Darren Shan - Demonata

Je ráno a Dervish s Meerou se ještě pořád smějí. „Jak ses tvářil!“ chechtá se Dervish u snídaně. „Jako kdyby tě honili všichni démoni, co jich v pekle je!“ číst dál

U sebe v posteli. Ležím přes peřinu a jsem schoulený do klubíčka. Vzlykám. Třesu se. Prsty si zakrývám oči. Nepravidelně vyhlížím ven a čekám, kdy přijde pán démonů a jeho hordy. číst dál

„Ty ses zvcoknul.“ číst dál

Rutina. Každodenní práce. Spousty šachových partií s Dervishem, ale hraje se mnou i Bill-I. Naučil ho to Dervish. Bill-I je o moc lepší než já, ale někdy se přestane soustředit a myslí na kdovíco, takže ho porazím častěji, než bych měl. Koukáme na televizi a couráme s Billem-I venku. Taky hrajeme fotbal - a když zrovna netrčíme před tou obří obrazovkou nebo neměříme síly v šachu, propátráváme spolu krajinu. číst dál

Zvykám si tu. Běžné domácí práce - myju po jídle nádobí, každý den zametám v jiných místnostech, leštím nábytek v některém velikém sále nebo pokoji. Plus spousta dalších, méně pravidelných prací - vynést smetí, umýt okna, zaběhnout do vesnice a něco tam zařídit. číst dál

Nečekám od první noci, že toho moc naspím - nové prostředí, nová postel, nový život -, ale kupodivu usnu v pár minutách, jen co si zalezu pod přikrývku v malé posteli v pokoji v prvním patře, který jsem si vybral, a probudím se druhý den až v deset. číst dál

Dervish řídí jako šílenec, jedeme stošedesátkou. Vítr skučí. Venkovská krajina splynula do jedné šmouhy. Ani omylem si nemůžeme povídat, nemůžu si ani prohlížet krajinu. Celou cestu tisknu obličej strýčkovi mezi lopatky a držím se jako o život. číst dál

Ztracený, vířící čas. Zmatené události. Přelétávám do reality a zase ven z ní. Chvilku jsem tady, pak jsem zase pryč, šílenství a démoni mě znovu získali. číst dál

Všude krev. Pekelné cákance a louže zaschlé krve. Zběsilé šmouhy na podlaze a na stěnách. číst dál

Lord Lítost seje všechny smutky světa číst dál