Škola noci 5 - Pronásledovaná

"Zrovna jsem šel po chodbě, když jsem uslyšel, jak tvoje kočka mňouká a syčí, a pak jsi začala křičet. Myslel jsem, že se ti něco stalo." zadíval se k oknu s těžkými závěsy. číst dál

"Tady jsi. Tentokrát jsem tě nemusel ani volat, sama sis vybrala místo a přivedla mě sem." číst dál

"Zoey? Není ti špatně?" číst dál

Ještě jsem se ani nedotkla kliky, když mi Darius zevnitř otevřel. Pátrevě se na mě zadíval a mě číst dál

Darius vyrazil vpřed a mě táhl s sebou. Ocitli jsme se u schodiště vedoucího ke vchodu dívčí koleje.Z obou stran ho lemovala stupňovitá kamenná zídka asi tak do výše pasu, která byla stvořená k tomu, aby si na ni holky sedly, když je kluk doprovodil ke dveřím, a ještě si s ním trochu zaflirtovaly, než dostanou pusu na dobrou noc. číst dál

Rozvzlykala jsem se a po čtyřech přelezla k Dariovi. V tu chvíli se od dveří ozval příšerný zvuk. Zvedla jsem hlavu a uviděla Starka. V jedné ruce pořád svíral luk. Druhou se držel futra tak křečovitě, že mu úplně zbělely klouby, a mně se dokonce zdálo, že dřevo se pod tlakem jeho prstů prohýbá. Oči měl jasně rudé a byl trochu zkroucený, jako by ho bolelo břicho. číst dál

První čeho jsem si všimla, když jsem začala znovu nabývat vědomí, bylo, že naškorbená prostěradla na nemocničním lůžku mě studí po celém těle, z čehož vyplývalo, že na sobě nic nemám. číst dál

Darius vystoupil z auta jako první. Tvář měl staženou do bezvýrazné masky, takže vypadal silně a sebevědomě, ale naprosto nečitelně. Vůbec si nevšímal krakounů, kteří na něj upíraly příšerné oči, a oslovil bojovníka stojícího uprostřed. číst dál

Pak se naštěstí vrátila Stevie Rae a veškeré spekulace o Starkovi utnula. číst dál

Dvojčata rychle zamumlala nějakou omluvu a provinile střelila pohledem po Erikovi. Ten vypadal jako socha vytesaná z kamene. "Trochu ji nadzvednu, abys ji mohla obvázat," řekl Afroditě. číst dál