Vzhlédla jsem a pak je spatřila. Naaranžoval je v oknech jako bledé sochy. Ženy. Byly jich tam nejméně dva tucty, stály na okenních římsách strnule, pořád v potrhaných zakrvácených šatech. Některé z nich byly mrtvé na první pohled, jiné… několik mrtvol se houpalo na velkém řetězu nataženém ze střechy. Všechny vypadaly podobně, okradené o duši a s totožným výrazem strachu, jenž jim křivil tváře. Když jsem sledovala to místo zpoza zdi, ještě tady nebyly.
Zabíječ zadoutnal, živil se mým vztekem. Hustá matná kapalina se zaleskla na špičce čepele a pak ukápla, vypařila se dříve, než dopadla na zem.
Něco se pohnulo zevnitř obrovské hromady suti u protější zdi. Hora odpadků a smetí se otřásla, nadechla a pak vyrazila nahoru, neskutečně vysoko. Do nosu mě udeřil nechutný smrad. Skoro jsem se zalkla. Odpadky začaly opadávat, odkryly nažloutlé kosti a cáry hnijícího masa, ze kterého crčela páchnoucí kapalina. Velikánská hlava si mě změřila hluboko zapadlýma mrtvýma očima. Obrovité čelisti se rozevřely a pak scvakly, až o sebe zaskřípaly zuby dlouhé jako moje paže. Ohavné tělo se pohnulo. Drápatá pracka se zvedla a pak zase dotkla země. Dvůr se otřásl. Kostěný drak vyrazil.
„Drak pro rytíře,“ zvolal wampyr. „Nejsi šťastný, Křižáku? Právě jsem ti opatřil výmluvu, ať se mnou nemusíš bojovat.“
Nick proběhl kolem mě, z rukávu mu vyjel stříbrný řetěz. Švihl jím po wampyrovi a Bono tanečním krokem uhnul. Ohromná hnijící noha přistála před Nickem, oddělila ho od wampyra. Kostěný drak po Křižákovi chňapl.
Ze dveří se vyřítila horda wampyrových potomků a začala se rojit kolem mne. Máchla jsem šavlí, téměř jsem první chlupaté vychrtlé tělo rozsekla vedví. Těsně předtím, než jsem uviděla, jak Curran vyskočil drakovi na rameno. Tam setrval jen chvíli a seskočil dolů za monstrum, kde stál Bono a zubil se.
Dav oblud se vlnil kolem mě. Zabíječ řezal a syčel. Ostré drápy se mi zabořily do boty a stáhly se.
Něco bylo špatně.
Sekla jsem po prasečím rypáku a viděla, jak lidské oči netvora vyhasínají. Chundelaté tělo se zhroutilo k zemi. Jeho sourozenci zaplnili díru v řadě. Pozvedla jsem ruku k novému úderu.
Monstra neútočila. Vrčela a tlapami rozrývala zem, ale přímo do mne se zatím žádné drápy nezabořily. Sklonila jsem zbraň.
Měli mě tam zdržet. Zaměstnávat mou zbraň, abych měla napilno a nedostala se k opravdovému boji. Stvoření odhodlaně stála na místě a vrčela. Kropenatá věc se širokými čelistmi po mně vyjela, mou paži minula jen o vlásek. Nedovolí mi pohnout se z místa.
Nebo jsem je mohla všechny pozabíjet. Měla bych je všechny pozabíjet.
Něco ve mně se proti vraždění ubohých polozvířat vzpíralo, přeci jen se na mě dívala lidskýma očima. Otáčela jsem se a hledala vůdce útoku. Araga jsem našla napůl přikrčeného, lehce se kýval. Ohyzdnou tvář mu zdobil mdlý, netečný výraz.
„Aragu,“ oslovila jsem ho.
Obluda nedala najevo, že by mě slyšela. Čelisti měla rozevřené, odhalovala zažloutlé tesáky a silný jazyk.
„Aragu!“
Stvoření na mě hloupě civělo. Pohnula jsem se, abych ho obešla zleva, zavřískal a najednou ožil. Pořád jsem šla. Zaútočil na mě. Obrovskou hlavu mi ohromnou silou vrazil do boku. Padla jsem na zem a spatřila nad sebou jeho tesáky. Slina mi ukápla na tvář, táhla se mu od zubů. Tyčil se nade mnou, černé pysky se mu chvěly, nohy měl strnulé. Mdlý výraz se mu znovu rozhostil na tváři. Ucouvl, vrátil se na své místo v kruhu chlupatých oblud.
Vyškrábala jsem se na nohy. Bono své potomky držel telepaticky zkrátka, nedůvěřoval jim.
Přes řadu chlupatých zad jsem viděla, jak se drak pokusil Nicka kousnout. Křižák se přikrčil a zombii do rozevřené tlamy cosi hodil. Čekala jsem hlasitou detonaci, ale žádná se neozvala. Nickovy granáty nechtěly fungovat. Magie na tomto místě byla příliš silná.
Daleko na levé straně dvora spolu zápasili Curran a wampyr. Bono se pohyboval rychle, vyrovnal se kožoměnci rychlostí i obratností. Rozpuštěné vlasy mu létaly kolem hlavy, skákal a točil se jako derviš. Zbraň se mu v rukou slila v rozmazanou skvrnu, utvořila zeď, kterou měl Curran problém prorazit. Záda Pána šelem hyzdil dlouhý šrám, zaléval se krví. Nehojil se. Ostří kopí muselo obsahovat stříbro.
Bono bojoval s Curranem a ještě zvládal držet své děti na uzdě. Muž mnoha talentů. Nastal čas vrazit mu do soukolí kus klacku.
Prozkoumávala jsem pohledem masu příšer před sebou a pak si vybrala tlustého, plešatého netvora. Stál na neúměrně tenkých nohách, civěl na mě tupýma očima. Tlustý břich mu visel dolů, dosahoval téměř až k zemi.
Trhla jsem zápěstím. Těžká kulatá hlava se skutálela do špíny v gejzíru krve. Srdce obludy ještě několikrát zapumpovalo, jako by nevědělo, že je stvoření mrtvé. Z pahýlu krku se vyvalila další krev, naplnila vzduch těžkým kovovým pachem.
Hordou proběhlo zachvění. Mršina bez hlavy se skácela k zemi a kruh bestií kolem mě sborově přikývl, hypnotizovaný pádem těla. Prořízla jsem monstru břicho a do špíny se vyvalila pokroucená zakrvácená střeva. Odřízla jsem kus kouřících vnitřností, nabodla ho na Zabíječe a ponořila do kaluže krve. Oči skupiny se upřely na maso. Zvedla jsem špičku čepele a podržela ji Aragovi před nosem.
„Krev,“ pověděla jsem mu.
Aragovy paviání nozdry se rozšířily. Nasávaly pach. Silný jazyk mu vylezl z tlamy, nenasytně olízl vzduch.
Chvějící se kus masa ho lákal, krev kapala na zem. O krok jsem se pohnula zpátky a Arag šel se mnou, pohled přilepený ke slizkému pamlsku.
Další krok. Arag mě následoval a pak sebou trhl, zarazil se v půlce pohybu. Zakrvácený, měkký kus masa se mu houpal před nosem, tak blízko, že stačilo, aby se naklonil dopředu a dotknul se ho. Chtěl ho. Chtěl ho strašně moc. Stejně se nepohnul. Bonův vliv nad nimi byl příliš silný. Nemohla jsem ho ničím zlomit. A každý okamžik, který jsem strávila mimo boj, zaplatili Nick a Curran svou krví.
Skupina pokřivených oblud na mě hleděla, vypadali skoro zuboženě.
Trhnutím jsem Zabíječe zbavila kusu masa, který vyletěl vysoko do nočního vzduchu. Arag zemřel dřív, než dopadlo na zem.
Bono mě ještě nikdy předtím neviděl zabíjet. Stínala jsem je jednoho po druhém, rychle, metodicky, pracovala jsem s mechanickou přesností. Někteří se bránili, když ucítili ohrožení, jiní jen hloupě civěli, když se do nich zabořila kouřící čepel a přeřezávala svaly i šlachy. Během tří minut bylo po všem a já se rozběhla přes dvůr ke Curranovi a Bonovi.
Kostěný drak zaútočil, aby mi v tom zabránil. Máchnul po mně ocasem, a když jsem se odkulila stranou, dupl ohromnou tlapou do země, zahradil mi cestu. Zombie se po mně ohnala hlavou, čelisti cvakly jen pár desítek centimetrů ode mně. Vyskočila jsem zpátky na nohy a sekla šavlí po hnijící tlapě. Zabíječ projel rozkládajícím se masem ve výtrysku smrduté lepkavé tekutiny. Narazil do mě drakův ocas. V boku mi vybuchla bolest, jako by mě smetl náklaďák. Proletěla jsem vzduchem a přistála na zbytcích masakru, který jsem předtím způsobila. Vyskočila jsem na nohy a uklouzla na krvi Bonových dětí, hlavou napřed jsem se zřítila mezi jejich těla.
Kde se sakra flákal Nick?
Drak se přiblížil, aby mohl zabít. Obrovské zuby se po mně natáhly a já se odrazila od mrtvoly, po zádech jsem klouzala po krvavém nepořádku. Kostěné čelisti se zabořily do místa, kde jsem ještě před okamžikem ležela.
Mrtvé oční bulvy se pohnuly, zaměřily mou novou polohu. Drak zaútočil. Skrčila jsem se do strany. Velké zuby zaškrábaly na zemi vedle mě. Vrazila jsem Zabíječe nemrtvé obludě do tváře, vyslala výboj magie do hlavy v místě, kde se čelisti stýkaly dohromady. Drak trhl hlavou nahoru, vzal mě s sebou. Houpala jsem se šest metrů nad zemí a čelisti zombie cvakaly, snažily se rozdrtit můj meč.
Dusila jsem se puchem rozkladu. V mezeře mezi drakovými zuby jsem zahlédla zpola shnilý jazyk úzký jako list, jak vlaje uvnitř klece z tesáků.
Zabíječ si pomalu prorážel cestu masem nemrtvé bestie, rozpouštěl chrupavku i svaly. Drak zatřepal hlavou jako pes držící v zubech mrtvou krysu. Něco uvnitř lebky s lehkým prasknutím povolilo. Obrovitá dolní čelist se ulomila a šla k zemi a já s ní. Přetočila jsem se ve vzduchu, snažila se dopadnout na nohy a místo toho se zřítila na rozeklané zuby. Ostrý kostěný úlomek mě bodl mezi žebra. Vykřikla jsem a odstrčila kosti obludy od sebe. Nade mnou zaclonila drápatá pracka nebe. Uskočila jsem do strany a drakova tlapa rozdrtila zlomenou čelist.
Nezáleželo na tom. Mohla jsem ho rozkrájet na kousíčky a stejně by mě pronásledovaly i jeho údy.
Zatnula jsem zuby a snažila se potlačil oheň, který se mi rozšiřoval v boku. Uviděla jsem Nicka, jak se nade mnou vytahuje na střechu. Mířil na opačný konec, kde na křídle budovy seděla skupinka několika siluet. Navigátoři.
Drak vyrazil za mnou. Couvala jsem a málem šlápla do ohně. Nick sprintoval po střeše k hloučku osob. Bylo potřeba několika navigátorů, aby uřídili nemrtvého draka. Kdyby Nick dokázal jednoho z nich odstranit z řady, zombie by se mohla zhroutit. A nebo taky osvobodit. Vytáhla jsem z ohně větev a mrštila ji po stvůře. Obloukem letěla a pak se rozprskla na hrudi nemrtvé bytosti. Rozkládající se tkáně se odmítaly vznítit. A drak se pořád beze strachu blížil. Oběhla jsem hranici tak, aby mezi mnou a bestií byly plameny. Chňapl po mně, ale držel se od ohně dál.
Nade mnou Nick vrazil do bytostí na střeše a jedno chlupaté tělo poslal k zemi. Cestou dolů křičelo jako o život. Drak obešel zapálenou hranici, donutil mě přemístit se.
Utíkala jsem a prsty si zajela pod tričko. Dloubly do zlomené kosti, projel mnou záchvěv oslepující bolesti. Když jsem je odtáhla, byly mokré. To nebylo dobré. Drak zaváhal a pak se zkroutil pryč ode mě, velkou hlavu na neskutečně dlouhém krku zdvihl ke střeše.
Rozptýlení. Bože, prosím, ať se ukáže, že je ten, co řídí draka, zbabělec. Jen pár minut, víc nepotřebuju. Začala jsem tiše polohlasně zaklínat. Magie se ke mně přivlnila, spojovala se kolem mě, táhla se v mých stopách jako prospěchářská kočka, která ucítila tuňáka. Zabodla jsem Zabíječe do země a přiložila si k žebrům i druhou ruku. Teplá krev mi pokryla dlaň. Obě ruce jsem vrazila do ohně. Plameny mi olízly kůži a krev zasyčela, vypařovala se. Stále jsem nepřestávala recitovat zaklínání.
Na střeše zatím Nick bojoval s čímsi vysokým, ozbrojeným drápy. Po obou chňapl drak, snažil se je nabodnout na své zuby.
Magie zesílila, vlila se do mě, skrze mou krev a maso se spojila s plameny. Ruce se mi pokrývaly puchýři, platily ohni za jeho služby.
„Hesaad,“ zašeptala jsem k plameni. Můj. Nasáklý mou krví sebou škubl jako živá bytost. Už nešlo o pouhé spalování kyslíku, stala se z něj živoucí síla s mocí propůjčenou magií.
„Amehe.“ Poslechni. „Amehe, amehe, amehe…“
Plameny se oddělily od smetí, jež jim sloužilo jako palivo. Přede mnou se ve vzduchu vznášela ohromná ohnivá koule. Mávnutím ruky jsem ji vypustila. Přeletěla dvůr, prudce burácela a pak narazila do drakovy rozeklané páteře. Dopad koule rozlomil draka v půli. Zadní část padla v plamenech, zatímco přední se bez opory začala hroutit k zemi. Obrovská hlava se stále bezmocně natahovala, snažila se pořád dosáhnout na bojující osoby na střeše.
Plameny požíraly nemrtvé maso. Bylo by tak lákavé sesout se k zemi a jen se dívat, ale kdybych to udělala, už se nezvednu.
Sevřela jsem jílec Zabíječe a na pravé ruce mi pukla kůže. Vykřikla jsem a zbraň upustila. Bolest byla příliš velká. Spálenými prsty jsem na opasku nahmatala lahvičku s anestetikem. Otupit. Musela jsem bolest v rukou otupit. Ampulka nechtěla z opasku vyklouznout ven, prsty jsem měla neohrabané. Po tvářích mi stékaly slzy. Konečně se uvolnila. Stiskla jsem korkový uzávěr zuby, vytáhla ho a pak vyplivla na zem. Zatřepala jsem ampulkou. Vyhodila do vzduchu prach, který utvořil obláček. Vkročila jsem do něj s rukama napřaženýma před sebou. Svět se zahoupal, najednou se trochu pokřivil a přišla otupělost.
Viděla jsem, jak sahám po jílci, který jsem necítila, a zvedám ze země meč. Otočila jsem se a šla přes dvůr k místu, kde Curran stále bojoval s upírem.
Hukot ohně přerušilo pronikavé zavytí, výkřik plný čirého, prudkého hněvu. Tak silný, že mohl patřit jen člověku. Ze střechy se k zemi řítila dvě těla. Jedno z nich na sobě mělo trenčkot.
„Sbohem, Nicku,“ zašeptala jsem, když obě narazila do smetí. Výkřik Křižáka zemřel společně s ním. Drak se otřásl a začal tát, rozpadal se přímo před mýma očima v hromadu kostí a slizu. Ten, co tu obludnost řídil, zaplatil pád životem také.
Vlekla jsem se přes pozemek. Až teď jsem si všimla krvavé skvrny na svém triku. Nezbývalo mi už moc času.
Uviděla jsem Currana, vyčerpaného a krvácejícího z tuctu míst na těle. Bonovo tělo působilo neforemně, jako by z něj kusy chyběly. Vypadalo to, jako by mu z těla někdo vytrhl celé kusy svalů a kůže se nad dírami jednoduše znovu zacelila.
Wampyr obtočil kopí kolem krku, s lehkostí ho chytil a vrazil špičku čepele Curranovi do stehna.
Ten zavrčel a po wampyrovi chňapl, vyrval mu z hrudníku velké kusy masa. Wampyr vykřikl a odtančil pryč. Kůže se mu nad ránou spojila dohromady a zavřela.
Nohy se pode mnou podlomily. Upadla jsem. Kulička s jedem mi vyklouzla z kapsy a odkutálela se z dosahu. Jen tak dál, Kate. Jen tak dál.
Obrátila jsem hlavu a pozorovala bitvu vzhůru nohama, ani jsem nebyla schopná ucuknout, když na mě stříkla jejich krev.
Oba byli unavení. Už neměli sílu na posměšky nebo okázalý řev. Teď už jen bojovali, strašlivě, krvavě a bolestivě.
Bono se znovu lehkým tanečním krokem stáhl. Curran zavrčel hlubokým hlasem a uviděl mě. Jeho pohled se na okamžik zaklesl do mého a já pochopila, že teď to přijde.
Bono se vrhl dopředu. Curran srazil kopí stranou a máchl drápy po wampyrově noze, úmyslně provedl ten úder příliš pomalu. Kopí se v zářivém oblouku stáhlo zpátky. A pak Bono znovu udeřil. Špička ostrá jako břitva zasáhla Currana do žaludku a vyjela mu ze zad, připíchla ho k zemi. Wampyr do úderu vložil veškerou sílu, naklonil se dopředu. Silné ruce ho uchopily za ramena. Obrovské svaly se napjaly. Z Curranových úst vyšel strašlivý ryk. Kosti se začaly lámat a svaly trhat. Skrze Bonův hrudník jsem viděla světlo, jak mu Pán šelem roztrhl trup vedví. Na okamžik si obě půlky hrudníku zachovaly vzpřímenou polohu, hlava a krk z levé části trčely v podivném úhlu. Pak wampyr neudržel rovnováhu a svalil se do špíny.
Curran se sesul na kopí. Z úst se mu vyřinula krev a jeho tvář znehybněla. „Ne,“ slyšela jsem se šeptat. „Prosím, ne.“
Wampyrovo tělo sebou trhlo. Zmrzačený hrudník se mu otřásl, pomalu vstal do kleku. Na okamžik tak zůstal, ale pak znovu upadl. Začal se posouvat po sazemi pokryté zemi směrem ke mně.
Viděla jsem, jak se plazí a jeho tělo se usilovně snaží opravit napáchané škody. Hlava se dostala do stejné roviny s tou mou. Skrze díru v jeho hrudníku jsem viděla rudou pulzující hmotu srdce, zpola skrytou za zničenými houbovitými plícemi.
„Fajn rvačka,“ ucedil skrze krví pokryté rty. Pravé oko mu nepřestávalo pomrkávat. „Aspoň budeme mít o líbánkách na co vzpomínat.“
Vrazila jsem mu kostěnou čepel do srdce.
Bono zaječel. Nelidské zavytí otřáslo věznicí a okna vybuchla. Bušil do sebe rukama, snažil se dosáhnout na dýku, ale nebyl schopný malou čepel najít. Drápy vyrazil po mém krku, ale to už jsem necítila. Nezáleželo na tom. Poslední útok na wampyra mě obral o zbytek sil.
A už mi nezbývalo nic, jen tam ležet. Alespoň ho uvidím chcípnout dřív, než zemřu sama. A to mi bude muset stačit.
Bono ležel na zádech. „Nechci umřít,“ šeptal mezi krátkými sípavými nádechy. „Nechci umřít…“
Z těla se mu začalo kouřit. Povlak tmavomodré mlhy, který ho pokryl, byl nejdříve tenký, poté nabral na síle, zkroutil se do dlouhých výhonků a začal unikat vstříc noční obloze.
„Má moc… mě opouští,“ zachraptěl Bono. Kouř zesílil a wampyr začal cosi šeptat v řeči moci. Jeho slova nedávala žádný smysl. Horečně odříkával zaklínadla, snažil se udržet při životě, nebo se modlil, nebyla jsem si jistá.
Zmrzačeným tělem mu projelo zachvění. Šepot utichl. Patami se zaryl do země. Modrý kouř zmizel, jako když někdo sfoukne svíčku. Wampyrovy široce rozevřené oči strnule zíraly kamsi do noci.
Skončilo to.
Přála jsem si, abych se dokázala posunout o kousek dál a dosáhnout na Currana. Možná budu mít s kým v posmrtném životě bojovat a hádat se, jestli to dnes nepřežijeme.
Byla to zatraceně příjemná pusa…
Pohltila mě temnota.
2025 ©