cítila. Tiše seděla a nechala konverzaci kolem sebe plynout, až téměř ztratila pojem o čase. Pak zaslechla známý hlas, byl podrážděný a mnohem blíž než ty ostatní.

No jo, no jo, vždyť už jdu. No jo.“

Elena a Damon si vyměnili pohled a vstali, když se klika u dveří na půdu pohnula. Zpoza dveří nakoukla dovnitř Bonnie.

Meredith mi řekla, abych sem přišla. Nevím proč. Zabrala si Alarika pro sebe a večírek nestojí za nic. Ach joooo!“

Posadila se na matraci a Elena si k ní po chvilce přisedla. Zatoužila, aby se už objevil Stefan. A když se znovu otevřely dveře a vešla Meredith, už si tím byla jistá.

Meredith, co se děje?“

Nic, aspoň nic, co by vás mělo znepokojovat. Kde je Stefan?“ Meredith měla neobvykle červené tváře a v očích podivný výraz, jako kdyby něco držela pevně pod kontrolou.

Přijde později…“ začala Elena, ale Damon jí skočil do řeči.

To je jedno, kde je. Kdo to jde nahoru po schodech?“

Co tím myslíš, že jde někdo nahoru?“ zeptala se Bonnie a vstala.

Zůstaňte všichni v klidu,“ řekla Meredith a postavila se před okno, jako by ho chtěla střežit. Sama nevypadá moc klidná, pomyslela si Elena. „Dobře,“ řekla a pak se otevřely dveře a dovnitř vešel Alaric Saltzman.

Damonův pohyb byl tak rychlý, že ho Elena nedokázala zrakem sledovat; jedním pohybem uchopil Elenu za zápěstí a schoval ji za sebe a ve stejný okamžik se postavil Alarikovi tváří v tvář. Přihrbil se jako šelma, každý sval napjatý a připravený k útoku.

Ne, nedělej to,“ zvolala Bonnie. Vrhla se k Alarikovi, který mezitím začal před Damonem ustupovat. Alaric téměř ztratil rovnováhu a tápal za sebou po dveřích. Druhou rukou šátral u opasku.

Nechte toho! Dost!“ volala Meredith. Elena si všimla tvaru pod Alarikovou bundou a uvědomila si, že je to zbraň.

Opět nedokázala přesně sledovat, co se stalo pak. Damon pustil její zápěstí a čapnul Alarikovo. A pak najednou seděl Alaric s omámeným výrazem na podlaze a Damon vyprazdňoval zbraň, jeden náboj za druhým.

Říkala jsem ti, že je to pitomost a že to nebudeš potřebovat,“ vztekala se Meredith. Elena si uvědomila, že tmavovlásce svírá paže. Zřejmě to udělala, aby jí zabránila plést se do práce Damonovi, ale nepamatovala si to.

Tyhle náboje s dřevěnou špičkou jsou ošklivé; mohly by někomu ublížit,“ poznamenal Damon káravě. Vrátil do pistole jeden náboj, zaklapl ji a rozvážně zamířil na Alarika.

Nedělej to,“ prohlásila Meredith důrazně. Obrátila se k Eleně. „Zaraz ho, Eleno; napáchá jenom ještě větší škodu. Alaric vám neublíží, slibuju. Strávila jsem celý týden tím, že jsem ho přesvědčovala, že vy neublížíte jemu.“

A teď mám dojem, že mám zlomené zápěstí,“ řekl Alaric už celkem klidně. Písková hříva mu spadala do čela.

Za to si můžeš sám,“ odsekla mu Meredith hořce. Bonnie, která ho starostlivě držela kolem ramen, zaslechla její tón a vzhlédla. Pak o pár kroků ustoupila a posadila se.

Nemůžu se dočkat, jak mi tohle vysvětlíš,“ poznamenala.

Prosím, věř mi,“ obrátila se Meredith na Elenu.

Elena jí pohlédla do tmavých očí. Tvrdila, že věří Meredith. Ta slova probudila jinou vzpomínku, slyšela vlastní hlas, jak žádá o Stefanovu důvěru. Přikývla.

Damone?“ oslovila ho. Ležérně sklonil zbraň a usmál se na ně – z toho úsměvu bylo naprosto zřejmé, že takovéhle umělé hračky nepotřebuje.

A teď, když budete všichni chvíli poslouchat, vysvětlím to,“ pokračovala Meredith.

To jistě,“ vrčela Bonnie.

Elena přešla k Alarikovi. Nebála se ho, ale podle toho, jak se na ni díval – prohlížel si ji pomalu od nohou až k obličeji – pochopila, že on se začíná bát jí.

Zastavila se metr od místa, kde seděl, klekla si k němu a pohlédla mu do tváře.

Ahoj,“ oslovila ho.

Pořád ještě si držel zápěstí. „Ahoj,“ odpověděl a hlasitě polkl.

Elena se ohlédla na Meredith a pak se podívala zpět na Alarika. Ano, je z ní vyděšený. A s vlasy takhle do čela vypadá mladě. Možná je o čtyři nebo pět let starší než Elena, o víc ne.

Neublížíme ti,“ ujistila ho.

To jsem mu říkala celou dobu,“ řekla tiše Meredith.

Vysvětlovala jsem mu, že ať už předtím viděl cokoli a slyšel jakékoli historky, vy jste jiní. Řekla jsem mu, cos mi vyprávěla o Stefanovi, jak po celé ty roky bojuje se svojí přirozeností. Vyprávěla jsem mu i o tom, čím sis musela projít ty, Eleno, a neprosila ses o to, prostě se to stalo.“

Ale proč mu toho tolik povídala? přemýšlela Elena. Obrátila se na Alarika: „Tak dobře, teď o nás víš. Ale všechno, co víme my o tobě, je, že nejsi profesor historie.“

Je to lovec,“ řekl Damon tiše a hrozivě. „Lovec upírů.“

Ne,“ ohradil se Alaric. „Nebo alespoň ne v tom smyslu, jaký máš na mysli.“ Vypadalo to, že dospěl k jakémusi rozhodnutí. „Dobře. Z toho, co vím o vás třech…“ zarazil se a rozhlédl se po místnosti. „Kde je Stefan?“

Za chvíli přijde. Vlastně už by tu měl být. Říkal, že se zastaví ve škole, aby si promluvil s Caroline,“ vysvětlila Elena. Alarikovu reakci naprosto nečekala.

S Caroline Forbesovou?“ vyštěkl ostře a narovnal se. Jeho hlas zněl stejně, jako když mluvil s doktorem Feinbergem a s ředitelem, ostře a rozhodně.

Ano. Poslala mu dneska vzkaz, že se chce omluvit. Chtěla se s ním setkat ve škole ještě před večírkem.“

Nesmí tam jít. Musíte ho zastavit.“ Alaric se vyškrábal na nohy a naléhavě opakoval: „Musíte ho zastavit.“

Už tam šel. Proč? Proč by tam neměl chodit?“ dožadovala se Elena vysvětlení.

Protože jsem Caroline předevčírem zhypnotizoval. Zkoušel jsem to už předtím s Tylerem, ale nešlo to. Ale Caroline je dobrý subjekt, vzpomněla si na něco málo z toho odpoledne ve skladu a označila Stefana Salvatora jako útočníka.“

Šokované ticho trvalo pouhý zlomek sekundy. Pak se ozvala Bonnie: „Ale co může Caroline dělat? Nedokáže mu ublížit…“

Copak to nechápeš? Už to není jen záležitost mezi studenty střední školy,“ vysvětloval Alaric. „Zašlo to už příliš daleko. Ví o tom Carolinin táta a taky Tylerův táta. Bojí se o bezpečnost města…“

Ticho, buďte zticha!“ Elena se ponořila do své mysli a pátrala po sebemenším náznaku Stefanovy přítomnosti. Nechal se oslabit, uvažovala v té části mysli, která byla chladná jako led kdesi uprostřed vířícího strachu a paniky. Nakonec něco ucítila, pouhý náznak, ale byla přesvědčená, že je to Stefan. A že má potíže.

Něco je v nepořádku,“ potvrdil Damon a teprve v tu chvíli si uvědomila, že i on musel pátrat v okolí svou myslí, která je mnohem mocnější než ta její. „Pojďme.“

Počkejte, musíme si promluvit. Do toho se nemůžete jen tak plést.“ Ale Alaric mohl klidně mluvit do zdi a pokoušet se ji rozbourat slovy. Damon už byl u okna a v příštím okamžiku tudy vyklouzla i Elena a elegantně přistála ve sněhu vedle Damona. Alarikův hlas se nesl shůry.

My půjdeme taky. Počkejte tam na nás. Nechte mě s nimi nejdřív promluvit. Dokážu to vyřešit…“

Elena ho sotva poslouchala. V její mysli byl jen jediný cíl, jediná myšlenka. Potrestat lidi, kteří chtějí ublížit Stefanovi. Zašlo to příliš daleko? Tak dobrá, pomyslela si. A teď zajdu tak daleko, jak bude zapotřebí. Jestli se odváží jenom se ho dotknout… v duchu viděla záblesky všeho, co jim udělá. Jindy by byla v šoku z takového návalu adrenalinu a vzrušení, který teď ovládal její mozek.

Když se rozběhli sněhem, cítila vedle sebe Damonovu mysl – rudý plamen zuřivosti. Divokost v Eleně to vítala, byla ráda, že cítí jeho vztek tak zblízka. Ale pak se jí vybavilo něco jiného.

Brzdím tě,“ vykřikla. Nebyla ještě zdaleka u konce s dechem, přestože běželi hlubokým neporušeným sněhem a měli výborný čas. Ale nic na dvou nohách, a dokonce ani na čtyřech, se nevyrovná rychlosti ptačích křídel. „Dělej,“ zavolala, „leť tam, jak nejrychleji můžeš. Já tě doženu.“

Ani nečekala, až zavíří vzduch a uvidí tmavé peří jeho tlukoucích křídel. Ale vzhlédla, když se havran vznesl vzhůru, a uslyšela Damonův hlas v mysli.

Dobrý lov, popřál jí a okřídlená tmavá silueta zmizela směrem ke škole.

Dobrý lov, pomyslela si i Elena a myslela to upřímně.

Zdvojnásobila rychlost a celou myslí se upnula na ten záblesk Stefanovy přítomnosti.

Stefan ležel na zádech a přál si, aby neměl tak rozmazané vidění nebo aby dokázal víc, než se jen stěží držet při vědomí. Viděl rozmazaně jednak kvůli sněhu, a jednak kvůli bolesti, ale také mu stékal do očí čůrek krve z deseticentimetrové rány ve vlasech.

Byl jsem hloupý, že jsem si nejdřív nezkontroloval školu; kdybych to udělal, všiml bych si, že z druhé strany parkují auta. Ale v první řadě jsem byl hloupý, že jsem sem vůbec chodil. A teď za svoji hloupost zaplatím.

Kdybych jen dokázal sebrat myšlenky alespoň natolik, abych zavolal o pomoc… ale moje slabost těm mužům umožnila mě tak snadno přemoci, že nedokážu ani to. Od té noci, kdy jsem napadl Tylera, jsem se skoro nekrmil. Je v tom zvláštní ironie. Za tenhle průšvih vlastně může můj pocit viny.

Nikdy jsem se neměl snažit měnit svoji přirozenost, pomyslel si. Damon měl nakonec pravdu. Všichni jsou stejní – Alaric, Caroline, všichni. Každý tě nakonec zradí. Měl jsem je lovit a užít si to.

Doufal, že Damon se postará o Elenu. S ním bude v bezpečí; Damon je silný a bezohledný. Damon ji naučí přežít. Byl za to vděčný.

Ale hluboko uvnitř v něm zazněl pláč.

Havran ostrým zrakem zaznamenal dole světla reflektorů a přistál. Ale Damon nepotřeboval zrak; zaměřil se na cíl díky Stefanově slabě pulsující životní síle. Stefan byl však slabý a už se skoro vzdal.

Ty se nikdy nepoučíš, že ne, bráško? Damon vyslal myšlenku. Měl bych tě v tom prostě nechat. Ale už ve chvíli, kdy škrtal pařáty o zem, se přeměnil do podoby, která napáchá větší škodu než havran.

Mezi muže, kteří se shlukli nad Stefanem, najednou vskočil černý vlk a mířil přesně na toho muže, který držel Stefanovi na hrudi naostřený dřevěný kolík. Síla útoku muže porazila a kolík zmizel kdesi ve sněhu. Damon odolal pokušení – o to silnějšímu, že odpovídalo instinktům zvířete, jehož podobu na sebe vzal – zatnout muži zuby do hrdla. V mžiku se otočil a vyrazil na zbývající dva muže, kteří ještě stáli nad Stefanem.

Jeho druhý útok je rozehnal, ale jeden z nich vběhl do světla reflektorů a otočil se. Přitom cosi zvedl k rameni. Puška, pomyslel si Damon. A pravděpodobně je nabitá stejnými speciálně upravenými náboji, jaké měl Alaric ve své pistoli. Neexistoval způsob, jak se k tomu muži dostat dřív, než zbraň použije. Vlk zavrčel, a přesto se přichystal ke skoku. Na mužově masité tváři se objevil úsměv.

Hbitě jako útočící had se ze tmy vynořila bělostná ruka a srazila pušku. Muž se zběsile rozhlédl, celý zmatený, a vlk otevřel tlamu a zašklebil se. Dorazila Elena.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk Del.icio.us

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel pět a tři