Mrazení - Maggie Stiefvater

... číst dál

0 °C číst dál

1 °C číst dál

1°C
 
Vždycky mě vyvádělo z míry řídit za oblačné noci. Připadalo mi, jako by nízký příkrov mraků halil nejen měsíční světlo, ale zbavoval účinnosti reflektory, vysával z nich světlo hned ve chvíli, kdy prořízlo vzduch. Teď jsem si se Samem vedle sebe připadala, jako bych jela čer­ným tunelem, který se čím dál víc zužuje. Do předního skla bušil déšť se sněhem a já svírala volant oběma rukama, abych na kluzké silnici udržela kola rovně.
Topení sálalo naplno a já se snažila přesvědčit samu sebe, že Sam vypadá o něco lépe. Isabel mu nalila kávu do cestovního hrnku a já ho nutila cestou upíjet,... číst dál

3°C
 
Do předního skla mi bušil déšť se sněhem, a když jsem zabočovala na příjezdovou cestu ke Culpeperovým, světlo reflektorů jako by ná­hle pohltily borovice. Mohutný dům by nebyl ve tmě skoro vidět, ne­být hrstky rozsvícených oken v přízemí. Zamířila jsem džípem k nim, jako bych vedla loď za světlem majáku, a zaparkovala vedle Isabelina SUV. Jiná auta tu nebyla.
Popadla jsem Samovu druhou bundu a vyskočila z vozu. Isabel mě uvítala u zadních dveří a pak mě provedla předsíní. Bylo to tu cítit kouřem a všude bylo plno vysokých bot, psích vodítek a paroží. Po­kračovali jsme do krásné strohé... číst dál

4°C
 
Zvedla jsem batůžek. „Tak jsme tady."
Z nějakého důvodu působilo dost nepatřičně, že Beckův dům vypadá navlas stejně, jako když mě sem přivezl Sam, aby mě provedl zlatým le­sem. Teď byly okolnosti nesrovnatelně dramatičtější, ale dům byl ten­týž, jen s tím rozdílem, že na příjezdové cestě stál Beckův ohromný SUV.
Jack už brzdil na krajnici. Vytáhl klíčky ze zapalování a podezíravě se na mě podíval. „Vystoupíš po mně." Poslechla jsem ho a počkala, až obejde vůz a otevře mi. Jakmile jsem sklouzla ze sedadla, pevně mě chytil za paži. Ramena měl až moc nahrbená a pusu pootevře­nou, jako b... číst dál

4°C
 
Na kůži se mi lepil chlad. Do očí se mi jako hlína tlačila tma, hustá a těžká, až jsem musel zamrkat, abych ji setřásl z panenek. Udělal jsem to a zahlédl před sebou matný světlejší obdélník - štěrbiny v rámu dveří. Neměl jsem jeho tvar a velikost s čím srovnat, netušil jsem, jestli je na dosah ruky nebo děsivě daleko. Z okolí se na mě valily nejrůznější pachy, prašné, organické i chemické. V uších jsem hlasitě slyšel vlastní dech, a to znamenalo, že prostor, ve kterém jsem, nebude velký. Kůlna na nářadí? Komora?
Sakra, že ale byla zima. Ne taková, abych se proměnil, to zatím ne. Ale ... číst dál

10°C číst dál

7°C
 
Když Grace vystoupila, udělalo se mi ze všeho nanic. Bylo mi nanic z toho, že jsme se pohádali, nanic z pochybností, nanic z chladu, který mi jen taktak dovoluje zůstat v lidské podobě. A nejen nanic. Byl jsem navíc neklidný, vyvedený z míry. Těch otazníků na mě bylo moc: Jack, Isabel, Olivie, Shelby, Beck.
Neuměl jsem si představit, že s Grace půjdeme za Beckem. Zesí­lil jsem topení v autě, opřel si hlavu o volant a zůstal tak, dokud mě jeho tvrdý oblouk nezačal tlačit do čela. S topením na maximum bylo v autě za chvíli vedro a dusno, ale mně to dělalo dobře. Nemusel jsem se bát prom... číst dál

7°C
 
Moji rodiče o ničem nevědí. To byla moje první a nejzásadnější myš­lenka ráno poté, co jsme se Samem... strávili noc. Počítám, že je to normální. Počítám, že je normální cítit se trochu provinile. Počítám, že i ta zvláštní závrať je normální. Bylo mi, jako bych si celý život mys­lela, že jsem ucelený obraz, a teprve Sam mi ukázal, že jsem vlastně skládačka, rozložil mě na kousky a znovu poskládal. Zřetelně jsem si uvědomovala každičký jednotlivý pocit, ze kterých se skládalo jed­nolité klubko těchhle nových emocí.
Ani Sam nic neříkal. Nechal mě řídit a držel mě přitom oběma ru­kama za... číst dál