Období: červen 2011

Artemis nás ujistila, že začíná svítat, ale sám bych tomu nevěřil. číst dál

Po tom, co se mi doktor Thorn před očima proměnil v nestvůru a číst dál

Netušil jsem, jaká nestvůra doktor Thorn je, ale byl rychlý. číst dál

MÁ ZÁCHRANNÁ AKCE číst dál

Předem se omlouvám za tento článek netýkající se tohoto blogu, o knihách atd... ale já ho sem dát musela když už je i tak velká návštěvnost a šance na nalezení se může zvýšit i o kousíček. číst dál

Had švihal jazykem z úst ven a zase zpátky a působil náramně hladově. Nebyl moc barevný – spíš tmavě zelený a jen sem tam měl skvrny jasnějších barev –, ale zato vypadal smrtelně nebezpečně. číst dál

Po vystoupení pana Hroozleyho s Madame Oktou byla další přestávka. Snažil jsem se Steva přimět, aby mi řekl, kdo podle něj ten člověk je, ale měl pusu jako zašitou. „Musím si to ještě promyslet.“ Nic jiného neřekl, pak zavřel oči, sklonil hlavu a usilovně dumal. číst dál

„Není pravda, že všechny tarantule jsou jedovaté,“ prohlásil pan Hroozley. Měl hluboký hlas. Podařilo se mi odtrhnout pohled od Steva a zadívat se na jeviště. „Většinou jsou stejně neškodné jako pavouci, které najdete kdekoli na světě. A ty, které opravdu jsou jedovaté, obvykle mají jen tolik jedu, aby zabily velice malá zvířata. číst dál

Po výstupu Rhamuse Pupkedua diváky obešli ti dva mrňavci v modrých hábitech s kápěmi a prodávali suvenýry. Měli pár opravdu senza věcí, třeba čokoládové repliky šroubů a matic, které požíral Rhamus, nebo gumové figurky Alexandra Lunta, které se daly ohýbat a natahovat. A taky ústřižky chlupů z vlčího muže. Jeden jsem si koupil: byl tvrdý jako drát a ostrý jako nůž. číst dál

Jen co pan Topol odešel ze scény a my jsme se znovu usadili, ukázala se druhá zrůda, Alexandr Lunt. Jeho výstup byl spíš směšný než strašný, ale právě to jsme po děsivém začátku potřebovali pro uklidnění. Když byl na jevišti, ohlédl jsem se přes rameno a všiml jsem si, že ti dva malí v modrých kápích klečí na podlaze a utírají z ní krev. číst dál