Škola noci 3 - Vyvolená

Erik na mě bude děsně naštvaný. Když jsem vyběhla z kuchyňky, v jedné ruce plechovku coly a v druhé batoh plný krve, dvojčata se rozvalovala ve svých oblíbených křeslech a koukala na Spider-Mana 3. číst dál

Poznala jsem hned, že Heath se právě vrátil do města, protože mi přetrhl sen. Ležela jsem na sluníčku (vidíte, muselo se mi to zdát) na velké nafukovací matraci ve tvaru srdce uprostřed jezera Spritu (nechtějte vědět proč), když vtom najednou všechno zmizelo a do hlavy mi vtrhl Heathův známý hlas. číst dál

Pak už se všechno odehrávalo hrozně rychle, ale mně připadalo, jako by se to dělo někomu cizímu, kdo se dočasně usídlil v mém těle. Neferet se okamžitě ujala vedení. Prohlédla si mě i Afroditu a (k mé smůle) rozhodla, že já jsem na tom líp, a tudíž je dovedu k tělu. Zavolala Draka Lankforda a ten se za okamžik objevil, po zuby ozbrojený. Chvíli s velekněžkou diskutovali o tom, kolik bojovníků už se vrátilo z dovolené. Vzápětí dorazili dva vysocí svalnatí upíři, které jsem tak trochu znala od vidění. Ve škole vždycky byli nějací dospělí, buď jen na návštěvě, nebo tady přímo bydleli. Když jsem nastoupila do Školy noci, brzo jsem zjistila, že upíří společnost je matriarchální, což znamená, že hlavní slovo v ní mají ženy. Neznamená to, že si mužů míň váží. Muži mají stejná práva a tak, ale jejich nadání obvykle má spíš fyzický charakter, kdežto ženy bývají obdařené po intelektuální a duševní stránce. Pro tuhle chvíli bylo podstatné, že upíří muži jsou skvělí bojovníci a ochránci. S těmihle dvěma svalovci a s Drakem a s Lorenem jsem si připadala absolutně v bezpečí. číst dál

„Vysaď mě u tajného vchodu. Pořád nemám zájem, aby si ostatní mysleli, že se spolu bavíme,“ řekla Afrodita. číst dál

Když jsem Afroditě zatrhla diskuzi o Stevie Rae, obrátila jsem se zpátky k televizi. Nedokázala jsem však v klidu sedět. Po chvíli jsem vstala, zatáhla závěsy a pozavírala okenice, ale to mi zabralo jen pár minut, a tak jsem zamířila do kuchyně a prohlédla si zásoby ve skříňkách. Už dřív jsem si všimla, že v ledničce je karton balené vody Perrier, pár láhví bílého vína a několik kusů takového toho drahého cizího sýra, co smrdí jako zapařené nohy. V mrazáku bylo maso, ryby zabalené v hnědém papíře a led. Ve skříňkách jsem sice našla leccos, ale samé hnusy, co jedí pracháči. Znáte to, konzervy s rybičkami, které nemají ani odříznuté hlavy, uzené ústřice (ble), další podezřelé maso, sklenice s nakládanými podivnostmi a neochucené krekry v dlouhých krabičkách. Po pořádné cole ani stopa. číst dál

Poznala jsem, že Stevie Rae už k altánu dorazila. Neviděla jsem ji, zato jsem ji cítila. Fuj. Vážně, hnus. Doufala jsem, že důkladná koupel a trocha šamponu s tím smradem něco udělá, ale moc jistá jsem si tím nebyla. Ať se mi to líbí nebo ne, je koneckonců mrtvá. číst dál

Když jsem se probírala oblečením Stevie Rae, našla jsem přívěsek se srdíčkem. Byla jsem se svojí spolubydlící až do poslední chvíle, a než jsem se tehdy vrátila do našeho pokoje, prošla tamtudy upíří úklidová četa (nebo něco takového) a odnesla všechny její věci. Naštvalo mě to. Hrozně moc. Vymohla jsem si, že část těch věcí vrátí zpátky, protože jsem chtěla, aby mi Stevie Rae připomínaly. Anastasia, profesorka kouzel a rituálů (je moc fajn a je to manželka učitele šermu Draka Lankforda), mě odvedla do tmavého skladiště a já si nacpala do tašky tolik kamarádčiných věcí, kolik se tam vešlo, a dala je zpátky do její zásuvky prádelníku. Pamatuju se, že Anastasia se ke mně chovala laskavě, ale evidentně se jí vůbec nelíbilo, že si chci Stevie Rae připomínat. číst dál

„Zatraceně. Takže ona vážně nesmí na slunce,“ zamumlala jsem. číst dál

“To teda sakra ani náhodou!“ zaječela Shaunee. číst dál

Když jsem přiběhla, všichni už na mě čekali. Dokonce i Nala. Přísahala bych, že se na mě podívala, jako by naprosto přesně věděla, co jsem před chvilkou v knihovně prováděla. Potom na mě mrzutě mňaufla, kýchla a odcapkala pryč. Panebože, ještě že neumí mluvit. číst dál