Po vystoupení pana Hroozleyho s Madame Oktou byla další přestávka. Snažil jsem se Steva přimět, aby mi řekl, kdo podle něj ten člověk je, ale měl pusu jako zašitou. „Musím si to ještě promyslet.“ Nic jiného neřekl, pak zavřel oči, sklonil hlavu a usilovně dumal.
O přestávce prodávali další senzační věci: vousy podobné těm od vousaté dámy, figurky Rudyho von Ruka – a co nejlepšího, gumové pavouky, kteří vypadali jako Madame Okta. Koupil jsem dva, jednoho pro sebe a jednoho pro Annii. Nebyli tak dobří jako předloha, ale budou muset stačit.
Taky prodávali cukrové pavučiny. Za poslední peníze jsem si jich nakoupil šest a dvě jsem snědl při čekání na další číslo. Chutnaly jako cukrová vata. Tu druhou jsem si dal přes pusu a olizoval, jako to dělal pan Hroozley.
Světla se ztlumila a všichni se zase usadili. Na řadě byla Gerta Zubatá. Veliká ženská s tlustýma nohama, tlustýma rukama, tlustým krkem a tlustou hlavou.
„Dámy a pánové, jmenuji se Gerta Zubatá!“ oznámila. Mluvila přísně. „Mám nejsilnější zuby na světě! Když jsem byla maličká, otec mi při hře vložil do úst prsty a já jsem mu dva ukousla!“
Pár lidí se rozesmálo, ale ona je zpražila zuřivým pohledem. „Nejsem žádný šašek!“ štěkla. „Jestli se mi někdo znovu zasměje, sejdu dolů a ukousnu mu nos!“ I to znělo docela legračně, ale nikdo se neodvážil ani uchechtnout.
Gerta mluvila hodně nahlas. Větu co větu vykřikovala a všechny jako by zakončovala vykřičníkem.
„Moje zuby ohromovaly dentisty na celém světě!“ prohlásila. „Vyšetřovali mě ve všech významných stomatologických centrech, ale nikdo nedokázal přijít na to, proč je můj chrup tak pevný! Nabízeli mi veliké sumy, abych se stala pokusným morčetem, ale ráda cestuji, a tak jsem odmítla!“
Vzala čtyři ocelové tyče, všechny tak třicet centimetrů dlouhé, ale různě silné. Požádala o dobrovolníky a na jeviště přišli čtyři muži. Rozdala jim po tyči a vyzvala je, ať se pokusí je ohnout. Snažili se ze všech sil, ale nesvedli to. A když to vzdali, uchopila nejtenčí tyč, vložila si ji do úst a čistěji překousla!
Podala obě půlky jednomu z mužů. Vytřeštěně se na ně díval, pak si jednu vložil do úst a skousl, aby se ujistil, že to opravdu je ocel. Zuby mu div nepraskly a rozkřičel se bolestí tak, až bylo jasné, že to ocel jistě je.
Gerta stejně naložila se druhou a třetí tyčí, které byly stále silnější. A když došlo na čtvrtou, tu nejtlustší, pokousala ji na dílky jako čokoládovou tyčinku.
Potom jí dva asistenti v modrých kapucích donesli velký radiátor a ona do něho prokousala díry! Pak jí dali bicykl a ona ho i s pneumatikami a se vším rozkousala na kuličku! Říkal jsem si, že na světě nejspíš není nic, co by Gerta Zubatá nerozžvýkala, pokud se k tomu odhodlá.
Zavolala si na jeviště další dobrovolníky. Jednomu dala palici a veliký majzlík, druhému kladivo a dláto, třetímu elektrickou pilu. Lehla si na záda a nasadila si majzlík na ústa. Kývla na prvního dobrovolníka, ať praští do majzlíku palicí.
Muž zvedl palici vysoko nad hlavu a máchl s ní dolů. Myslel jsem si, že jí rozbije obličej na kusy, a se mnou spousta dalších, aspoň podle toho, jak lapali po dechu a zakrývali si oči dlaněmi.
Jenže tak hloupá Gerta nebyla. Odkulila se stranou a palice uhodila jen do podlahy. Posadila se a vyplivla majzlík. „Pcha!“ odfrkla si. „To si myslíte, že jsem praštěná?“
Přišel jeden z těch v modrých kápích a vzal muži palici. „Zavolala jsem si vás jen proto, aby bylo vidět, že palice je opravdová,“ vysvětlila Gerta. „A teď se dívejte!“ vyzvala všechno diváctvo.
Znovu si lehla a dala si do úst majzlík. Tvor v modré kapuci chvíli čekal, pak palici vysoko zvedl a švihl jí dolů, rychleji a silněji než předtím muž z publika. Palice zasáhla konec majzlíku a ozvalo se hlučné břinknutí.
Gerta se posadila. Čekal jsem, že uvidím, jak jí zuby padají ven, ale když otevřela ústa a vyndala majzlík, neměla na nich ani trhlinku! Zasmála se. „Hohó!“ hulákala. „Mysleli jste si snad, že jsem si ukousla příliš velké sousto?“
Pak nechala činit se druhého dobrovolníka, toho s kladivem a dlátem. Upozornila ho, ať dává pozor na dásně, a pak mu dovolila, aby jí umístil dláto na zuby a mlátil do nich. Bušil, div si nevyhodil paži z ramene, ale nedokázal jejímu chrupu uškodit.
Třetí dobrovolník se snažil uříznout jí zuby elektrickou pilou. Přejížděl jí ostřím v ústech ze strany ke straně, jiskry lítaly všude kolem, ale když pilu odložil a kouř se usadil. Gertiny zuby byly stejně bílé, zářivé a pevné jako předtím.
Po ní přišli na řadu bláznivě ohební blíženci Siva a Sirsa. K nerozeznání si podobná dvojčata vynikala stejnou dovedností jako Alexandr Lunt. Při výstupu ty dvě kroutily kolem sebe těla tak, až vypadaly jako jediná osoba s jednou hrudí a žádnými zády, anebo zase s jedním tělem od pasu nahoru a žádnýma nohama. Byly šikovné a výstup byl náramně zajímavý, ale ve srovnání s ostatními účinkujícími to byla nuda.
Když Siva a Sirsa skončily, vyšel na jeviště pan Topol a poděkoval nám za návštěvu. Myslel jsem si, že zrůdy vyjdou na scénu a seřadí se vedle sebe, ale ono nic. Místo toho nám pan Topol řekl, že cestou ven si vzadu v sále můžeme koupit další suvenýry. Požádal nás, ať se o cirkuse zmíníme známým. Nato znovu poděkoval za návštěvu a prohlásil, že představení skončilo.
Trošku mě zklamalo, že konec byl takový do ztracena, ale bylo dost pozdě a zrůdy asi byly unavené. Vstal jsem, sebral jsem si nakoupené věci a už jsem se otáčel, že něco povím Stevovi.
Díval se někam za mě, k balkonu, a oči měl vytřeštěné. Obrátil jsem se, že se podívám, na co to zírá, a v tom okamžení lidi za námi začali křičet. Jakmile jsem zvedl hlavu, pochopil jsem proč.
Na balkonu byl veliký had, jeden z nejdelších, co jsem kdy viděl, a po jednom sloupu klouzal dolů, k lidem v přízemí!
2025 ©