PŘIJELI JSME DO PRŮMYSLOVÉ ČTVRTI, KTERÁ už asi měla nejlepší léta za sebou, protože polovina budov se zdála být prázdná. Lucas mě držel za ruku, ale mně v hlavě pořád vířily myšlenky na nečekaný upíří útok a náš únik. Ani jsem nebyla schopná pořádně vnímat, že jsme s Lucasem zase spolu.
číst dál