Sledovala jsem Lucase do domu Bethanyové. Přestože jsem na něj mohla zavolat a pokusit se ho zastavit, něudělala jsem to.
Potřebujeme to vědět, řekl jsem si. Jestli mu opravdu může pomoct, pak bych jí v tom neměla bránit.
Vzdorovala jsem jen kvůli tomu, že jsem na Bethanyovou žárlila, protože mu na rozdíl ode mě mohla prokázat vzácnou službu? Opravdu jsem byla tak ubohá a malicherná? Nebylo divu, že Lucas měl pocit, že jí může důvěřovat, když já sem byla ve srovnání s ní tak slabá.
Budu se dívat a poslouchat. Možná uslyším, že se Lucas může zbavit své touhy po krvi. Pokud by to byla pravda, přísahala jsem si, že už nikdy o Bethanyové neřeknu špatné slovo.
Když Lucas zaklepal na dveře, opatrně jsem zaujala své už známé místo na okenním parapetu a ulevilo se mi, že jsem poblíž necítila žádné pasti. Pak jsem se zarazila. Před jejím psacím stolem už někdo seděl: Samuel, kterého si sem bezpochyby pozvala kvůli předchozí rvačce. Napadlo mě, že Lucas pravděpodobně nedostane možnost si s ní vážně promluvit. Nevěděla jsem, jestli ztoho mám mít radost, nebo ne.
Ale když Bethanyová ptevřela dveře a spatřila Lucase, pronesla: ,,Jak skvělé načasování, pane Rossi. Prosím, pojďte dál."
Zdálo se, že Lucase Samuelova přítomnost moc nepotěšila, a ani Samuel nevypadal zrovna radostí bez sebe, že ho vidí. ,,Jde o naši předešlou výměnu názoru?"
,,Ne tak docela." Bethanyová ukázala na židli v rohu místnost. ,,Právě jsem si s panem Youngerem promluvila o jeho četných kázeňských přestupcích za letošní rok. Jde o jinou záležitost, kterou jsem s vámi chtěla probrat později, pane Rossi, ale pak jsem uvážila, že tato chvíle je stejně příhodná jako každá jiná."
Pan Younger, neboli Samuel, se napřímil a tvářil se dotčeně. ,,Odkdy má tahle nula z Černého kříže něco společného s řízením tohoto místa?"
,,Zde rozhoduji jen já." Bethanyová přešůa k psacímu stolu a její dlouhá, tlumeně fialová sukně zavířila. Když na něj položila ruku, znovu jsem si všimla zarámované siluety, kterou měla stále po ruce. Christopher: dosud se na jeho tvář dívala každý den. Pořád ho měla na blízku. Zahloubala jsem se a na chvilku jsem měla pocit, že jsem jí ožná od začátku křivdila. ,,Jako ředitelka této školy jsem zaznamenala, že vás mnoho učitelů pokáralo za nevhodné chování, například za to, že mluvíte během vyučování, a dokonce i za šikanu," pokračovala.
Vždycky jsem Samuela vnímala jako průměrného zabedněnce, ale jeho výraz náhle ztvrdl a já jsem v něm poprvé spatřila starého netvora. ,,Tohle vlastně ani není škola, nebo už jste to zapomněla? Nepotřebuju se učit algebru. Potřebuju zjistit, jak to mám udělat, aby mě pokládali za člověka. Všechno ostatní je ztráta času."
,,Obtěžování lidských studentů považujete za lepší využití času?" Bethanyová nadzvedla jedno elegantní obočí.
,,Proč tu vlastně jsou?" ohradil se Samuel. ,,Pokud jste je nepozvala, aby nám sloužili jako podnos se zákusky, pak to vůbec nechápu."
Pousmála se a na okamžik pohlédla na Lucase, který vypadal stejně zmateně, jako jsem se já cítila. ,,Vynechápete spoustu věcí, pane Youngere."
,,Už toho mám dost." Samuel vstal, jako kdyby chtěl odejít, ale přísný pohled Bethanyové ho příšpendlil zpátky na místo.
Položila ruce na stůl a promluvila pomalu a rozvážně. ,,Pozvala jsem na tuto školu lidské studenty, protože jsem je potřebovala ke svému projektu, který je i v zájmu pana Rosse." Podívala se přímo na něho a dodala: ,,Jedná se o odstranění touhy po krvi u našeho druhu."
,,Tak z toho mě vynechte," zasupěl Samuel. ,,Nechci se zbavit touhy po krvi. Mám rád krev. Na upírství je to ta nejlepší věc."
,,Myslím, že jste příliš rád upírem," prohlásila. ,,Zapomněl jste, že existuje i jiná mžnost."
,,No a? Co si vzpomínám, být člověkem byla pěkná otrava. Byl jsem slabý, musel jsem jíst zeleninu a navíc chodit několikrát za den na záchod, což byla pěkná ztráta času."
Bethanyová naklonila hlavu na stranu a měřila ho pohledem. Mezitím vyndala z jedné zásuvky malou kovovou krabičku. Past. Přesto jsem se k ní necítila nijak přitahována. ,,Uvidíme."
,,Cože?" zeptal se Samuel, ale Bethanyová už mu nevěnovala pozornost.
,,Víte, co to je?" otázala se Lucase.
,,Past," odpověděl Lucas a upřeně hleděl na krabičku. ,,Past na přízraky."
Uvědomila jsem si, že krabička je pokrytá ledem. To znamenalo, že uvnitř je uvězněn duch. Proto na mě nepůsobila; byla plná.
,,Správně, pane Rossi." Vstala. ,,Teď se dívejte."
Bethanyová zašeptala něco latinsky a otevřela krabičku. Přízrak, který v ní byl uvězněný, z ní vyrazil jako záblesk světla a zasáhl Samuela přímo do hrudníku. Ten se sesul na podlahu a hrozivě sebou škubal; zdálo se, že ho přízrak obkroužil, že se ve formě svíjející páry přisál na celé jeho tělo i obličej. Vypadalo to, že se od něj duch snaží vzdálit, ale nemůže.
,,Co se to sakra děje?" Lucas vstal a očividně se snažil přijít na to, jak Samuelovi pomoct, pokud to vůbec bylo možné. Ale Bethanyová zavrtěla hlavou.
Užasne jsem přihlížela, jak vytáhla dlouhý nůž s černou čepelí. Došlo mi, že je z obsidiánu. Navzory zdem domu se zdálo, že mě obsidián tlačí pryč.
Pak bodla skrz přízrak do Samuela. Stříbřitá krev se promísila s červenou a oba vykřikli.
Přízrak se do Samuela náhle ponořil, očividně jím byl pohlcen. Samuel sebou ještě jednou škubl a poté se zhluboka nadechl. Potom znovu.Opřel se o lokty a zíral na krvácející ránu na paži. Krev pulsovala -
Pulsovala -
Má tep, uvědomila jsem si. Tluše mu srdce.
Samuel ohromeně civěl na Bethanyovou. V očích se mu zračil divoký a prázdný pohled. Bethanyová se narovnala a usmála se tak zářivě, že na okamžik vypadala mladší. Krásnější. Děsivější. Lucas váhavě ustoupil o krok dozadu a pak se ztěžka posadil na židli, jako kdyby mohl jinak upadnout.
,,Vyšlo to," zašeptala.
,,Já jsem -" Samuel se nepřestávala ohmatávat, jako kdyby se snažil přijít na to, co se stalo. ,,Panebože, já jsem člověk."
Bethanyová se rozesmála. ,,Jste naživu."
Připadalo mi, že mám mysl úplně prázdnou, jako kdyby mé myšlenky nahradilo jen bílé světlo a šum. To, co jsem právě viděla, bylo nemožné - a přesto jsem toho byla opravdu svědkem-
,,Zastavte to. Zastavte to." Samuel se chytil za svetr, jako kdyby si chtěl rozdrásat hruď a vytáhnout z ní své tlukoucí srdce.
Lucas nejdřív několikrát naprázdno otevřel ústa, a pak ze sebe konečně vypravil: ,,Co jste to provedla?"
,,Přízraky a upíři představují dvě poloviny smrti, pane Rossi." Její hlas zněl zase ostře a profesionálně, ale světlo v jejích očích ještě nezhaslo. Přistoupila blíž k Samuelovi, který se právě svíjel na podlaze, očividně trýzněn svým živoucím tělem. ,,A zároveň dvě poloviny života. Tělo a duch. Spojte je a výsledkem je … z mrtvýchvstání."
,,Nikdy jsem o ničem takové neslyšel," prohlásil Lucas. ,,V Černém kříži nám o tom neřekli."
,,A přesto Černý kříž patřil k těm několika málo organizacím, které o tom vědí. Zjistila jsem to z jejich dokumetů, které jsem ukradla." Bethanyová se sklonila nad Samuelem. Jeho utrpení rozhodně nezmenšilo její radost. ,,Proč se o tyto znalosti nepodělili? Člověk by předpokládal, že vše, co by mohlo vést k úbytku upírů - ale ne. Černému kříži nešlo pouze o bezpečnost lidé. Toužil po pomstě. A jak by ji mohl vykonat, kdyby upírům daroval život?"
,,Zastavte to," opakoval Samuel. Hlas měl tak meřivý, že jsem ho skoro nepoznávala. Jako kdyby ho zmrtvýchvstání připravilo o rozum.
Lucas k němu vykročil, ale stejně jako já netušil, jak mu pomoct. ,,Tohle nemůže být pravda," řekl.
,,Sáhněte si na jeho tep!" Bethanyová popadla Samuela za zápěstí; zakňoural, ale poddal se jí. Pak ho pustila a očividně se musela uklidnit. ,,Omlouvám se. Vím o této teorii už skoro čtyři roky, ale tohle je můj první úspěšný pokus."
Nato Lucas pozvedl hlavu, očividně mu něco došlo. ,,Bianca," hlesl. ,,Bianca se narodila poté, co její rodiče uzavřeli dohodu s přízrakem -"
,,Další způsob, jak spojit přízrak s upírem a vytvořit tak život," prohlásila Bethanyová. ,,Ačkoli v tomto případě je výsledkem stvoření třetí, nezávislé bytosti. My jsme použili energii přízraků a sloučili ji s tělem upíra. V ideálním případě je vědomí přízraků vymzáno, aby se upír stal člověkem, kterým kdysi byl."
Vědomí přízraků bylo vymazáno? Když se člověk stal přízrakem, vědomí bylo to jediné, co mu zbylo. Bethanyové nešlo jen o to, chytat přízraky do pastí. Měla v úmyslu je zabíjet, obětovat, aby upíři mohli znovu žít.
Přesto Lucas ještě neodešel.
Je v šoku, řekla jsem si a věděla, že je to pravda; sama jsem byla v šoku. Ale zároveň jsem si uvědomovala, jak moc Lucas sám sebe nenávidí za to, že se stal upírem. Kdyby měl možnost znovu žít - stát se znovu lidskou bytostí -, co všechno by byl schopen pro to udělat?
Lucas se znovu zadíval na Samuela, který začal bušit hlavou o podlahu. Z jiných okolností by to působilo směšně, ale způsob, jakým to prováděl, byl až příliš znepokojující. ,,Co mu je?"
Bethanyová povzdychla. ,,Jak jsem se obávala, nestálý duch má za následek nestálou lidskou bytost. Domnívala jsem se, že tento je daleko stabilnější než většina ostatních přízraků, které se nám dosud podařilo vlákat do pasti. Ale přesto to očividně nestačí."
,,Prosím," zašeptal Samuel. Rozplakal se a já si všimla, že má v pěstích pramínky vlastních vlasů; vyrval si je z hlavy. Pochopila jsem, že šílenství přízraků se teď stalo jeho součástí, stejně jako jeho krev a kosti. Bethanyová mu vrátila život, ale zároveň ho zničila.
,,Vy jste -" Lucas na ni pohlédl. ,,Využila jste ho pro svůj experiment."
,,Neměla jsem v úmyslu vyzkoušet ot nejprve na sobě," pronesla Bethanyová, ,,a pan Younger měl závažné problémy s chováním. Mám na práci lepší věci než s ním zůstávat po škole."
Lucas se zamračil a já jsem poznala, že v něm kypí vztek. I když měl se Samuelem neustálé problémy, tohle mu nikdy nepřál. ,,Zdá se, že jste ho mohla varovat."
,,Myslela jsem si, že existuje rozumná naděje, že se mu vrátí život a zdraví," prohlásila. Otevřela vchodové dveře a Samuel se vyškrábal na nohy a vyklopýtal ven. Nezamířil ke škole, ale do lesa. Věděla jsem, že už ho nikdy neuvidíme. Bethanyová přešla přímo k mému oknu, tak blízko, že jsem se přimkla k vetvím nejbližšího keře, a pozorovala ho, jak utíká pryč. ,,Kdo ví? Třeba za deset let nabyde rovnováhy."
,,Neměli bychom jít za ním?" zeptal se Lucas. ,,A pokud to nedovedete lépe, neměla jste to předně zkoušet na něm-!
,,Vy se zlobíte, pane Rossi?" Bethanyová se zatvářila pobaveně. ,,Proč? Přestože nemám důvod pochybovat o vašich dobrých úmyslech, nechápu, proč se kvůli panu Youngerovi tolik rozčilujete."
,,Vy jste ho - zničila, abyste si vyzkoušela svou teorii!"
Čímvíce zuřil, tím vřeleji se Bethanová usmívala. ,,Jste rozrušený, protože to nevyšůp tak, jak byste si přál. Protože si myslíte, že nemám odpověď, kterou jsem vám slíbila."
,,To není -"
..Vážně?" Položila mu ruce na ramena. Stáli tváří v tvář, velmi blízko sebe.,,Dokážeme vstát z mrtvých. Prokázala jsem to, stejně jako to, že jsme schopni lapat přízraky - ty, které jsou obzvláště silné, stabilní a smysluplně spojeny se světem. Když je najdeme a polapíme, můžeme oba znovu žít."
Na Lucasově tváři se zračil hněv, a přesto při jejích posledních slovech znovu žít zavřel pevně oči.
Její hlas se ztišil a zjemnil. ,,Vím, jak se dívate na lidské studenty. Chápu vaši touhu po krvi - to je něco, co spolu sdílíme. Vyměnila jsem svlj lidský život za upíří kvůli lásce a pomstě, a o dvě století později zůstávám stále uvězněná ve své mrtvole. Je to tak těžké, že ano? Nosit si s sebou své vlastní mrtvé tělo? Vnímat sebe sama jako netvora a nenávidět každé nutkání, které pocítite? Ale ot už je téměř za námi, Lucasi. Jsme skoro svobodní."
Luacs otevřel oči. Hleděli na sebe jednu dlouhou vteřinu a já si zoufale pomyslela: Ztratila jsem ho. Tentokrár už doopravdy.
,,Připojte se ke mně," vyzvala ho, ,,a můžete znovu žít."
Lucas shodil její ruce ze svých ramenou. ,,Ne."
Bethanyová ustoupila a položila si ruku na hrdlo. ,,Pane Rossi -"
,,Zbavila jste se ho, jako by nebyl nic," řekl Lucas. ,,Zničila jste ho a vůbec vám to nevadí. Budete ničit přízraky, jako by nebyly nic, včetně těch - včetně těch, které nejvíce připomínají živé lidi, a ani to vám nevadí. Já tohle nedokážu, nikdy … Víte, mně nezáleží na tom, jaká kouzla za tím stojí. I když vám začně bít srdce, stejně budete uvnitř mrtvá."
Nastalo ticho. Stáli tam a dívali se na sebe tak, jako by se viděli poprvé. Bethanyová vypadala - smutně. Zdrceně. ,,Doufala jsem, že se zůčastníte," řekla nakonec potichu.
,,I já jsem v něco doufal," prohlásil Lucas, ,,ale do tohohle nikdy nepůjdu." Pak vyběhl ven ze dveří.
Jak jsem o něm mohla vůbec pochybovat? Lucas stál při mně. Udržel mé tajemství- Ocitl se tváří v tvář obrovskému pokušení, a přesto bez váhání odešel. Cítila jsem údiv a zděšení, ale zároveň i hlubokou, silnou radost. Rychle jsem se vydala za ním, letěla jsem jako vánek vysoko nad zemí a setřísla při tom ze stromů načervenlé a nazlátlé listí.
Lucas běžel do lesa a já jsem si nejdříve myslela, že hledá Samuela, i když jsem si nedokázala představit, jak bychom mu mohli pomoct. Ale jakmile byl z dohledu školy, na mítince, kde jsme se poprvé potkali, si klekl a opřel se o ruce. Dýchal přerývaně a já si všimla, že nemá daleko k pláči.
Pomalu jsem se zhmotnila a dala mu čas, aby mi řekl, abych odešla, kdyby chtěl být sám. Ale místo toho sáhl do kapsy, vyndal mou brož a podal mi ji. Jakmile jsem ucítila jantar, nabyla jsem pevného těla a Lucas mě k sobě ze všech sil přitiskl.
,,Můžu se toho zbavit," vzdychl. ,,Můžu se toho zbavit, a přitom to nemůžu udělat."
Objala jsem ho ještě pevněji. Proč mi nedošlo, o kolik to pro něj bude horší? Měl slíbeno zbavit se existence, kterou považoval za horší než vězení - a byla tu skutečně pravda; sliby Bethanyové vůbec nebyly plané. Existovala cesta zpět, kterou neměl nikdy podstoupit.
Pak jsem nad tím znovu zapřemýšlela. Ucítila jsem záchvěv strachu, ale nenechala jsem se jím pohltit.
Lucas mi opřel obličej o rameno a celý ce třásl potalčovanými emocemi. Nemohla jsem mluvit, dokud jsem si nebyla jistá.
,,Mohli bychom tu zkusit," pronesla jsem nakonec.
Lucas zvrátil hlavu, aby mi viděl do obličeje. ,,A co?"
,,Ten rituál. Ten, který vyzkoušela Bethanyová." Snažila jsem se uklidnit.,,Mohla bych ti darovat život."
,,Ne. Vzdala by ses vlastní existence a zmizela bys navždy."
,,Ty jsi mi nabídl to samé, pamatuješ?" zeptala jsem se.
,,A ty jsi byla tak statečná, že jsi umřela místo mě." Lucas mi přejel palcem po tváři a pak vzal můj obličej do svých dlaní. ,,Udělal bych pro tebe všecko na světe."
Znovu jsme ho objala a on se o mě opřel, jako by byl vyčerpaný. Věděla jsem, že nad ním Bethanyová už nikdy nebude mít moc, a přesto mě jeho smutek tížil víc než jindy. Naše situace se neměla nikyd zlepšit. Ani jeden z nás neměl nikdy zemřít, ani znovu žít.