Darren Shan - Krvavé chodby 3

Když jsem přišel, Evra se díval na televizi. „Něco nového?“ zeptal jsem se. „Nic.“ číst dál

Debbie se jmenovala Rulíková a příšerně to příjmení nesnášela. „To je věc, jmenovat se skoro jako nějaká jedovatá rostlina!“ zuřila. číst dál

Bydlet ve městě bylo zvláštní. První dva dny mě hluk a pach div nedohnal k šílenství. Při mých posílených smyslech to bylo jako být v zapnutém mixéru. Přes den jsem polehával na posteli a hlavu jsem si přikrýval nejtlustším polštářem, jaký jsem našel. Koncem týdne jsem si ale na ty hrozně ostré zvuky a pachy přivykl a naučil jsem se nevšímat si jich. číst dál

Rozhodl jsem se, že vystoupení s Madame Oktou, cvičenou pavoučicí pana Hroozleyho, odvedu sám. Uměl jsem to s ní dobře. Kromě toho mi připadalo legrační zasednout mu místo. Byl jsem s ním na prknech hodněkrát, ale vždycky jen jako jeho křoví. číst dál

Jakmile se mě čepel dotkla, zkameněl jsem, ale pan Hroozley si toho vůbec nevšímal. Mírně nůž odstrčil od svého krku a pak mi hodil stříbrný křížek. číst dál

O měsíc dřív… číst dál

pachu krve se až dělá zle. Stovky mrtvých těl visí na stříbřitých hácích, jsou ztuhlá, lesknou se zmrzlou krví. Vím, že to jsou jen zvířata, krávy, prasata, ovce, ale pořád o nich přemýšlím, jako by to byli lidé. číst dál