Později té noci jsme nahoře v archivu řekli ostatním, co jsme viděli. Takže místo toho, abychom byli v šoku jsme my dva s Lucasem, seděli jsme všichni beze slova asi hodinu. Pokus Bethanyové - navrácení života upírovi - popíral všechny fyzikální i nadpřirozené zákony, které jsme znali, a přesto jsme nemohli popřít, čeho jsme byli svědky.
,,Pořád mi to připadá tak ? neskutečné. Že existuje způsob, jak znovu žít," opakoval Balthazar asi po osmé.
,,Mě to neláká," odfrkla si Patrice, jako kdyby prvních deset minut poté, co jsme jim všem prozradili, pořád dokola neopakovala ,,panebože." ,,Uvědomila jsem si, že jakmile je někdo mrtvý, ť už zemřel jakkoli, je nejlepší nechat něco tak jak jsou." Najednou se zdálo, že jí ohromně zajímají její prstýnky, ale já jsem věděla, že vzpomíná na svou dlouhou ztracenou lásku, Amose, kterého přivedla zpátky na zem jako ducha. Přestože Patrice byla příliš opatrná na to, aby se podělila o celý příběh, bylo jasné, že to mělo tragické následky.
Vic přikývl. ,,Navracet mrtvým život rozhodně znamená vážný problémy. Co myslíš, Ranulfe?"
Ranulf, který zůstal po našem oznámení ze vše upírů nejklidnější, zavrtěl hlavou. ,,Byl jsem naživu sedmnáct let," řekl. ,,A upírem jsem už přibližně třináct let. Je mi to bližší."
,,Já bych do toho šel," prohlásil Balthazar- Zadíval se mi omluvně do očí. ,,Kdyby při tom nebyly zabíjeny vědomé bytosti. Kdyby existovala nějaká jiná možnost - jakákoli - neváhal bych ani vteřinu."
,,Takže, teď víme, co má Bethanyová za lubem," pronesl Lucas. Měl nepřítomný pohled a já si uvědomila, že promýšlí další postup. Byl to pro něj způsob, jak zapomenout na bolest. ,,A taky víme, že jí v tom chceme zabránit. Takže potřebujeme najít pasti. Musíme tohle město vyčistit, aby se tu Bianca a ostatní přízraky, které Bethanyová ještě nechytila, mohly cítit v bezpečí."
,,To zní jako plán," poznamenal Balthazar. Jako jediná seděl na normální židli.Vic a Patrice se uvelebili v sedacích pytlích, zatímco Ranulf s Lucasem seděli na starých bednách a já se vznášela mezi podlahou a stropem. ,,Takže celý prostor rozdělíme na části a ty postupně prohlédáme jednu po druhé?"
Lucas zavrtěl hlavou. ,,Chci uspořádat jeden důkladný zátah. Bethanyová pravděpodobně neustále pokládá nové pasti, ale kdybychom tohle místo alespoň na chvíli vyčistili, mohli bychom snáze zjisti, co udělá potom."
,,Kdy to máme provést?" zeptala se Patrice. ,,Někdo si toho všimne."
,,Možná někdy pozdě v noci -" začal Lucas.
,,Počkat," vložil se do toho Vic. ,,Mám skvělý nápad. Co takhle Podzimní ples?"
Nejdůležitější společenská událost na akademii v Evernightu - upíří verze školního plesu - se měla konat už za týden. Ranulf už měl taneční partnerku, ale co jsem věděla, tak byl jediný. Čím déle jsme tenhle nápad zvažovala, tím víc se mi líbil. ,,Všichni budou v hlavním sále, budou se bavit a spousta z nich se půjde na různá místa muchlovat nebo si dát pivo. Takže bychom byli krytí," pronesla jsem.
,,Nemůžeme tě do toho zatahovat," pronesl Lucas. ,,Je to pro tebe moc nebezpečné."
Chtěla jsem se s ním přít, ale pak mi došlo, že v tomhle případě se Lucas nechová přespříliš ochranitelsky. Poslat ducha hledat pasti na duchy by bylo podobné jako poslat upíra na průzkum továrny na kolíky. ,,No, tak se aspoň budu mít na co dívat, když vy budete mít práci. Ples je dokonalá příležitost, jak odvrátit pozornost - Balthazare, pamatuješ, jak se nám loni podařilo projít školní záznamy?"
Jakmile jsem to dořekla, přála jsem si, abych ta slova mohla vzít zpět; nebyl to zrovna nejlepší nápad připomínat Lucasovi nebo Balthazarovi, že jsme tu loni měli rande.
Následovalo trapné ticho, které nakonec přerušil Vic. ,,Tak dobře," řekl až moc vesele. ,,Takže všichni jdeme na Podzimní ples. Ranulf i já už víme s kým - co vy ostatní?"
,,Od kdy máš taneční partnerku?" zeptala jsem se a stejně jako Vic se pokoušela zlepšit panující náladu.
Vic se zatvářil rozpačitě. ,,Co se týče odpovědi na tvou otázku, má taneční partnerka mi prozradila, že má přítelkyni, která má krásnou tvář, ale nemá štěstí na chlapce. Proto jsem se domluvili, že jí Vic doprovodí na ples," poznamenal Ranulf.
,,Takže jste mu někoho našli," řekla jsem. ,,Páni, ono to funguje." Vzápětí mě napadlo, že Maxie bude asi trochu žárlit.
,,Měla jsem v plánu víkend cestovat," oznámila nám Patrice, ,,ale kdybych zůstala, mohla bych si na sebe vzít své nové šaty značky Chanel. Co ty na to Balthazare? Staňme se partnery ve zločinu."
Balthazar si povzdychl. ,,Samozřejmě. Jen doufám, že se mi jednou podaří jít na ples s někým, kdo mě pravdu chce."
,,Takže už zbývá jen Lucas," poznamenal Vic. Pak se ale zatvářil zkroušeně. ,,A to je trochu trapný."
Lucas pokrčil rameny. ,,Já nepůjdu. Prostě zůstanu na pokoji."
,,Ne," namítla jsem. Přestože mi to vadilo, věděla jsem, že to tak je: ,,Ti, kteří jdou na ples, mají tu noc největší volnost. Jinak si učitelé budou myslet, že máš něco za lubem."
,,Ty chceš, abych šel s někým jiným, když nemůžu jít s tebou?" Vypadal tak překvapeně, že by to působilo legračně, kdyby nešlo o tak vážnou věc.
,,Ne, nechci. Ale možná bys mohl pozvat nějakou kamarádku?" Zaváhala jsem, protože jsem si uvědomila, že Lucas má na škole jen jednu - ale třeba by mohla být svolná. ,,Co Skye?"
,,Bylo by jí jasné, že nejde o rande?" zeptala se Patrice.
,,Určitě," odpověděla jsem. ,,Taky hledá jen kamaráda, se kterým by mohla jít, protože má doma přítele."
,,No, vlastně už nemá," poznamenal Lucas. ,,Dneska jsem ji slyšel, jak říká Clementine, že se s ní rozešel. Ale taky prohlásila, že půjde na rande ,,nejdřív tak za šest měsíců, až bude mít to nejhorší za sebou", takže předpokládám, že teď bude chtít spíš kamaráda. To ale není ten největší problém."
,,Nezaútočíš na ni," pronesla jsem konejšivě. ,,Jsi čím dál tím silnější. Kromě toho se s ní setkáš dole na schodech a celou dobu budeš uprostřed davu lidí. Kdybys ji chtěl napadnout, což se stejně nestane, někdo by tě zastavil."
Lucas zakroutil hlavou. ,,Je to příliš riskantní. Bylo by lepší, kdybych šel s Patrice a Balthazar může požádat Skye."
,,Nikdy jsem s ní nemluvil," namítl Balthazar. ,,Nejspíš vůbec neví, kdo jsem."
Vyměnily jsme si s Patrice pohledy. Balthazar si zřejmě neuvědomoval, jak dobře vypadá. Možná, že se Skye opravdu ještě neprohodil ani slovo, ale neexistovala možnost, že by nějaká studentka nebo student, který byl na kluky, netušil, kdo je Balthazar.
,,Tak pozvi nějakou jinou," nadhodil Lucas.
,,Myslím, že by ti prospělo, kdybys strávil nějaký čas s lidskou bytostí," pohlásil Balthazar důrazně. Pak se podíval na Vica. ,,Která ? nic netuší. Teď, když se okolo Bethanyové děje tolik zvláštních věci, nemůžeš už na Evernightu zůstat moc dlouho. Stejně to jednou budeš muset vyzkoušet. Zkus posílit svoji sebekontrolu. A jak tvrdila Bianca, tohle je stejně dobrá příležitost jako každá jiná."
,,Asi jo." Lucas na mě vrhl znepokojující pohled. ,,Bianco, jsi si jistá?"
Upřímně řečeno jsem trochu žárlila. Nešlo o nic mezi Lucasem a Skye - měla jsem v něj naprostou důvěru. Ale věděla jsem, že zatímco Skye se vyšňoří a bude s Lucasem tancovat celou noc, já budu jako přízrak v pyžamu, ve kterém jsem umřela, jen shora přihlížet. Ale nemělo smysl se kvůli tomu užírat. ,,Když pochopí, že ji zveš jen jako kamarádku, pak je to v pohodě."
Vic v sedacím pytli zaklonil hlavu a zazubil se na Lucase. ,,Jo, je to trochu ponižující, když ti partnerku na ples musí najít nejlepší kámoš," přiznal. ,,Ale pořád je to lepší, než když ti ji hledá tvoje holka."
Lucas se na něj zamračil, i když jsem měla dojem, že ho ta poznámka navzdory chmurné náladě pobavila. ,,Sklapni."
Přípravy na ples nám zabraly docela dost času; jelikož jsem věděla, že s nimi nepůjdu hledat pasti, pomohla jsem jim aspoň vše přichystat. Zmapovali jsme různé prostory ve škole a dohodli se, kdo se kdy kam vytratí.
Zdálo se, že Lucase ovládl divoký a zoufalý příval energie. Promýšlel, co uděláme, do nejmenších podrobností, učil se déle do noci než předtím a nutil Balthazara, aby s ním šermoval celé hodiny. Měla jsem pocit, že se chce udržet ve stavu neustálého vyčerpání, aby neměl sílu přemýšlet o tom, že existuje možnost, aby znovu žil, ale že ji nikdy nevyužije. I lekce tance, které mu dávala Patrice, byly náročné a neradostné. Lucas se učil kroky stejně, jako kdyby šlo o výcvik u Černého kříže.
Ačkoli byly naše plány důležité, nemohla jsem strávit všechen čas přípravami na pátrací akci během podzimního plesu. Občas mi myšlenky odlétaly úplně jinam, protože mou mysl zaměstnávalo i něco jiného, ale stejně důležitého. Čas se naplnil ve středu večer.
Celá nedočkavá a nervózní zároveň jsem čekala v lesíku a po ruce jsem měla svůj korálový náramek. Náhle jsem spatřila, jak ke mně přichází táta. Rychle jsem si navlékla náramek a rozběhla se k němu, aby mě mohl obejmout. Objal mě tak pevně, že jsem na okamžik měla pocit, jako bych znovu byla malou holčičkou, která se bojí bouřky a věří svému otci, že ji ochrání před blesky.
,,Je tady?" zašeptala jsem.
,,Právě je na cestě sem." Táta mi stiskl ruce. ,,Řekl jsem jí to před několika hodinami."
,,Je v pořádku?" Navzdory tátovým ujištěním jsem se stále bála, že mě matka nedokáže přijmout jako přízrak.
,,Ano." V jeho hlase znělo něco zvláštního. Nejistota. Zachvátil mě strach; táta si toho musel všimnout, protože rychle zavrtěl hlavou. ,,Máma tě miluje. Jen ? se nedokáže smířit s tím, že se ti stalo něco tak strašného. Trápí ji to. Ale ze všeho nejdůležitější pro ni je, aby mohla být opět s tebou."
Něco tak strašného. Ta slova ve mně nepříjemně doznívala. Chtěla jsem přemýšlet proč, ale nebyl čas - na tlustém koberci z jehličí jsem uslyšela máminy kroky.
Zahleděla jsem se tím směrem a hledala ji. Jako přízrak jsem ve tmě neměla tak ostrý zrak jako dřív, když jsem ještě byla upírkou. Takže jsem nejdřív ze všeho uslyšela, jak máma tlumeně vyjekla.
,,Mami?" Poodešla jsem od táty a vydala se k okraji lesíka. Pak jsem ji uviděla. Stála tam tiše jako pěna, trochu se třásla a ruce měla zastrčené v kapsách dlouhého kabátu. ,,Mami, to jsem já."
,,Panebože." Promluvila tak potichu, že to skoro nebylo slyšet. ,,Panebože."
Zdálo se, že se nemůže ani pohnout, a tak jsem se vydala směrem k ní - neběžela jsem jako předtím k tátovi, ale šla jsem pomalu, aby měla čas se s tou situací vyrovnat. Nehybně na mě hleděla jako králík, který je příliš vyděšený na to, aby utekl před lovcem. Ale když jsem došla až k ní, zhluboka se nadechla a řekla: Bianco.
Pak mě objala a táta nás dvě sevřel v náručí. Chvíli jsme se jen takhle objímalo, plakali a říkali jsme jeden druhému, jak moc se máme rádi. Nešlo o žádné souvislé věty, jen takové útržky, ale byli mi to jedno. Záleželo pouze na tom, že jsem měla zpátky svou rodinu.
,,Moje holčičko," řekla, když jsme se konečně pustili. ,,Chudinko. Jsi tady - uvězněná?"
,,Ne, ale ne díky paní Bethanyové." Pak jsem se ale rozhodla, že na toto téma je čas později. ,,Tohle je jedno z míst, kam můžu cestovat a kde můžu zůstat. Už jsem tady nějakou dobu, protože je tu Lucas" - máma přimhouřila oči, ale já jsem pokračovala - ,,a taky Balthazar, Patrice, Vic, Ranulf, vy, prostě všichni."
Pohlédla ze mě na otce. ,,Jsi tady už několik měsíců a můžeš ? trávit čas se svými přáteli? Jako kdyby šlo o něco normálního?"
,,Je to normální," prohlásila jsem. ,,Pro mě určitě-!
,,Můžeme - můžeme pro tebe připravit tvůj starý pokoj." Máma se váhavě usmála. ,,Mohla bys žít s námi, kdybys chtěla."
Představa, jak ze svého pokoje pozoruji sníh dopadající na hlavu příšery, se jevila jako nejkrásnější na světě. ,,Dosta s tam není problém. Když mi tam zajistíte bezpečí, budu tam pořád."
Máma se zachmuřila. ,,Bezpečí. Myslíš tím, zbavit se pastí."
,,Máma má strach," vložil se do toho táta. ,,Znepokojuje jí, co jsme tu zatím zažili."
,,Většina přízraků je jiná než ty, které jsou uvězněné tady na Evernightu." Věděla jsem, že musím mluvit na rovinu. ,,Některé z nich jsou zlé. Stejně jako někteří upíři. Ale existuje spousta těch, které se ode mě moc neliší. Jsou to - jsou to lidé. Člověk nepřestane být tím, kým byl, jen proto, že zemře."
Mámu jsem tím očividně nepřesvědčila. ,,Tak proč tolik přízraků útočí na tuhle školu?"
,,Protožejesem vylákala paní Bethanyová," vysvětlila jsem jí.
Opět se do toho vložil táta, což mě překvapilo. ,,Celio, přemýšlej o tom. Všechno, co nás paní Bethanyová učila, před čím nás na této škole varovala - jde spíše o útok než obranu. Myslím, že to ví od samého počátku."
,,Přesně," poznamenala jsem. ,,Celou tu dobu měla v plánu chytat duchy -"
Než jsem mohla dopovědět a prozradit jim, co tím sledovala, otec za mě pokračoval: ,,Tím mám na myslí, že o Biance vždycky věděla."
Máma se chytla u krku za vlněný kabát a přitiskla si ho k sobě, protože ji znovu zamrazilo. ,,Adriane, o čem to mluvíš?"
,,O tom, že paní Bethanyová pronásleduje přízraky a vždycky věděla, že naše Bianca se nakonec může stát jedním z nich. Když se nad tím zamyslím, možná právě to je ten hlavní důvod, proč nám tady nabídla práci," odpověděl táta.
,,Paní Bethanyová pronásleduje duchy," opakovala máma. ,,A ty se domníváš, že jde vysloveně po Biance. To nemůže být pravda. Proč by to dělala?"
Všechno do sebe zapadalo. Bethanyová chtěla znovu žít. Věděla, že chytání přízraků do pastí jí umožní znovu vytvořit život - ale zároveň si uvědomovala, že duševní zdraví si po přeměně zajistí jen obětováním vyrovnaného přízraku. A já, díky svému vyjímečnému postavení, které jsem získala jako rozený přízrak, díky mnoha vazbám, které mě poutaly k tomuto světu, a díky radám ostatních mocných bytostí, které mě našli, protože i ony byly přitahovány k Evernightu - jsem se stala dokonalým exemplářem-
Stala jsem se pro Bethanyovou příležitostí, jak se vrátit k životu. Ani na vteřinu jsem nepochybovala o tom, že by nezaváhala; kdyby mě měla zabít, aby sama mohla vstát z mrtvých, udělala by to bez mrknutí oka.
,,Já vím proč," pronesla jsem. Vzali se za ruce, jako kdyby čekali strašlivou ránu. A já jsem jim to prozradila tak šetrně, jak jen to šlo.
Zbytek našeho rodinného shledání neproběhl tak vřele, jak bych si přála. Když se mí rodiče zrovna nehněvali na Bethanyovou, zlobili se sami na sebe, že vůbec na evernightsou akademii přišli. Místo toho, abych jim připomněla, že jsem byla od začátku proti - protože někdy věta ,,já jsem vám to říkala" není nejvhodnější, i když pozdější události vám dají úplně za pravdu -, pověděla jsem jim, co máme s přáteli v plánu. Souhlasili, že budou při Podzimním plese na vše dohlížet a postarají se o to, abychom se my ostatní mohli bez problémů vzdálit a zase se vrátit. Byli nadšení, že se do této akce zapojili i Balthazar a Patrice, ale ztichli vždy, jakmile jsem se zmínila o Lucasovi. Nechtěla jsem je nutit změnit na něj názor a doufala jsem, že ho v průběhu Podzimního plesu změní sami. Možná, že když budou spolupracovat na společné věci, najdou si k sobě cestu.
Díky tomu jsem se na ples začala těšit - na tance, na pátrání po pastích, na všechno. Když ten večer nastal, byla jsem až příliš rozechvělá na to, abych se schovávala někde ve velké hale, a rozhodla jsem se, že navštívím Patriciin pokoj a pomohu jí s přípravou na ples.
Málem mě přemohla závist. Zdálo se, že její šaty stály víc než průměrné auto. Měly ledově modrou barvu a od ramínek až po lem byly pokryté flitry. Lodičky měla ozdobené jemnými křišťály. ,,Proč jsem taky nemohla jít v takovýchto šatech?" zeptala jsem se jí lítostivě a držela jí vlasy, zatímco si zaplétala ostatní prameny. ,,Je to taková barva přízraků. Daleko slušivější než tohle hrozný pyžamo."
,,Je to hezké pyžamo, díky bohu." Patrice přimhouřila oči do zrcadla. Jako většina upírek na škole si před plesem dopřávala méně krve, aby vypadala štíhlejší a hladovější; to ale znamenalo, že se skoro neviděla v zrcadle. ,,Co kdybys umřela v jednom z těch starých triček, ve kterých jsi spávala v prváku? Na to nechci ani pomyslet."
,,I kdyby šlo o nejkrásnější pyžamo na světě, večerní šaty by byly rozhodně lepší."
,,To je pravda," souhlasila Patrice a zářivě se přitom usmívala, přestože nic neměla radši než se strojit.
Nebo to byl jiný důvod, proč tak zářila?
,,Takže ty a Balthazar," nadhodila jsem. ,,Jen jako přátelé,"
Zasykla, což byla ta nejméně vznešená věc, kterou jsem u ní kdy zažila. ,,Už jsem ti to vysvětlovala, pamatuješ? Není můj typ."
,,Jo, vzpomínám si," odpověděla jsem a v duchu si řekla, že Chudák Balthazar si na nový milostný vztah bude ještě muset nějaký čas počkat. Aspoň Patrice bavilo parádění.
Nebylo divu, že když měla tak drahé a krásné šaty, zářivě diamantové náušnice a stejně přenádherný náramek. Vlasy si sepnula do elegantního uzlu.
Jakmile byla hotová s účesem, oznámila jsem ji: ,,Půjdu napřed, jo? Pokusím se tě pozdravit během tance."
,,Ty už jdeš dolů?" Měla na době jen krajkové spodní prádlo a natáčela si časy; ledově modré šaty na ni čekaly na ramínku na dveřích šatní skříně. ,,Proč?"
,,No, možná se půjdu podívat, jak Lucas čeká na Skye."
Vrhla na mě nedůvěřivý pohled. ,,Víš, že o nic nejde, ne?"
,,Vim. Ale ona jde místo mě na ples s mým klukem. Takže když půjdu hned teď, po tom, co jsem viděla, jak úžasně ti to sluší, budu mít pocit, že je ve srovnání s tebou průměrná. Pomůže mi to, víš?"
Zasmála se, jako vždy potěšená lichotkami. ,,Jasně, jen běž."
Přesunula jsem se ke spodní části schodiště, kde většina dívek čekala na své taneční partnery. Ranulf a Vic se právě setkali se svými tanečnicemi; okouzlující Cristina se šťastně zavěsila o Ranulfa, ale Vic a jeho tanečnice si jeden druhého podezřívavě měřili.
Hned co odešli, dorazil Lucas ve vypůjčeném obleku. Znala jsem ho natolik, že jsem věděla, že jeho výběru nevěnoval velkou pozornost, ale přesto mu skvěle seděl a zdůrazňoval jeho ramena, pas a boky. Zlatavé vlasy měl sčesané dozadu, což dělal jen málokdy. Díky tomu vypadaly tmavší a dělaly Lucase trochu starším. Nikdy v životě jsem Lucase neviděla takhle vyšňořeného; tohle bylo možná první společenská událost, kterou kdy zažil. Ale díky svým ostře řezaným rysům vypadal v černém obleku stejně úchvatně jako v džínskách a flanelové košili. Napadlo mě, že by mohl hrát ve filmu s Cary Grantem. Ne - mohl by hrát dokonce místo něho.
Nemůžu se dočkat, až mu po plese řeknu, jak moc mu to slušelo, pomyslela jsem si zasněně. Kéž bychom aspoň jednou mohli jít na ples spolu.
Má radost z Lucasova vzhledu trvala jen do chvíle, než se na schodišti objevila Skye. Všichni příslušníci mužského pohlaví v místnosti ztichli. Zíraly na ni dokonce i dívky, včetně mě. Tmavě hnědé vlasy, které nosila většinou rozpuštěné, měla zapletené do drdolu a okolo oválného obličeje se jí vinulo několik kadeří, čímž vynikl její dlouhý, štíhlý krk. Její šaty na jedno rameno měly pod poprsím bohatě vyšívaný pásek, ze kterého se k podlaze vlnil šifon. Jejích tmavě vínová barva rozzářila její pleť i světle modré oči.
Jindy vypadala jako roztomilá dívka, ale tohle nebyl jen tak nějaký den. Když chtěla, aby si jí lidé všimli, dopadlo to tak, že z ní nikdo nedokázal odtrhnout oči.
Šílená žárlivostí jsem ze všeho nejvíc toužila vypařit se okamžitě z místnosti, než abych přihlížela, jak jí Lucas nabízí rámě. Ale kdyby to udělala, mučila bych se dohady, co jí řekl, co mu na to odpověděla, prostě vším. Přestože jsem věděla, že mě Lucas miluje, cítila jsem se nejistá ve srovnání s krásnou dívkou, která měla tak úchvatné tělo - a i kdyby nebylo úchvatné, stačilo, že vůbec nějaké má.
Takže jsem zůstala a dívala se, jak k ní Lucas kráčí. Usmíval se na ni uznale, ale i nejistě zároveň. ,,Ahoj. Páni, Skye, vypadáš ohromě."
,,Díky." Nezdálo se, že by jí to udělalo radost. Proč se zatvářila tak smutně? Ale pak zachytila kus šifonu mezi dva prsty. ,,Hezký šaty, viď?"
,,To si piš."
,,Koupila jsem si je, abych Craiga srazila na kolena. Chodí teď s nějakou Britnee s dvěma e. Nevím proč, ale ty dvě e jsou ještě horší než jedno." Uvědomila jsem si, že jí nejde o flirtování; její krása měla ten večer posloužit jako bitevní prapor - dávala pomocí ní najevo, že se nevzdá, přestože měla zlomené srdce.
,,Nenech si tím kazit večer," řekl rychle Lucas. ,,Prostě na něj zapomeň, ano?"
Ačkoli měla stále pokleslá ramena, přikývla a já se uklidnila. Neexistoval důvod, proč bych na ni měla žárlit. Tedy, až na ty nádherné šaty. ,,Už jsem se kvůli němu nabrečela dost. Dnes večer chci jen tančit a být s kamarády."
,,Tak to se ti můžu zavděčit." Lucas jí nabídl rámě a já si uvědomila, že mi to nevadí.
Podzimní ples byl vždycky okázalá podívaná - událost jako z minulého století, která upířím studentům připomínala plesy z doby, kdy byli mladí. Nebyl tu žádný DJ ani kapela, ale malý orchestr hrající vážnou hudbu, na kterou se tančilo lépe, než si člověk dokázal představit. Namísto ostrých světel a moderních dekorací velkou halu rozzářily stovky svící. Spousta z nich stála před pláty z tepané mosazi nebo staromódními, zakouřenými zrcadly, aby se světlo z nich odráželo po celé místnosti. Všichni studenti na sobě měli večerní oblek nebo smoking; všechny dívky měly šaty dlouhé až na zem a některé z nich dokonce i odpovídající rukavičky. Byla to jedna z těch příležitostí, kterou si aspoň jednou za život nechtěla nechat utéct žádná dívka a dokonce víc chlapců, než kolik jich bylo ochotno to přiznat.
Zúčastnila jsem se Podzimního plesu dvakrát s Balthazarem a pokaždé se mi líbily moje šaty, tanec i všechno ostatní. Ale nakonec jsem zjistila, že pozorovat všechno seshora, kde jsem se vznášela mezi lustry se svíčkami, je úplně stejná zábava. Čas od času jsem se zasmála, třeba když jsem pozorovala Lucase, jak opatrně vede Skye při waltzu a skoro viditelně počítá kroky, nebo když jsem si všimla, že Vic a jeho tanečnice tančí co nejdál od sebe a očividně oba plánují co nejdříve jeden před druhým zmizet. Jindy jsem zase obdivně přihlížela, jak dokonale tančí některé z párů, které už měly mnohaleté zkušenosti. Nejkrásnější dvojicí byli Balthazar s Patrice, kteří se ladně pohybovali v samém středu sálu. Jednou za čas se samozřejmě jeden z nich vytratil, aby pokračoval v hledání pastí. Mí rodiče na ně vždycky pokývali, když procházeli kolem nich. Mámě to slušelo v béžových hedvábných šatech, které jsem na ní ještě neviděla.
Lucas vyrážel nejčastěji, stejně často jako všichni ostatní dohromady. Byla za tím touha udělat něco užitečného? Nebo to bylo jen proto, že se mu Skye čas od času omluvila a šla na kraj tanečního parketu za svými kamarády? Nebo proto, že nedůvěřoval sám sobě, jak se zachová v blízkosti lidské bytosti? Tušila jsem, že šlo o všechny důvody. Pokaždé, když odcházel, prošel okolo mých rodičů a všichni tři ztuhli. Ale teď už se navzájem respektovali a mí rodiče překonávali svůj hněv, což bylo, jak jsem doufala, dobré znamení.
Všechno běželo jako na drátkách až do chvíle, než jsem ucítila chlad - a začala mít vidění.
Mysl mi zaplnily obrazy lidí na tanečním parketě, které jsem vlastně nikdy moc dobře neznala, ale teď jsem k nim cítila takovou blízkost, která byla stejně silná jako láska. Různé obličeje, různé emoce, lidé různého věku: všechny lidské bytosti pode mnou mi teď připadaly výjimečné. Avšak nade mnou se zatahoval temný závoj ohrožující bezpečí studentů, ze kterého sálala nenávist k upírům tančícím v jejich středu.
Přízraky. Přesněji řečeno Spiklenci. Náhle jsem je cítila nad celým tanečním parketem, stahovaly se jako mraky při bouřce. Začal útok před rokem stejně? ,,Co to děláte?" zašeptala jsem, protože jsem si byla jistá, že mě přes zvuky orchestru dole nikdo neuslyší.
Obrazy se změnily v násilí: upíři pláli jako pochodně, byli uvězněni v ledových kvádrech, lapeni do pastí, které Bethanyová líčila na duchy. Nic z toho se ve skutečnosti nestalo, ale já jsem věděla, co to zmamená. Tito duchové se báli o bezpečí lidských bytostí, ke kterým byli připoutáni, a tudíž i o své vlastní bezpečí. A také se chtěli kvůli plánům Bethanyové pomstít upírům dole.
Tito lidé jsou v bezpečí, slíbila jsem jim. Jestli se chcete pohnout dál, víte, že vám můžu pomoct. Očekávala jsem překvapení, štěstí, možná i to, že rychle zmizí. Místo toho mě však zachvátila vlna strachu. Upřímně řečeno, nebála jsem se o nic méně než oni, a navíc jsem ani netušila, jestli vůbec dokážu vykonat zázraky, o kterých mluvil Christopher. Tak jak jsem jim mohla něco slibovat?
Přesto jsem cítila, že kdyby mě následovali, musela bych se o to pokusit. Pokud bych dokázala dostat přízraky pryč z Evernightu na jeden zátah, překazilo by to plány Bethanyové stejně účinně jako každý jiný způsob, který jsme mohli vymyslet.
Ale jako lámající se vlna na pobřeží v zimě mě zasáhl příval odmítnutí a pak rostoucí shluk energie mířící dolů jako stovky šípů -
Co se děje? Pomyslela jsem si. Podívala jsem se na tanečníky; Balthazar a Patrice odešli hledat pasti, ale všichni ostatní, na kterých mi záleželo, tančili. Nestihla jsem je ani varovat.
Shluk energie zamířil k podlaze jako blesk a já očekávala ledovou nebo sněhovou spršku. Nebo možná zjevení duchů.
Nečekala jsem, že se všechny lidské bytosti tak náhle v bezvědomí skácejí na zem.
Hudba orchestru se změnila k nepoznání, protože jednotliví členové přestávali jeden po druhém hrát a reagovat začali i upíři. Několik z nich se zasmálo, ale většina si dělala starosti - buď o lidské bytosti, na kterých jim záleželo, nebo protože si uvědomovali, že se očividně děje něco nebezpečného. Lucas poklekl na zem a položil Skye na krk dva prsty, aby jí zkontroloval puls. Ranulf držel Cristinu v náručí, ale její tělo bylo naprosto bezvládné a hlavu měla zvrácenou nazad. Vic ležel obličejem dolů a paže a nohy měl roztažené jako odhozená hadrová panenka.
A pak se pohnul - nebo bych spíš měla říct, že se pohnulo jeho tělo. Protože od první chvíle jsem věděla, že to, co se zvedá, není Vic.
Uvědomila jsem si, že nejsem jediný přízrak, která se dokáže zmocnit lidské bytosti.
Ostatní studenti také začali přicházet k sobě, ale jejich oči měli mléčnou, nazelenalou barvu, takže nebyly vidět zorničky ani duhovky. Přesto ani jeden z nich nebyl slepý. Pohybovali se pomalu a neohrabaně, jako kdyby se předtím velmi dlouho nehýbali. Lucas se odtáhl, když Skye, nebo něco, co vypadalo jako ona, na něho z podlahy začalo zlostně zírat.
Vic narovnal ramena a postavil se. I kdybych už předtím nevycítila, že Maxie mezi útočníky není, podle výrazu jeho tváře bych poznala, že ona se ho nezmocnila. Ten výraz k němu vůbec nepatřil, a tak mi chvilku trvalo, než mi došlo, co má vyjadřovat - krutost.
,,Paní Bethanyová!" zvolal.
Nebyl to Vicův hlas. Šlo o chraplavé skřehotání, takže mě ihned napadlo, že patřil někomu, koho kdysi podřízli. Zoufale jsem toužila po zrcátku, abych ho mohla osvobodit - ale fungovalo by to i v případě, kdy se přízrak zmocní lidské bytosti? Když jsem si vzpomněla, jak jsem se cítila silná, když jsem ovládala Kate, obávala jsem se, že ne.
Bethanyová vystoupila vpřed. Netvářila se vyděšeně, ale jen mírně zaujatě. Měla na sobě zářivě bílé, dlouhé, naškrobené krajkové šaty.
,,Osvoboďte náš druh," požadoval Vic. Zdálo se, že ten šílený, skřehotavý hlas roztřásl celou místnost. ,,Vrťte nám svobodu, nebo na vás zaútočíme a váš druh zanikne."
,,Když mě donutíte zbavit vás vašich pout, budou strašlivě trpět. Někteří z nich mohou i zemřít," prohlásila Bethanyová hladce.
Vicův krutý výraz ve tváři se nezměnil. ,,Varovali jsme vás."
Pak se náhle, jako kdyby někdo odstřihl loutkám provázek, všichni lidé znovu zhroutili na podlahu - ale tentokrát jen na okamžik. Za chvilku byli opět na nohou, drželi se za hlavy, pokud na ně upadli, zmatení z toho, co se právě stalo. Zdálo se, že si to nikdo z nich přesně nepamatuje,což pro všechny zúčastněné pravděpodobně představovalo milosrdenství.
Snažila jsem se neztrácet naději. Ten večer jsme měli v plánu posbírat většinu pastí. Věděla jsem, že když zjistíme, jak to nejlépe provést, budeme moct přízraky osvobodit. Kdybych měla dost času, mohla bych spoustu z nich nejspíš přesvědčit, aby se mnou tento svět opustily, když už se v něm necítily bezpečně.
A přesto jsem měla pocit, že se začalo dít něco strašného - něco, co možná nedokážeme zastavit.