Mrazení - Maggie Stiefvater

5°C
 
Tu noc se mi po dlouhé době zase zdálo o psech pana Daria.
Probudil jsem se zpocený a roztřesený, s pachutí krve v ústech. Odkulil jsem se od Grace dál, aby ji snad neprobudilo, jak mi buší srdce, a olízl si zakrvavené rty. Kousl jsem se ve spánku do jazyka.
V lidské podobě a v bezpečí Graceiny postele se dalo snadno zapo­menout na přímočarou násilnost mého světa. Bylo tak snadné vidět nás jejíma očima jako tiché, tajemné přízraky v lesích. A kdybychom byli obyčejní vlci, možná by to tak bylo v pořádku. Opravdoví vlci by nebyli nebezpeční. Jenže tohle nebyli opravdoví vlci.
Sen mi šep... číst dál

7°C
 
Ráno mi Sam hned po probuzení povídá: „Nejvyšší čas vzít tě na pořádné rande." I když přesně vzato ta úplně první věc, kterou řekl, bylo: „Máš po ránu vlasy jak Medúza." Nicméně to pozvání na rande byla první smysluplná věc, kterou ten den pronesl (protože odmí­tám uvěřit, že mám po ránu vlasy jak Medúza). Ve škole vyhlásili vzdělávací den pro učitele, což znamenalo, že máme celých čtyřia­dvacet hodin pro sebe - neuvěřitelný luxus. Když mě Sam zval, mí­chal zrovna ovesnou kaši a ohlížel se přes rameno ke vchodovým dveřím. Z nějakého důvodu trpěl obavami, že ačkoli rodiče ode­šli hned ... číst dál

12°C číst dál

5°C
 
„Nevadilo by ti zajet k Olivii?" zeptala se Grace, když se závanem stu­deného vzduchu nasedala do auta. Trochu jsem se na sedadle spo­lujezdce schoulil a ona rychle přibouchla dveře. „Promiň. Udělala se pořádná zima, co?" poznamenala. „Každopádně ani nemusíme vy­loženě chodit dovnitř, jen se tam porozhlédneme. Rachel povídala, že se kolem toho domu našly stopy po vlčích drápech. Třeba tam na něco přijdeme, co říkáš?"
„Zkusíme to," přikývl jsem. Zvedl jsem její dlaň ke rtům, políbil ji na špičky prstů a znovu ji vrátil na volant. Pak jsem se zabořil do seda­dla a vytáhl překlad Rilkeho... číst dál

12°C číst dál

10°C číst dál

Její rodiče byli doma. číst dál

2°C
 
Nedokázala jsem udržet myšlenky pohromadě. Stála jsem v kuchyni a civěla na skříňky oblepené obrázky usmívajících se tváří - členů smečky v lidské podobě. Za běžných okolností bych si je prohlížela a hledala mezi nimi Samovu tvář, ale teď jsem měla před očima jeho tělo zhroucené ve vaně a v uších mi zněl jeho hlas plný děsu. V du­chu mi pořád dokola běžela smyčka, na které se Sam v lese roztřásl a mně chvíli trvalo, než jsem pochopila, co se děje.
Kastrol. Konzerva polévky. Chleba z mrazáku. Lžíce. Beckovu ku­chyni očividně zásoboval člověk, který měl zkušenosti s nezvyklým životním r... číst dál

3°C
 
Zpátky k domu jsme neběželi. Rozběhnout se by znamenalo přiznat něco, co jsem si před ní nechtěl připouštět, ačkoli to byla holá sku­tečnost. Místo toho jsme rázovali obřími kroky, až nám suché listí a větvičky praskaly pod nohama, a pro vlastní dech jsme nic jiného neslyšeli. Chlad se mi plížil pod límec a pod jeho ledovými prsty mi naskakovala husí kůže.
Když nepustím její ruku, dobře to dopadne.
Stačilo by jedinkrát špatně odbočit, a nemuseli jsme na dům vůbec natrefit, ale já se nedokázal na stromy kolem sebe soustředit. Před očima se mi míhaly vzpomínky na lidské postavy měnící s... číst dál

11°C číst dál