Mrazení - Maggie Stiefvater

0 °C číst dál

7°C
 
Byla jsem polomrtvá nevyspáním. Byla jsem zombie. Byla jsem…
Esej na angličtinu
Hlas pana učitele Rinka
Blikání zářivky nad lavicí
Biologie
Isabelin kamenný obličej
Těžká víčka
„Země volá Grace," houkla Rachel na chodníku vedle mě a štípla mě do lokte. „Tamhle je Olivie. Vůbec jsem si jí ve škole nevšimla, ty jo?"
Sledovala jsem Rachelin pohled k hloučku studentů čekajících na školní autobus. Olivie stála mezi nimi a poskakovala, aby se zahřála. Bez fotoaparátu. Vzpomněla jsem si na její fotky. „Musím s ní mluvit."
„To teda musíš," kývla Rachel. „Protože spolu musíte zase vy­cháze... číst dál

12°C číst dál

12°C číst dál

14°C číst dál

6°C
 
Můj život v mozaice: poklidná neděle, Gracein dech vonící po kávě, dosud neznámá krajina hrbolaté nové jizvy na paži, nebezpečná vůně sněhu ve vzduchu. Dva rozdílné světy kroužící kolem sebe a stahu­jící se blíž a blíž, propojující se způsobem, jaký jsem si nikdy neuměl představit.
Ještě pořád jsem nad sebou cítil sekyru proměny, která na mě má­lem dopadla předchozího dne, a z vlasů a konečků prstů mi jako ne­určitá vzpomínka stoupal vlčí pach. Bylo by tak snadné vzdát se. Do­konce i teď, po čtyřiadvaceti hodinách, jsem měl pocit, jako by se s tím moje tělo ještě nevyrovnalo.
Byl jsem... číst dál

3°C
 
„Jak může někdo udělat něco takového dítěti?" Máma se zatvářila zne­chuceně. Nevěděla jsem, jestli nad tím, co jsem jí právě řekla, nebo z pachu moči a dezinfekce v nemocnici.
Pokrčila jsem rameny a nespokojeně se zavrtěla na nepohodlné ne­mocniční posteli. Vlastně jsem tu vůbec nemusela být. Šrám na ruce nakonec ani nebylo zapotřebí šít. A hlavně jsem chtěla vidět Sama.
„To se nedivím, že to s ním tak zamávalo." Máma se zamračila na vypnutou televizi nad postelí. Nečekala, co na to odpovím. „Není divu. To dá rozum, jak jinak. Taková věc člověka poznamená. Chudák kluk. Vypadal, jako b... číst dál

6°C
 
Vzpomínám si na Shelbyin výraz, když mi nabídla: „Chceš ukázat jizvy?"
„Jaké jizvy?" zeptal jsem se.
„Jak na mě zaútočili. Vlci."
„Ne.“
Stejně mi je ukázala. Břicho měla hrbolaté sítí jizev, která mizela pod podprsenkou. „Když mě pokousali, vypadala jsem jako hamburger." Nechtěl jsem to vědět.
Shelby si nestáhla košili zpátky. „Musí to být hrůza, když zabíjíme. Určitě jsme ta nejhorší smrt ze všech."
Kapitola 37 – Sam
 
6°C
 
 
 
Sotva jsem vkročil do obývacího pokoje, zaútočil na mě celý chumel vjemů. Do očí mě zaštípal ledový vzduch, div se mi z chladu neobrá­til žaludek. Očima js... číst dál

10°C číst dál

10°C číst dál